2019 / 8

DIVADELNÍ MOSTY

internetový magazín Městského divadla v Mostě

František Krtička

Po ab­sol­vo­vá­ní mos­tec­ké­ho gym­ná­zia vy­stu­do­val během pou­hých 3 let obor sklad­ba a aran­žo­vá­ní na Praž­ské kon­zer­va­to­ři, kde ná­sled­ně pů­so­bil ně­ko­lik let jako pe­da­gog stej­né­ho oboru a hu­deb­ní te­o­rie. V sou­čas­né době vy­u­ču­je v ZUŠ Lit­ví­nov (or­chest­rál­ní hra, im­pro­vi­za­ce, klá­ve­so­vé ná­stro­je) a jako lek­tor se účast­ní růz­ných hu­deb­ních se­mi­ná­řů.
Je také vy­hle­dá­va­ným a uzná­va­ným aran­žé­rem. Na svém kontě má již přes 750 aranž­má skla­deb pro nej­růz­něj­ší ob­sa­ze­ní od sólo­vých ná­stro­jů přes ko­mor­ní vo­kál­ní i in­stru­men­tál­ní sou­bo­ry až po big bandy a sym­fo­nic­ké or­chest­ry.
Jako hráč na kla­vír, vib­ra­fon či jako aran­žér spo­lu­pra­cu­je s před­ní­mi osob­nost­mi české jaz­zo­vé a po­pu­lár­ní hudby. Dále pů­so­bí na mu­zi­ká­lo­vé scéně zejmé­na v Praze (např. mu­zi­ká­ly Mamma Mia, Rocky, Tar­zan aj.) a v Mostě (Kiss Me Kate, Hvězda na vrbě, Zpí­vá­ní v dešti, Ba­la­da pro ban­di­tu, Ca­ba­ret, Star­ci na chme­lu, Škola zá­klad ži­vo­ta, Funny Girl) coby di­ri­gent či člen or­chestrů nebo jako autor hu­deb­ní­ho na­stu­do­vá­ní.
Ve světě mu­zi­ká­lu se už ně­ja­ký čas po­hy­bu­ješ. Mys­líš, že patří do ob­last­ních di­va­del?
Ne­mys­lím si, že by se podle typu di­va­dla měly vy­me­zo­vat obec­ně vhod­né a ne­vhod­né žánry. Mu­zi­kál (stej­ně jako ja­ký­ko­li jiný žánr) může mít mnoho podob, které vy­plý­va­jí jak z pů­vod­ní před­lo­hy, tak z je­jí­ho kon­krét­ní­ho zpra­co­vá­ní re­a­li­zač­ním týmem v daném di­va­dle.
Proto by byla škoda, aby byli di­vá­ci v „ob­last­ních“ di­va­dlech o kte­rý­ko­li z na­bí­ze­ných di­va­del­ních žánrů ochu­ze­ni. Klí­čo­vou pod­mín­kou pro vznik ja­ké­ho­ko­li kva­lit­ní­ho před­sta­ve­ní je však sa­mo­zřej­mě svě­do­mi­tá pří­pra­va, která bere od za­čát­ku plá­no­vá­ní v úvahu všech­na spe­ci­fi­ka kon­krét­ní si­tu­a­ce.
Jak je na tom mos­tec­ké di­va­dlo?
V po­sled­ních le­tech se mu­zi­kál stal ne­díl­nou sou­čás­tí na­bíd­ky ti­tu­lů mos­tec­ké­ho di­va­dla a mám pocit, že jsou mu­zi­ká­lo­vé ti­tu­ly di­vá­ky mos­tec­ké­ho di­va­dla při­jí­má­ny vět­ši­nou velmi po­zi­tiv­ně. Mys­lím si, že se v mos­tec­kém di­va­dle již ně­ko­li­krát po­da­ři­lo při­pra­vit kva­lit­ní mu­zi­ká­lo­vé před­sta­ve­ní i přes­to, že zde po­cho­pi­tel­ně ne­má­me ta­ko­vé mož­nos­ti (fi­nanč­ní, per­so­nál­ní, tech­nic­ké...) jako ně­kte­ré mno­hem větší české scény.
V Mostě má tento žánr už svoji ur­či­tou tra­di­ci. Kam bys v celé řadě mos­tec­kých mu­zi­ká­lů za­řa­dil Funny Girl?
