2019 / 5

DIVADELNÍ MOSTY

internetový magazín Městského divadla v Mostě

Mar­ké­ta Hausne­ro­vá si na dě­ko­vač­ce už chys­tá půdu pro bu­dou­cí roli. Do­slech­la se totiž, že by se na je­viš­ti mos­tec­ké­ho di­va­dla mohli podle slav­né­ho ani­mo­va­né­ho filmu in­sce­no­vat Trollo­vé.
In­spi­ci­ent­ka Jana Pin (úplně vpra­vo) kon­t­ro­lu­je ostří­žím zra­kem, jest­li se herci uklá­ně­jí podle pro­voz­ní­ho řádu do­sta­teč­ně hlu­bo­ko.
 
Svoje mě­ře­ní pak oka­mži­tě pře­dá­vá re­ži­sé­ro­vi, který je s vý­sled­ky evi­dent­ně spo­ko­jen.
 
Zita Be­ne­šo­vá během před­sta­ve­ní omy­lem pře­táh­la jed­no­ho z di­vá­ků kyb­lí­kem na led, až ji z toho roz­bo­le­la hlava.
Mar­ké­ta Hausne­ro­vá na da­ro­va­ných kvě­ti­nách peč­li­vě kon­t­ro­lu­je ce­nov­ky.
Jed­na­tel di­va­dla Vá­clav Hof­mann nikdy ne­vy­ne­chá pří­le­ži­tost po­lí­bit své ob­lí­be­né he­reč­ky.
Všim­ně­te si: Vpra­vo v zr­ca­dle za­chy­til 'pa­cha­tel' té­to rub­ri­ky sám se­be.
Zitu Be­ne­šo­vou bolí di­vá­ko­va hlava čím dál víc.
 
Ráda by si po­stě­žo­va­la re­ži­sé­ro­vi, ale ten při­jí­má gra­tu­la­ce jed­nu za dru­hou.
Když se jí to ko­neč­ně po­da­ři­lo, Mar­tin Vo­koun se jí jen prach­spros­tě vy­smál.
Po­pre­mi­é­ro­vé lí­bá­ní nezná tabu. Líbá se žena se ženou...
... I ho­mose­xu­ál s he­te­ro­se­xu­ál­kou... Inu, gen­de­ro­vě ne­ut­rál­ní in­sce­na­ce.
Ma­ty­áš Pro­cház­ka se tak těšil na pří­pi­tek, že se obou­val po cestě, aby ne­při­šel pozdě.
Jeho part­ner­ka Ma­ké­ta (vpra­vo) mu z dálky fandí a uka­zu­je, že zbý­va­jí po­sled­ní čtyři skle­nič­ky.
Na­ko­nec to stih­nul a ví­těz­ný pár zářil spo­ko­je­nos­tí.
Zi­ta se sna­ží za­ujmout bo­les­tí hlavy prak­tic­ky ko­ho­ko­li.
Re­ži­sér Mar­tin Vo­koun pro­ná­ší pro­je­vy a ne­va­dí mu ani za­po­me­nu­tý divák, který zů­stal dří­mat v hle­diš­ti.
 
Ve­dou­cí UTP Jiří Za­já­ček ne­ne­chá svůj pro­fes­ní zrak ani na chví­li na po­ko­ji a sle­du­je, kde se mu z je­viš­tě lou­pe ko­be­rec.
Oka­mži­tě uka­zu­je děv­ča­tům z gar­de­ro­by, kam mají našít zá­pla­ty.
Zi­tu bu­de prav­dě­po­dob­ně hlava třeš­tit až do příští pre­mi­é­ry.