Zamilovaný Shakespeare, příběh zachycující samou podstatu divadla.

V průběhu zkoušení jsme si popovídali s režisérem isncenace Milanem Schejbalem.

Režisér Milan Schejbal se narodil v roce 1952 v Hradci Králové. Je absolventem režie na pražské DAMU (1985). Mezi lety 1983 až 1990 byl dramaturgem Žižkovského divadla v Praze, jehož byl také ředitelem (1990 – 1992). Mezi lety 1990 až 1994 prošel jako kmenový režisér mnoha českými jevišti a a má za sebou celou řadu úspěšných divadelních inscenací. Od roku 1994 byl plných dvanáct let uměleckým šéfem a režisérem pražského divadla ABC. Mezi lety 1992 až 1996 vyučoval na hudebně – dramatickém oddělení Pražské konzervatoře a od roku 1996 působí jako pedagog režie na Katedře činoherního divadla Divadelní fakulty AMU v Praze. Od 80. let působí rovněž jako porotce a lektor řady amatérských divadelních festivalů a dílen (např. dlouhodobého Kurzu praktické režie). V roce 2010 obdržel Cenu ministra kultury ČR za divadelní a slovesné aktivity.

V Mostě není divákům neznámý. Začátkem devadesátých let byl podepsán pod D´Artagnanem či inscenací Obsluhoval jsem anglického krále. V posledních letech pravidelně v Mostě režíruje – k jeho úspěšným inscenacím patří např. Slaměný klobouk, Ideální manžel, Andělské oči, Dokonalá svatba, Habaďúra a naposledy úspěšné Charleyova teta a Splašené nůžky.

Milan Schejbal na první čtené zkoušce. Foto T. Branda

Příběh Zamilovaného Shakespeara je mnoha divákům známý z filmového zpracování. V čem se liší film od divadelní verze a proč by se podle tebe měli diváci přijít podívat na tento příběh do divadla?

Určitě film Zamilovaný Shakespeare viděla řada diváků, kteří navštěvují divadlo a určitě drtivá část z nich musela být spokojená, neboť o divadlo jde v tomto filmu především. A ne o divadlo ledajaké, neboť alžbětinské divadlo je jedním z nejdůležitějších kořenů (ne-li úplně ten nejdůležitější) evropského činoherního divadla, včetně toho moderního. A kde jinde by se měl příběh, zasazený do této doby, odehrávat, než právě na divadle. A to si myslím, že byl jeden z hlavních důvodů, proč se divadelníci rozhodli pro divadelní adaptaci filmového scénáře.  Ano, film má své specifické a neopakovatelné výrazové prostředky, ale divadlo také a mnohdy překvapivě účinnější. A je až neuvěřitelné sledovat, jak málo se toho v divadle a kolem něho změnilo za oněch 400 let...

Čím tě ponejvíce právě Zamilovaný Shakespeare zlákal k tomu, abys ho v Mostě režíroval? Co tě na něm jako režiséra nejvíce zajímá?

Když jsem poprvé viděl film Zamilovaný Shakespeare, hned jsem se do něho zamiloval. Okouzlil mě v pravém slova smyslu romantický příběh, který vychází z jedné z nejkrásnějších tragédií Romeo a Julie, okouzlil mě inteligentní humor, svět divadla zobrazený s láskyplnou nadsázkou a pochopením a přitom zachycující samou podstatu divadla jako takového. To vše mě na Zamilovaném Shakespearovi zajímá a jako režiséra velmi láká.

V Mostě režíruješ pravidelně každým rokem. Nyní ses rozhodnul opět v plné parádě využít místní specifikum, a sice dvě divadelní točny. V čem mohou být přínosem a jak se dají právě v Zamilovaném Shakespearovi vhodně využít?

Mám mostecké divadlo velmi rád a myslím, že toto divadlo se svým unikátním technickým vybavením přímo vybízí k inscenování takových titulů jako je Zamilovaný Shakespeare, ve kterém je jedno z hlavních témat právě divadlo. Využití obou točen umožňuje poměrně rychlé střídání a "prolínání" jednotlivých prostředí, s čímž textová předloha ve svém principu počítá.

Zamilovaný Shakespeare je prodchnut odkazy na celou řadu Shakespearových děl. Které Shakespearovy hry jsi již ve své kariéře režíroval a ke kterým máš ty osobně nejvřelejší vztah?

Osobně mám vřelý vztah k celému Shakespearovu dílu. Jeho hry jsou, jak říká jeden z největších znalců  Williama Shakespeara Martin Hilský, vědeckou laboratoří lidského života. Režíroval jsem již řadu jeho her, mj. Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy nebo Něco za něco. V pomyslném žebříčku však na samém vrcholu u mě stojí Romeo a Julie (před lety jsem ji inscenoval právě v Mostě s Martinem Písaříkem a Lucií Pernetovou - Matouškovou v hlavních rolích) a Večer tříkrálový (ten jsem měl tu čest režírovat již dvakrát).

Zamilovaný Shakespeare je především oslavou divadla jako takového. Co tě po mnoha letech u divadla na něm samotném stále baví? Nebo je i něco, co tě na něm nebaví?

Ano, divadlo mě stále - i po tolika letech - baví. Často přemýšlím, čím to je a vždy se doberu k tomu, že je pro mě největším zážitkem fakt, že se odehrává "tady a teď", že je vlastně každé představení neopakovatelné a že onen společný intenzivní zážitek jeviště a hlediště je pro nás všechny (diváky, herce i tvůrce) nanahraditelný a vlastně potřebný, zvláště v dnešním odosobněném světě. Proto si zřejmě lidi divadlo před takřka třemi tisíci lety vymysleli a proto ho vyhledávají dodnes a to navzdory všem technologickým a elektronickým vymoženostem, o kterých mnozí tvrdili, že jejich vynálezem divadlo končí. Nestalo se tomu tak a jsem přesvědčený, že tomu bude tak i nadále.

Zdeněk Janál, dramaturg MDM

Foto: T. Branda