Zdeněk Košata po letech v Mostě

Narodil se v Kutné Hoře. Po úspěšném ukončení gymnázia maturitou, absolvoval neúspěšné zkoušky na DAMU, ale i přesto na základě těchto talentových zkoušek přišla nabídka profesionální smlouvy do divadla v Mostě od tehdejšího profesora DAMU a uměleckého ředitele divadla Lubomíra Poživila. V Mosteckém divadle byl do roku 1986. Dále působil ve Studiu Bouře, byl v angažmá v Divadle Jiřího Wolkera Praha, čtyři roky strávil v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Od roku 1986 spolupracuje s Divadelní agenturu Praha. Je jedním ze čtyř zakládajících členů Divadla u Anděla, které dnes působí v prostorách Divadla Na Prádle. Zdeněk Košata nyní hostuje v Noci na Karlštejně na Hněvíně.

Jaké to je vrátit se po tolika letech do Mostu?

Znamená to oživit spousty vzpomínek a zážitků. Útržků starého filmu vyndaného ze zaprášené krabice, ve které se objevují záběry starého Mostu a divadla, kde jsem začínal. Kde defilují staří kolegové, kteří už dávno hrají nebeské komedie. Divadla, kde se velice intenzivně připomínají první dojmy, kdy jsem jako mladý kandrdas vstupoval do neznámého života divadla. Vybavuji si uličky, kterými jsme spěchali na zkoušky. Hospůdky, kde jsme plameně řešili mučivé otázky dramatické tvorby. Procházky po představení, kde jsme prožívali první divadelní lásky. Ten návrat je obzvlášť milý a příjemný, protože to přišlo nečekaně a překvapivě. Tak, jak už to život umí přichystat. Trochu smutné je, že na všechny ty vzpomínky už není mnoho pamětníků. Na druhou stranu je milé, že mnoho nových a mladých kolegů si chce poslechnout staré vzpomínky a je na nich vidět, že i oni prožívají svůj život u divadla tak, že nepochybně budou také jednou vzpomínat. Tím chci říci, že jsem šťastný, že jsem byl přizván ke spolupráci do divadla, kde jsem prožil mnoho krásného a nezapomenutelného. Že mohu alespoň trochu přispět temperamentnímu a tvůrčímu kolektivu tohoto divadla.

Na co z této doby nejraději vzpomínáš?

Promiňte trochu sentimentu, ale bez toho to neumím. Jsou to vzpomínky na dobu, kdy jsme nikam nespěchali, prožívali jsme společně doslova celý život. Vzájemně jsme se stěhovali, prožívali svatby i narození milých přírůstků, jezdili jsme spolu na dovolené. Vzájemně jsme si hlídali děti, vymýšleli jsme spoustu legrací nejen na jevišti, ale i mimo divadlo. Všichni jsme táhli tu Thespidovu káru a užívali si oslav premiér, úspěchů, pochval a pochopitelně bývali jsme i smutní z dílčích nezdarů. Byla to pro nás vskutku plnokrevná divadelní doba, plná krásných úkolů, divadelních textů a zájezdů. Jsem velice rád, že jsem měl to štěstí prožít velkou část mojí divadelní pouti právě tady v Mostě.

Čím je pro tebe postava Ješka z Vartenberka výzvou?

Pro mě je vůbec výzva vstoupit do světa muzikálu. A ještě k tomu do známého českého muzikálu. Když mě umělecké vedení tohoto divadla oslovilo a nabídlo mi spolupráci na Noci na Karlštějně, vůbec jsem neváhal nabídku přijmout. V prvé řadě si myslím, že tento muzikál je ryze český, našim českým srdíčkům milý, zpěvný a také i filmovým zpracováním známý a že divácká obec tento projekt uvítá. Za druhé přebírám roli Ješka z Varteberka po mém dlouholetém kolegovi Staníkovi Oubramovi, který nás nedávno náhle opustil. On byl také jeden z těch, kteří zažili moje první krůčky u divadla a myslím je mojí povinností převzít tu pomyslnou hereckou štafetu. Jen doufám, že bude Staník spokojen, až se na nás bude shora dívat.

Foto: archiv Zdeňka Košaty