ročník 2015 / 6. číslo
DRAMATURG
Michal Pětík (nar. 1985 v Roudnici nad Labem)
Už v dětství si zamiloval knihy a zatoužil být spisovatelem. Iniciační
četbou mu v tomto směru byly Foglarova trilogie o Stínadlech a později dílo
Grahama Greena (zejména romány Komedianti, Moc a sláva nebo Konec dobrodružství).
Po gymnázium absolvoval studium na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze a později
vystudoval divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Během studií v Brně uvedl několik svých textů (například monodrama Devon – fiktivní
vzpomínky Dicka Francise, jednoaktovou hru [S]milování ad.).
Pro Městské divadlo v Mostě adaptoval román Julese Verna Tajemný
hrad v Karpatech a pro Divadlo rozmanitostí napsal původní pohádku Půjdem
spolu do betléma aneb Františkův betlém (příběh na motivy prvního živého betléma
inscenovaného Františkem z Assisi).
Je autorem scénáře a hudby k filmu Sen o psu (režie Tomáš Princ). Vytvořil
hudbu k několika inscenacím. Před časem dokončil román Nad krajinou létá sup,
píše povídky, pracuje na knize pro děti a připravuje seriál
určený internetovému publiku.
BALADA
Název balada bývá obvykle spojován s keltským qwaelawd a se středověkou epickou písní, nebo s románským ballare, neboli tančit. Zpravidla se jedná o lyrickoepickou báseň s tragickým vyústěním. Syžet stavbou připomíná spíše antickou tragédii. Hrdina balady se střetává s nepřátelskými silami, proti nimž je bezmocný a jimž nakonec osudově podléhá.
V nejstarších baladách lidových nebo jejich autorských romantických adaptacích takové síly představují většinou kouzelné bytosti, ztělesňující moc přírody. Už v lidové slovesnosti se objevují v roli nadosobní síly nežádoucí lidské vlastnosti osudově ovládající postavu, které ničí vztahy mezi lidmi.
IVAN OLBRACHT (1882-1952)
Vlastním jménem Kamil Zeman byl český prozaik a novinář, syn spisovatele Antala Staška. Podobně jako jiní spisovatelé a výtvarníci z jeho generace, byl rovněž Olbracht silně levicově smýšlející a v jeho literární tvorbě se projevily vlivy jak psychologického románu, tak románu sociálního i tzv. proletářského umění.
Ve 30. letech Olbracht svou prozaickou i novinářskou pozornost soustředil na oblast Podkarpatské Rusi. Dlouhé pobyty v Zakarpatsku zužitkoval nejprve v analytických reportážích, v nichž se zabýval sociální, národnostní a politickou situací země, ale především ve svých nejvyzrálejších prózách – Nikola Šuhaj loupežník (1933) a Golet v údolí (1937).
V románu Nikola Šuhaj loupežník se projevila Olbrachtova znalost karpatského prostředí i určitá „sžitost“ s jeho obyvateli. Osu románu tvoří ozvuk válečných událostí a tajemná krajina, osudy skutečných lidí i zbojnická legenda se spojují v moderní baladu o nezranitelném bohatýrovi.
MILAN UHDE (1936)
Český prozaik, dramatik a publicista. Od roku 1958 působil v redakci brněnského literárního časopisu Host do domu, v jehož redakci tehdy pracovali například Jan Skácel, Oldřich Mikulášek a příležitostně také Ludvík Kundera. Externě vyučoval na Janáčkově akademii múzických umění.
Jako dramatik se prosadil hned svým debutem, a sice vynikající protirežimní satirou na havlíčkovský námět Král Vávra (1964). Pro brněnské Divadlo na provázku Uhde adaptoval Páralovu Profesionální ženu (1974), dramatizoval Olbrachtův román Nikola Šuhaj loupežník (Balada pro banditu, 1975) a vytvořil variaci na Mrštíkovu romanci Pohádka máje (1976).
Po revoluci vstoupil tak jako mnoho jeho uměleckých „souputníků“ do politiky. Byl například druhým polistopadovým ministrem kultury a prvním předsedou Poslanecké sněmovny České republiky.
MILOŠ ŠTĚDROŇ (1942)
Složil hudbu k mnoha divadelním inscenacím a filmům, spolupracuje mimo jiné s brněnským Divadlem Husa na provázku a dalšími předními českými a slovenskými divadelními scénami. Je autorem úctyhodné řady orchestrální, komorní i vokální hudby.
V koncertní tvorbě je často inspirován hudbou starých období – gotiky a renesance, ale projevuje také důvěrnou znalost technik hudby z šedesátých let 20. století, například jazzu. Miloš Štědroň je též předním hudebním teoretikem. Vrcholem jeho muzikologické činnosti je monografie Leoš Janáček a hudba 20. století.