ročník 2015 / 5. číslo
DRAMATURG
Michal Pětík (nar. 1985 v Roudnici nad Labem)
Už v dětství si zamiloval knihy a zatoužil být spisovatelem. Iniciační
četbou mu v tomto směru byly Foglarova trilogie o Stínadlech a později dílo
Grahama Greena (zejména romány Komedianti, Moc a sláva nebo Konec dobrodružství).
Po gymnázium absolvoval studium na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze a později
vystudoval divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Během studií v Brně uvedl několik svých textů (například monodrama Devon – fiktivní
vzpomínky Dicka Francise, jednoaktovou hru [S]milování ad.).
Pro Městské divadlo v Mostě adaptoval román Julese Verna Tajemný
hrad v Karpatech a pro Divadlo rozmanitostí napsal původní pohádku Půjdem
spolu do betléma aneb Františkův betlém (příběh na motivy prvního živého betléma
inscenovaného Františkem z Assisi).
Je autorem scénáře a hudby k filmu Sen o psu (režie Tomáš Princ). Vytvořil
hudbu k několika inscenacím. Před časem dokončil román Nad krajinou létá sup,
píše povídky, pracuje na knize pro děti a připravuje seriál
určený internetovému publiku.
PANÍ NEBO SLEČNA?
Hra se v originále jmenuje Driving Miss Daisy a slovo miss skutečně znamená slečna (tedy neprovdaná žena). Daisy Werthanová je ovšem vdova a právě ono miss v angličtině indikuje, že žena-vdova je v jistém smyslu opět slečnou, ergo je volná a pro muže opět k mání.
Kontext je hlubší. Slovo miss pochází z počátku 17. století. Představuje zkratku někdejšího britského mistress, což původně označovalo ženu s autoritou, mající kontrolu nad věcmi, byvší vedoucí nějaké instituce apod., ženu, jež někoho zaměstnává, vlastní otroka, v jiném významu také jako milenka. Britskému námořnictvu se ostatně v té době přezdívalo mistress of the seas, přeneseně snad vládkyně moří.
SEGREGACE A RASOVÁ OTÁZKA
Jak už bylo zmíněno výše, v Uhryho dílech se objevují témata rasové problematiky, ostrakizace jedince na základě barvy pleti či náboženského vyznání apod.
Otroctví sice zaniklo po občanské válce (1861-1865), ale rasová diskriminace i sociální rozpory v USA přetrvávaly.
Černošské obyvatelstvo amerického jihu věřilo, že na severu je země neomezených možností a vynese je z chudinských čtvrtí do luxusních vil. Stávali se však spíše zdrojem levné pracovní síly, podobně jako přistěhovalci z Evropy (například Irové, Italové, Poláci).
I v černošském hnutí existovaly různé názorové proudy: William du Bois vedl Národní sdružení pro povznesení barevného lidu (NAACP), ale existoval také názorový proud – tzv. garveyismus, tedy hnutí, které razilo heslo "zpět do Afriky" a pokusilo se o masové vystěhování amerických černochů z USA do Afriky. V podstatě se jednalo o jakýsi černošský rasismus, který se paradoxně sblížil s tím bělošským. Přestože Garveyův plán v polovině dvacátých let ztroskotal, získal si miliony příznivců.
Do dějin boje proti rasové segregaci vstoupila nenápadná introvertní žena, Rosa Parksová, jež se v roce 1955 postavila proti hlučící mase. V segregovaném autobuse odmítla opustit místo, původně určené bělochovi, a byla za to později odsouzena. Jejím nenásilným odporem se inspiroval pastor Martin Luther King (1929-1968) a v letech 1955-1956 zorganizoval na protest proti zatčení Rosy Parksové úspěšný bojkot segregované městské dopravy a jeho jméno se rozlétlo po celé zemi.
ALFRED UHRY (1936)
Jeden z mála autorů, kteří za své dílo obdrželi jak Oscara, tak Tony Award, tak Pulitzerovu cenu. Pochází z jižanské Atlanty a v jeho dílech se vytrvale opakují témata rasové problematiky a ostrakizace člověka na základě barvy pleti či náboženského vyznání. Absolvoval Brownovu univerzitu a již během studií napsal dva muzikály pro tzv. Brownbrokers – tradiční univerzitní, studentské divadlo.
Během prvních let v New Yorku se mu dostalo jakéhosi stipendia od Franka Loessera (amerického textaře a hudebníka, autora několika broadwayských hitů). Na Broadwayi se Uhry objevil poprvé v roce 1968. Ovšem nebyly to začátky zrovna zářné, jako autor libret se podílel na několika nepříliš úspěšných muzikálových produkcích. Symbolizuje to například neúspěch muzikálu Here´s Where I Belong, který byl stažen ihned po premiéře. O něco lépe se mu dařilo s další muzikálovou produkcí The Robber Bridgeroom, která měla více než sto padesát repríz, absolvovala roční turné po Spojených státech a zajistila Uhrymu první nominaci na cenu Tony.
Nejvýznamnější segment jeho díla tvoří tzv. Atlantská trilogie, do níž spadají Řidič paní Daisy (1987), The Last Night of Ballyhoo (1996) a Parade (1998). Všechny tři hry se odehrávají víceméně v první polovině 20. století, „mapují“ historii Spojených států a zabývají se především rasovou (židovskou) problematikou.
Uhry píše také pro film. Kromě zmíněné Daisy napsal scénáře pro filmy Mystic Pizza se začínající Julií Roberts nebo Rich in Love.
ŘIDIČ PANÍ DAISY
Hra Řidič paní Daisy byla poprvé uvedena na off-Broadwayi 15. dubna 1987. Konkrétně v v produkci Playwrights Horizons, newyorského divadla, jež se zaměřuje a podporuje soudobé americké dramatiky, skladatele a textaře a jejich nová díla uvádí nejen na svém jevišti, ale i dalších v New Yorku. Spolupracovalo s ním bezmála čtyři sta autorů, v mnoha případech se jednalo o oceňované umělce.
V tehdejším obsazení již figuroval Morgan Freeman, jenž se potom objevil i ve filmovém zpracování Bruce Beresforda z roku 1989. Titul je znám i z filmového zpracování Bruce Beresforda z roku 1989 s Jessicou Tandyovou v roli Daisy, Morganem Freemanem v úloze řidiče Hoka a Danem Aykroydem jako Booliem. Snímek o rok později obdržel čtyři Oscary – kromě jiného za nejlepší film a herečku v hlavní roli. Hra Driving Miss Daisy vynesla Uhrymu Pulitzerovu cenu za literaturu.
U nás se Daisy poprvé objevila v někdejším Divadle pracujících Gottwaldov roce 1989 (tehdy pod názvem Jezdil jsem u paní Daisy).