O nové komedii s režisérkou

Rozhovor s režisérkou Věrou Herajtovou k nové inscenaci MDM Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství je nejen o jejím vztahu k mosteckému divadlu, ale také o lidech, pokoře, kormidlování a životě vůbec.

Věro, kolikrát jste již v Městském divadle v Mostě režírovala?
"Poprvé jsem se s mosteckými herci setkala na jaře v roce 2008 při inscenování komedie Vrátila se jednou v noci, s Věrou Mrázkovou a Jiřím Rumpíkem v hlavních rolích. Bylo to moc pěkné a příjemné setkávání. Podruhé jsem režírovala Dvanáct rozhněvaných mužů, opět na jaře - v roce 2009. Tam jsem si „zahrála divadlo“ s celým pánským souborem a ta práce mě taky velice bavila. Teď je to potřetí. Opět na jaře. Zkoušíme hru Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství a cítím se tu skvěle, mezi přáteli."

Co a kdo Vás do Mostu vždy znovu přivábí? Jsou to herci, jeviště, okolnosti…?
Je to pokora ke kumštu, láska k divadlu, chuť hrát si, tvořit i jistá úcta, kterou si navzájem dáváme. Dobří herci a lidi. To mě baví, vábí a přitahuje k mosteckému divadlu. Ne všude tomu tak je. Mezi lidmi je dost zášti a blbosti, tady jsem ji osobně nepotkala. Stojí mi zato i každodenní dojíždění z Prahy.
Do Mostu se těším vždycky, přestože pokaždé moje spolupráce vyjde na takzvaný konec sezóny, kdy mají herci už své „odehrané“ a já, protože se živím jako režisérka „na volné noze“, jdu tou dobou tak do čtvrté, většinou poslední režie v sezóně. Je to vždy stejné. Na začátku zkoušení mám strach, že už brzy „zdechnu“ jako stará věčně zapřažená kobylka, ale pokaždé se tu zregeneruji. Je tu dobrá energie.

Poslední tři roky pro mě Most znamená také příjemné zakončení divadelní sezóny."

Kdo jsou Elling a Kjell Bjarne?
"Přátelé, kteří se neopouštějí. Dobré duše plné bolesti, radosti a nakonec i pochopení. Blázni, kterým to, narozdíl od nás, již diagnostikovali. Stateční dobráci, kteří nechtějí vzdát život i když je pro ně neskonale složitý. Komedianti a milí klauni a naše děti. Radim Madeja a Jiří Kraus. Obyčejní lidé. My všichni."

Aneb Chvála bláznovství – tolik podtitul. Co si pod ním může divák představit?
Ať si tedy divák představí vlídnou komedii a životní drama zároveň. Doufám, že divákovu představu naplníme a že odejde domů příjemně naladěný - tak jako chodíme ze zkoušek my. Doufám, že se námi vložená pozitivní energie do zkoušení v představení o Ellingovi a Kjellovi odrazí. Přestože zkoušíme velmi intenzivně, nechodíme domů ani zničení, ani vyčerpaní. Naopak věřím, že je to „práce očistná“. Jistěže koncem týdne už všichni potřebujeme volnou neděli, dát si klid, nevidět a neslyšet se, ale v pondělí se už zase na zkoušení těšíme. Takže diváku, představ si humorný příběh o zásadních lidských tématech spolu s katarzí – očistou a uvolněním."

Představení se bude odehrávat na Komorní scéně MDM? Je i příběh Ellinga a Kjella komorní?
"Jasně – komorní příběh o dvou, třech, čtyřech až šesti lidech, který se ovšem dotýká nás všech a doufám, že nás všechny pobaví a vyladí."

V roli Franka je obsazen Jiří Rumpík, ředitel divadla? Jak to, že hraje výhradně u Vás?
"Jiří Rumpík má jako ředitel divadla práce až nad hlavu, a tak nemůže být jako herec „zapřažený“ stejně jako jeho kolegové. To, že zkouší zase u mě je asi tím, že moji kolegové režiséři neměli tu drzost ho oslovit. Já to udělala a on nabídku přijal. Mně to pochopitelně lichotí, protože si jeho herecké práce vážím a doufám, že si na mě v budoucnu zase někdy čas udělá. Jasně, že chci, aby u mě hrál …
Když jsem poprvé vstupovala v roce 2008 do neznámé vody, na neznámou loď, měla jsem pochopitelně obavy, že si s posádkou hned neporozumíme, že nebudeme mít dost energie na probuzení „nového vztahu“. Když mě ale Kapitán Rumpík podal ruku, ucítila jsem bezpečí. Zjistila jsem, že mohu vyplout a že na ostré útesy nenarazím. Byla jsem na jeho loď přijata jako kormidelník a dopluli jsme spolu zcela bezpečně po vytyčené trase. Věřím, že se nám to podaří i teď, potřetí."

Kateřina Šplíchalová Mocová, dramaturgyně