Návrat k první lásce

Herec Marcel Rošetzký přišel do mosteckého angažmá před téměř třiceti lety se skupinou absolventů v čele s režisérem Zbyňkem Srbou a zažil zde jednu slavnou divadelní éru. Během svého sedmiletého působení se zde představil v dlouhé řadě titulů např. Ubohý Cyrano, Labyrint světa, Brancaleonova armáda, Naše městečko, Mistr a Markétka, Smrt obchodního cestujícího, Filosofská historie, Cirkus Humberto a další. Do Mostu se po letech vrací jako host na pozvání ředitele Jiřího Rumpíka ve slavné hororové komedii o prokletém rodu Baskervillů.  

-Do Mostu se vracíte po téměř 20 letech. Jaký je to návrat?
„Most bylo moje první angažmá, taková moje první láska. Bylo to neopakovatelné a radostné období. Vzpomínám na to, co už není, všechno je jinak. Velmi mě těší, že můžu být zase na prknech, kde jsem začínal.“

-Na co, nebo na koho v tehdejším mosteckém angažmá nejraději vzpomínáte?
„Samozřejmě na to, jak nás tehdejší bardové přijali, jak jsme sem přijeli ze školy plni nadšení a odhodlání vybudovat z Mostu první scénu v republice! Byli jsme přijati s láskou a porozuměním. Myslím, že ty první roky se nám podařilo se souborem splynout. Myslím že jsme dělali dobré inscenace, strašně rád na to vzpomínám. Tady to vlastně všechno začalo. Musím říct, že už to nikde nebylo takové jako tady.

-Do Mostu se vracíte rolí Tajemného muže v komedii Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor zlý pes! Jak byste jí popsal?
„Je to člověk velmi sebestředný, sebejistý, namyšlený, intrikánský. Je to velmi silná negativní barva. Tyhle typy lidí, pokud to dovedeme ad absurdum, vypadají komicky. Je to na hraně a ta role se mi líbí a baví mě, jak ji pan režisér vysvětluje. Myslím, že by to mohlo být docela zábavné.“

-Jak vnímáte současný herecký soubor, atmosféru i samotné divadlo?
„S řadou kolegů stojím na jevišti poprvé, zajímají mě, zajímá mě ta spoluprace a mám z toho radost. Těší mě to a na zkouškách je docela dobrá atmosféra. Tzn. že tam nejsou žádné třecí plochy, které vadí nějaké svobodě projevu. Pokud je následně ta inscenace takhle uvolněná, má zpětnou vazbu na diváka a divák to samozřejmě pozná. Mně se tady libí a zatím jsem nenarazil na nic, s čím bych měl nějaký problém.“

-Jak byste popsal svou hereckou cestu z Mostu přes Kladno, Hradec Králové, po Prahu?
„Všude je to jiné. Je to vlastně o tom, že herec nikdy nehraje špatně. Pokud jeho výkon neodpovídá představě kritika nebo diváka, tak to herec nedělá záměrně. Herec hraje vždycky tak nejlíp, jak umí. To se vlastně nemění, jen ty podmínky jsou pokaždé jiné.“

-Co pro vás znamenalo herectví a divadlo před 20 lety a co dnes? Změnilo se nějak vaše vnímání divadla?
„Herectví se od základu nemění, mění se pouze okolnosti ve společnosti. Společnost se vyvíjí a s ní se vyvíjí i divadlo, které odráží děj kolem nás. Ta doba je samozřejmě jiná, než před dvaceti, třiceti lety… Myslím, že vždycky je to velké očekávání všech tvůrců, velké napětí jak to dopadne, jestli jde o zaručený titul, nebo zaručený propadák. Ono to ale nakonec dopadne a vlastně jsem měl vždycky štěstí na tým lidí, kterým šlo o to, předat myšlenku čistě, mravně, svobodně dál divákům. Určitě je pro mě dnes divadlo stejně závažné a osudové jako vždycky. Divadlo bylo vždycky na prvním místě a určovalo nějakým způsobem osudy lidí, kteří ho vytvářeli. Nebylo to jen nějaká vedlejší práce, ale vždycky bylo divadlo číslo 1. Od něj se odvíjela práce v dalších médiích.“

-Účinkování např. v seriálu Cesty domů je pro vás po divadle spíš zpestření, relax, rozšíření hereckého rejstříku, nebo zajímavá herecká příležitost?
„Divadlo je tou studnou, tím pramenem, od kterého se odvíjí další inspirační zdroje. Každý herec touží po rozšíření svého hereckého rejstříku. Prostředky, které volí na divadle, v televizi, ve filmu, v reklamě jsou jiné. Ale vždycky se jedná o nějakou pravdivost, vždycky se musí vycházet z nějakých předem daných zákonitostí. A každý herec touží po tom si v těchto disciplínách zaúčinkovat, protože ho to vlastně obohacuje i v divadle. A divadlo zase ovlivňuje televizi, film atd.Je to taková magická spirála.“

-Jaká je vaše nejoblíbenější nedivadelní činnost?
„Je to sport, který mi pomáhá překonat všechny stresy a bolesti při zoufalém hledání vlastní cesty. Je to většinou bolestivá a velmi psychicky náročná cesta k poznání sebe sama, kterou odnáším nejen já, ale i mé okolí, hlavně rodina. A mám za ta léta vyzkoušeno, že mi pomáhá sport. Ale i sledování filmů, četba, muzika.“

-Jaké je vaše životní krédo?
„Co tě nezabije, to tě posílí.“

Děkuji za rozhovor
/bona/



Marcel Rošetzký jako tajemný muž v hororové komedii o prokletém rodu Baskervillů


Foto: Ladislav Šeiner