2018 / 1
DIVADELNÍ MOSTY
internetový magazín Městského divadla v Mostě
MARKÉTA HAUSNEROVÁ
(připravil Matyáš Procházka)
Šestadvacetiletá rodačka z Prahy. V roce 2017 absolvovala na Janáčkově akademii v Brně, obor činoherní herectví, pod vedením prof. MgA. Niky Brettschneiderové a doc. Mgr. Igora Dostálka. Od ukončení studia hostuje v Moravském divadle Olomouc (Rodinná slavnost), v Moving station v Plzni (Internet věcí) a nyní zde v Městském divadle v Mostě v představení Homevideo. Věnuje se aktivně dabingu a spolupracuje s ČRo Brno.
Jak ses vyspala?
Dobře. (smích) Co to děláme?
Děláme rozhovor, který potom vyjde v Divadelních mostech.
To jsou ty věci, které nenávidím (smích) Neumím dávat rozhovory, v životě jsem žádný rozhovor nikomu nedala.
Budeme si jen povídat, to je všechno. Něco mi o sobě řekni. (ticho...) Třeba jak jsi vysoká?
175 cm.
Na váhu se tě ptát nebudu...
Já se za ni sice nestydím, ale stejně ji asi ani nevím... Mám ji trochu kolísavou, jako džou džou efekt... (smích)
Měla si radši panenky nebo autíčka?
Co je to za stupidní otázku...? Já měla nejradši lego.
Vzpomeneš si, kdy si rodiče pořídili počítač?
Tybrďo. No, tak to opravdu nevím. Odhaduji to na třetí třídu, ale myslím si, že jsme ho měli i dřív. Jenom nás na něj táta nepouštěl. Ono na něm beztak nic nebylo, pár her, tetris, had a to bylo tak všechno. Když jsme měli mít do školy připravené prezentace, tak jsme je nosili ještě na disketách.
Tak stará snad nejsi, abys nosila věci do školy na disketách.
Jasně že jo. Tak jsem stará bréca no...
A tvoje zkušenost s internetem?
Jaká panebože? Chodila jsem na X-chat, založila si email na Seznamu, to jsem měla markiss, jakože iss, takže kiss, jako pusa... Potom taky profil na Lidé a na Spolužácích.
A na X-chatu tě nikdo neotravoval?
Ne. Já nebyla takový ten typický případ člověka, co chodí na chat. Šla jsem tam třeba jednou za měsíc, anebo s kamarádkou, když přišla na návštěvu. Když jsem se tam s někým dobře bavila, dala jsem mu svoje ICQ, ozvalo se o-ou a psali jsme si tam.
Kdy ses rozhodla, že budeš dělat divadlo?
V šesti letech. Ale plánů do života jsme měla víc. Chtěla jsem být baletka, zpěvačka, doktorka, herečka a pošťačka. Na konzervatoř jsem nešla, protože ve svých 14 letech jsem byla tak inteligentní, že jsem si řekla, že když se mi po konzervatoři stane, že nebudu mít práci, tak jsem v loji a nebudu umět nic.
To ti řekli rodiče?
Ne to jsem si říkala já. Rodiče mi říkali, abych tam šla, ale já si řekla že ne.
To ti řekli rodiče?
Ne to jsem si říkala já. Rodiče mi říkali, abych tam šla, ale já si řekla že ne.
Takže si šla až na vysokou?
Přesně tak. Zkoušela jsem DAMU i JAMU a v Brně to nakonec vyšlo.
Setkala ses někdy s šikanou?
Já asi přímo ne, ale ségra to neměla lehké u nich ve třídě. Byla hodně chytrá, tak neměla moc kamarádů, protože si mysleli, že je šprt.
Jak se ti zkoušelo v Mostě?
Dobře. Byl to podle mě dobrý tým. Trošku jsem se bála, protože jsem v Mostě ještě nikdy nic nedělala. Jestli si se mnou herci sednou a jestli já s nimi. Což se snad stalo a bylo to moc fajn. A z velké části díky Adamovi, který jako mladý režisér přinesl zase něco nového.
Teď budeš zkoušet s Milanem Schejbalem a toho znáš, že?
Toho trochu znám. Ten mě nevzal třikrát na DAMU (smích) Ale vážně, jsem ráda, že jsem dostala možnost zkoušet v Mostě znovu. Těším se na to, protože mi je tu dobře.
LUKÁŠ KOFROŇ
(připravil Ondřej Dvořák)
Dvaadvacetiletý čerstvý absolvent Pražské konzervatoře, obor činoherní herectví.Jeho hereckými profesory od 1. ročníku do 4. ročníku byli Vladislav Beneš a Eva Režnarová, nejvíce užitečných rad a herecké výchovy mu předala Dana Bartůňková. Již během 4.- 6. ročníku hrál v Divadle Na Rejdišti, kde měl řadu různorodých hereckých příležitostí - postavu Mageriho v Baladě pro banditu pod režijním vedením Michaela Taranta, roli Hysteria v muzikálové komedii V Římě na place byla legrace (režie Lumír Olšovský), Bernarda Nightingalea ve hře Arkádie v režii Kateřiny Ivákové. Poslední nastudovanou rolí byl Konrád Rauch v inscenaci Kazimír a Karolína v režii Lukáše Pečenky.
Jak se ti zkoušelo v Mostě?
Musím řict, že jsem se cítil dobře.
Co říkáš na soubor a město?
Měl jsem tu čest poznat zatím jenom část lidí ze souboru a zdají se mi moc fajn. Snad mě i oni přijali dobře. Do města jsem ještě neměl čas zaskočit, ale těším se, že si ho snad v blízké době stihnu pořádně projít.
V Homevideu hraješ sígra, který je tak trochu vůdcem party. Jak vzpomínáš na svá studentská léta?
Vzpomínám velice rád. Na Konzervatoři to byla jedna velká hra a moje třída byla opravdu super parta.
Byl jsi podobný typ?
Abych řekl pravdu, tak já nebyl nikdy "kápo" třídy a ani jsem se o to nesnažil. S každým jsem dokázal nějak vyjít. Samozřejmě, že s někým lépe, s jiným třeba trochu méně...
Jak si přistupoval k práci na roli?
S respektem. Je to sice menší role, ovšem dost klíčová. Chtěl jsem docilit toho, aby mě diváci skutečně nesnášeli.
Máš nějaké zkušenosti s šikanou, potažmo kyberšikanou?
S kyberšikanou zkušenosti nemám, ale obyčejnou šikanu jsem lehce zažil na základní škole.
Představ si, že jsi obětí kyberšikany. Jak bys tuto situaci řešil?
Nejspíš bych se svěřil rodičům a pokusil se to tedy řešit s nimi.
Jaký je tvůj oblíbený divadelní žánr a proč?
Rozhodně komedie a důvod je jednoduchý - hrozně rád bavím lidi.
Tvá vysněná role?
V představení Magor - Rick (Magor).