Překvapilo mě, jak dlouho jsem si poctivě lámal hlavu tím, o čem by vlastně můj úvodník měl být. V duchu jsem sám sebe přesvědčoval, že témat je přece velké množství. Divadlo, politika, literatura, maso obohacené jiným masem (v lepším případě), potraviny v různorodých stavech čerstvosti a kvality;  to vše za tragikomické ceny. Jenomže o tom se mi psát nechtělo.

Kolega Herzina mi poněkud šibalsky (vzhledem k tomu, jaké je počasí) navrhl, ať tedy napíšu o jaru. Popravdě řečeno. Ve chvíli, kdy tento editorial namáhavě rodím, je venku inverze, zima a hnusný bílý poprašek, jenž ve mně vzbuzuje nelibost, únavu a netrpělivost. Protože ovšem nechci podobné dojmy rozněcovat ve čtenářích, rozhodl jsem se naopak burcovat – proti apatii, opotřebovanosti a proti tzv. blbé náladě.

Lidská blbost je v zásadě způsobena dvěma skutečnostmi – neschopností anebo nechutí přemýšlet. Snad nejkřiklavějším důsledkem odpočívajícího rozumu je floskule, zakrývající nedostatek vůle k myšlení a sdělnosti. Fráze jednoduše mají za úkol zamlžovat a znejasňovat. Odvádět pozornost jinam.

Dobře se tato skutečnost vyjevuje v dnes už běžném spojení, že něco je o něčem. O tom souvisí s prorůstáním anglicismů do českého jazyka, což je do jisté míry přirozené, ovšem v tomto případě to má za následek zcela nesmyslná spojení typu: fotbal je o přátelství, učení je o hře, nebo ten a ten spisovatel je o duchovních hodnotách. Velikonoce by neměly být jen o zábavě a Vánoce také nejsou jen o dárcích a konzumu, že? Proč se tolik a do úmoru "otomuje"? Kdo ví. Nejblíže pravdě je asi neochota nalézt odpovídající sloveso či výraz. Obávám se, že slabomyslná vyjádření typu pečení je o radosti, jen tak nezmizí.

Čtenáři, postav se proti slovnímu smogu, proti úřednickému ptydepe a politickému newspeaku. Mám za to, že bude-li ti ležet na srdci, jak mluvíš, bude náhle smysluplnější i to, co říkáš. Sleduj pozorně mediální pěšáky a klauny, kteří si dovedou představit (místo toho, aby chtěli, přáli si, atd.). Všimni si, jak operují s anglicismy typu mandatorní výdaje (namísto českého povinné nebo závazné), jak neochvějně používají pojmů jako drtivá většina (s patrným totalitním nádechem). Ovšem už nedodávají, že drtivá většina se v dějinách zpravidla mýlila nejvíce. Čím méně ubývá filosofie (tedy lásky k vědění) ve veřejném prostoru, tím více se objevuje mediálních "filosofů". Filosofie výroby jogurtů, filosofie firmy, filosofie přímé volby, filosofie designu, filosofie zdravé výživy a mnoho dalších "filosofií".

Čtenáři, kdo mluví ve floskulích, je demaskován. Fráze je příbuzná pohodlnosti, ta se přátelí s nekompetentností a ta je matkou neprofesionality. Čtenáři, snad jsem tě příliš nenazlobil. Můj úvodník měl být hlavně o pohodě, když jaro je za dveřmi. A jaro je přece o jaru.

(Michal Pětík, dramaturg)