Tadeáš Horehleď jako Jindra Benetka

„Díky mým hereckým kolegům se tu cítím čím dál tím líp.“

V inscenaci Škola základ života hraješ jednu z hlavních rolí – septimána Jindru Benetku. Ten je trnem v oku omšelému profesorskému sboru tím, že se nebojí říkat pravdu a kritizuje zastaralý způsob školství. Jak své postavě rozumíš, jak se s ní sžíváš?

Ano, Jindra Benetka je vskutku výtržník, buřič a odbojník, který se i přesto, že si je vědom toho, že nepochází z bohatých poměrů a jakýkoliv přestupek na škole může ukončit veškerá jeho studia, nebojí říkat pravdu, vyjadřovat se bez okolků, tu a tam vyvést nějakou tu klukovinu, vystřelit si z učitelů atd.
Jak se s ní sžívám a rozumím jí? Během studií jsem vlastně vždy byl tak trochu Benetka, tj. dobře se učící, ale vždy otevřený každé hlouposti, ptákovině... Ale vždycky to dopadlo nějakým způsobem dobře a nakonec jsem školu (konzervatoř) úspěšně dostudoval. Takže čerpám lehce ze svých vlastních zážitků, i když já sám jsem asi nikdy nebyl až takový volnomyšlenkář.

Po konzervatoři jsi vystudoval muzikálové herectví na brněnské JAMU. Je ti tedy žánr muzikálu, ve který se přetavila i naše komedie Škola základ života, kterou pojímáme jako swingovou hudební komedii, tím nejbližším divadelním žánrem nebo tě přitahují i jiné typy divadla?

Muzikál pro mě je, v jakémsi utopistickém pojetí, rovnocenná a vyvážená syntéza třech aspektů, a to herectví, zpěvu a tance. Všechny tyto tři disciplíny mě lákaly a bavily již odmalička, a proto byl pro mě po maturitě na konzervatoři výběr dalšího oboru celkem jasný. I přesto je mi ale, právě díky studiim na konzervatoři, bližší a milejší žánr činohry. No a v neposlední řadě mě nesmírně fascinuje a baví již od prvního ročníku střední školy svět klasické hudby, konkrétně opery, takže těch divadelních žánrů, které mě lákají, je vlastně vícero...

Které songy v inscenaci zpíváš a jak se s nimi potýkáš?

Písničky, které také společně s kolegy z mosteckého divadla zpívám, jsou převážně swingově-jazzového ražení. Tento styl mi byl dlouho neznámý, dokud jsem před jistou dobou nezačal zpívat s jazzovým Bigbandem u nás ve Veselí nad Moravou. A mám velkou radost, že právě tady, ve Škole základ života, můžu tento styl dále poznávat a obohacovat se světem jazzu, swingu.

Je pro herce v tomto typu inscenace výraznou výhodou, že bude na scéně přítomna živá kapela?

Určitě ano! Výhoda živé kapely je právě v té tvárnosti, živelnosti, přizpůsobivosti. Inscenace je živý organismus, který tu a tam přinese i nečekané momenty v podobě špatného „nástupu“, zapomenutí textu, nepříchodu na scénu atd. Z toho bychom si v případě fixně daného hudebního základu „nevylhali“. Nemluvě o dalších věcech jakou jsou transpozice tónin... Naštěstí tu máme skvělou kapelu pod vedením Františka Krtičky, která je natolik flexibilní, že je nám v představení velkou oporou, nehledě také na to, že inscenaci odehrávající se koncem 30. let 20. století dodává ten správný punc autentičnosti.

K muzikálovému herci patří také kromě herectví a zpěvu důkladná taneční průprava. Jak se ti nyní spolupracuje s choreografkou Janou Hanušovou-Vašákovou? Není na herce příliš náročná?
Paní Hanušová-Vašáková je očividný profík, zvláště co se právě dobových swingových kreací týče. Velkou výhodou jejích choreografii je to, že vychází také z nás, z našich dispozic, individuálních vloh a také, že její taneční prvky nejsou pouhou pohybovou spartakiádou, bez emoce, ale právě místy velmi promyšleným herecko-tanečním komplexem, jenž dodává představení jistou nadsázku, stylizaci, vtip.

Jaké jsou tvoje dosavadní zkušenosti na profesionálních jevištích? V Mostě tě uvidí naši diváci nyní vůbec poprvé.

Již během studií na konzervatoři i na JAMU jsem hostoval například ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti v muzikálu Cikáni jdou do nebe, dále také v inscenacích Národního divadla Brno, Městského divadla Brno a v neposlední řadě také v muzikálu Trhák v Divadle Broadway v Praze.

Vím, že se v Mostě nyní často chodíš dívat na představení našeho divadla. Která inscenace tě dosud nejvíce zaujala a čím?
Mostecké divadlo je úžasné nejen svým obrovským jevištěm, celkovým divadelním vybavením, kvalitním hereckým souborem, ale také širokou a barevnou paletou představení.
Musím říct, že každé představení, které jsem doposud viděl, mě vždy mile překvapilo, pobavilo, obohatilo, ať už to byl velmi povedený Sluha dvou pánů, zamilovaná Kráska a zvíře, nesmírně vtipná Dáma od Maxe nebo velmi hluboké a silné Homevideo.

Pocházíš z Veselí nad Moravou, dlouho jsi žil v Brně. Jak se nyní aklimatizuješ v samotném Mostě?
Stále jsem ještě ve fázi zvykání si jak na město, divadlo, soubor... ale právě díky mým hereckým kolegům se tu cítím čím dál tím líp.

Připravil Zdeněk Janál, dramaturg