Z po­hle­du hu­deb­ní­ho na­stu­do­vá­ní patří mu­zi­kál Funny Girl podle mého ná­zo­ru roz­hod­ně k těm nej­ná­roč­něj­ším, které se v Mostě v po­sled­ních le­tech ob­je­vi­ly. Hu­deb­ní slož­ka to­ho­to mu­zi­ká­lu klade velmi vy­so­ké ná­ro­ky jak na hráče mu­zi­ká­lo­vé­ho or­chest­ru, tak na herce / zpě­vá­ky. Zvlád­nu­tí hu­deb­ní­ho na­stu­do­vá­ní do vý­sled­né po­do­by vy­ža­do­va­lo od vět­ši­ny zú­čast­ně­ných nad­stan­dard­ní pří­pra­vu. Rád bych na tomto místě po­dě­ko­val všem, kteří se na vzni­ku před­sta­ve­ní po­dí­le­li, za od­va­hu pus­tit se do takto ná­roč­né­ho díla a za spous­tu času a úsilí, které pří­pra­vě vě­no­va­li.
V čem je mu­zi­kál Funny Girl vý­ji­meč­ný?
Opro­ti ostat­ním mu­zi­ká­lům, se kte­rý­mi jsem se se­tkal, pre­zen­tu­je Funny Girl pě­vec­ky a he­rec­ky velmi vý­raz­ně před­sta­vi­tel­ku hlav­ní role, na je­jíchž bed­rech tak leží na­pros­tá vět­ši­na hu­deb­ních čísel. S ohle­dem na téma mu­zi­ká­lu je to sa­mo­zřej­mě lo­gic­ké, nicmé­ně z hu­deb­ní­ho po­hle­du je to velmi pod­stat­ný roz­díl opro­ti jiným slav­ným ti­tu­lům.
Byla Ka­ro­lí­na Her­zi­no­vá dobrá volba?
Říkal jsem to při růz­ných pří­le­ži­tos­tech již ně­ko­li­krát a rád to zde znovu zo­pa­ku­ji: Ka­ro­lín­ka je velmi mu­zi­kál­ní a pra­co­vi­tá, tudíž práce s ní na ja­kém­ko­li hu­deb­ním pro­jek­tu je pro mě vždy ra­dos­tí! Jsem rád, že jsem na tomto velmi ná­roč­ném před­sta­ve­ní mohl spo­lu­pra­co­vat právě s ní. Trou­fám si říct, že Fanny Brice v po­dá­ní Ka­ro­lín­ky Her­zi­no­vé do­ká­že pře­dat di­vá­kům vše, co se od ní oče­ká­vá.
Co bylo na Funny Girl nej­těž­ší?
Na ta­ko­vou otáz­ku asi ne­u­mím přes­ně od­po­vě­dět. Nej­těž­ší není ně­ja­ký kon­krét­ní oka­mžik nebo kon­krét­ní čin­nost. Nej­těž­ší je zvlád­nout v daném čase celý ten ob­rov­ský sou­bor vel­kých i ma­lých úkolů, které se ob­je­vu­jí prů­běž­ně po celou dobu pří­pra­vy před­sta­ve­ní – z po­hle­du hu­deb­ní­ho na­stu­do­vá­ní se jed­na­lo zhru­ba o jeden rok před pre­mi­é­rou. Celé toto ob­do­bí bylo pro mě (a nejen pro mě) velmi ná­roč­né, v ně­kte­rých chví­lích až vy­čer­pá­va­jí­cí.
Za co by ses po­chvá­lil a co by chtě­lo ještě zlep­šit?
Hod­no­ce­ní mojí vlast­ní práce bych ne­chal ra­dě­ji jiným, ale rád bych zde zo­pa­ko­val to, co jsem říkal již na za­čát­ku to­ho­to roz­ho­vo­ru: Jako zá­sad­ní pod­mín­ku pro vznik kva­lit­ní­ho před­sta­ve­ní vidím zejmé­na peč­li­vou pří­pra­vu, kdy se co nej­ví­ce věcí plá­nu­je s do­sta­teč­ným před­sti­hem a kdy mají všich­ni zú­čast­ně­ní včas kva­lit­ní a re­le­vant­ní in­for­ma­ce. Bo­hu­žel jsem po­měr­ně často (v ka­pe­lách, v di­va­dlech, vlast­ně všude) svěd­kem toho, že se spous­ta věcí řeší pří­liš pozdě sty­lem „jinak už to teď nejde“ a na vý­sled­ku se to ná­sled­ně ne­ga­tiv­ně po­de­pí­še... To vní­mám jako hlav­ní pod­nět ke zlep­še­ní pro mě, stej­ně jako pro všech­ny ostat­ní.
Jaký mu­zi­kál by Mostu slu­šel příš­tě?
Kon­krét­ní titul se musí vy­bí­rat s ohle­dem na mnoho okol­nos­tí, nemám v tomto ohle­du žádné za­ru­če­né tipy, ani svá tajná přání. Dob­rých mu­zi­ká­lů je na svě­to­vých scé­nách k dis­po­zi­ci velká spous­ta a já věřím, že se s ně­kte­rý­mi dal­ší­mi z nich se­tká­me v blíz­ké době i u nás v Mostě!
(připravil Vítek Herzina)