Zkušebna ožívá - festival Young for young

ZKUŠEBNA OŽÍVÁ 2: LITERATURA – HUDBA – DIVADLO: 7. října od 16.30 hodin.

David Drábek – STINKA – Jana Orlová – Patrik Linhart – Martin Macháček a Tomáš Bayer: Mrkev – Ivan Vyrypajev (scénické čtení ukázky ze hry Valentinův den)

Komponovaný pořad

Autorská čtení / Performativní čtení / Scénické čtení / Hudba

Po celou sobotu bude také v Městském divadle v Mostě probíhat bohatý doprovodný program – a zdaleka nepůjde jen o divadlo! Na sobotní odpoledne vám otevřeme divadelní zkušebnu, do které se běžně nedostanete, protože je výhradně určena pro zkoušení nových inscenací. Sobotní program nese název ZKUŠEBNA OŽÍVÁ. V první části můžete od 15.00 hodin zhlédnout projekci s názvem Náš humor (62 min.), pod kterým se skrývají čtyři příběhy dvojice Jonáš a Melicharová. Zařadili jsme ji u příležitosti předání ceny Forever Young panu Jiřímu Suchému.

Od 16.30 hodin naváže komponovaný pořad LITERATURA – HUDBA – DIVADLO, který potěší především ty, kterým nejsou cizí poezie, hudba, alternativní umění a především nekonformní umělci. Můžete se těšit na čtení Davida Drábka, který zde před svojí večerní inscenací Koule bude číst ze své nejnovější tvorby, dále na básnířku a performerku Janu Orlovou, která představí svoji novou sbírku Újedě, nebo na známého rebela z Teplic – básníka Patrika Linharta. Dramatik Martin Macháček v hudebně-vizuální performance zprostředkuje svůj velmi nekonformní text Mrkev. Herci Městského divadla v Mostě pod vedením dramaturga Zdeňka Janála, který bude také celý program moderovat, přečtou ukázku z dosud v České republice neuvedené divadelní hry slavného ruského dramatika Ivana Vyrypajeva Valentinův den, za přítomnosti překladatelky Marcely Magdové. Celým odpolednem pak bude provázet vynikající muzikantka Stinka, která bude zpívat a hrát na akordeon i na kytaru. Bude hrát nejen na zkušebně, ale od 18.15 hodin také ve foyer divadla.

DAVID DRÁBEK, dramatik a režisér – autorské čtení z nejnovější tvorby

David Drábek bezesporu patří k nepozoruhodnějším českým dramatikům a režisérům po roce 1989. Jeho pozoruhodná dramatická tvorba je sociálně-kritická i surrealistická, epizodická, kabaretní, přitom podává odpovídající obraz soudobé společnosti. Zabývá se mimo jiné českou mentalitou, materialismem a konzumentstvím. Mezi jeho nejznámější hry patří například Jana z parku, Švédský stůl, Akvabely, Ještěři, Náměstí bratří Mašínů, Jedlíci čokolády, Koule nebo Český les.

David Drábek ještě v době univerzitních studií (filmová a divadelní věda) spolu s Darkem Králem v Olomouci založil divadelní Studio Hořící žirafy, pro které své hry psal a také je režíroval. V letech 1996 - 2001 pracoval jako dramaturg činohry Moravského divadla v Olomouci. V letech 2001 - 2003 vedl nově vzniklou alternativní scénu Hořící dům. Jako autor a kmenový režisér pak působil v pražském divadle Minor. Mezi lety 2008 a 2017 byl uměleckým šéfem Klicperova divadla Hradec Králové. Pohostinsky pracuje v řadě dalších českých divadlech, včetně pražského Národního divadla.

JANA ORLOVÁ, básnířka a performerka – autorské čtení z nové sbírky Újedě

Lucifer současné české poezie. V elegantní myslivecké kamizolce, bez spodního prádla, v očích výraz dravce. Ulovenou kořist nezbavuje života a nekonzumuje. Drží ji za ruku, provází svým vizuálně dekadentním světem a cestou mluví o lásce. Újeď je nástraha. V roce 2012 vydala v nakladatelství Pavel Mervart sbírku Čichat oheň s vlastními ilustracemi. Nakladatelství Větrné mlýny právě vydalo její druhou sbírku Újedě (2016). Ve svých performancích propojuje intenzivní tělesnou zkušenost se symbolickou rolí jazyka. Organizuje literární a výtvarné akce, v současné době například v Národní knihovně.

www.janaorlova.cz

PATRIK LINHART, rebelský básník z Teplic – autorské čtení nových veršů

Básník, spisovatel, publicista, výtvarník a performer. Publikuje pod řadou různých jmen. V současné době externě spolupracuje s časopisy Tvar, Host, Analogon a RozRazil a s nakladatelstvími Volvox Globator, Odeon, Kniha Zlín a Větrné mlýny. Je spoluautorem představení a amatérských filmů radikálního baletu Vyžvejklá Bambule (od r. 2015 pod názvem Kundí frky). Pod jménem Patrik Vetrugin vystavuje kresby a grafiky. 
Samostatně vydal Čítanka český Jazyk (pod jménem Pavel Jazyk, Velarium, 1998), Měsíční povídky/Opárno (Votobia, 2003), Pro cizince na cestách (Kapucín, 2003), Divadlo RausAplaus (pod jménem Pavel Jazyk, Větrné mlýny, 2005), Napsáno v trenýrkách (Protis, 2006), Vexilologický kabinet britského impéria (Europrinty, 2008), Běsové budou pokřikovat (H_aluze, 2010), Spící Hrůza (dybbuk, 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012), Lunhard (Krásné nakladatelství e-book 2013, kniha 2014), Vyprávění nočních hubeňourů (Pulchra, 2013), Šílený Trist (Novela bohemika, 2014), Vienna Calling (Větrné mlýny, 2014).

www.patriklinhart.wordpress.com

MARTIN MACHÁČEK, redaktor a dramatik – performativní čtení experimentálního textu Mrkev, s hudebním doprovodem Tomáše Bayera a s projekcemi

O čem sní provinční snílci a zastydlí punkáči? O vesmírech, láskyplných mutantkách a mrkvi. Mrkvi v řiti. Věhlasnou performaci Mrkev v řiti a Křik divadelního publicisty a amatérského dramatika Martina Macháčka doprovází projekcemi VJ Tuppi Uder a na všelijaké nástroje špičkový instrumentalista Tomáš Bayer - zakladatel takových veličin jako Narcotic Fields nebo Acustic Fields.

Martin Macháček je český dramatik, režisér, herec, divadelní kritik, VJ, redaktor a rozhlasový publicista (ČRo), známý též jako Martin Macho Macháček, nebo pod pseudonymy Macho, Caroline Dark či Tuppi Uder. Vyrůstal v průmyslovém valašském městě Zlín. Vystudoval divadelní vědu na Masarykově univerzitě v Brně. Spolupracuje se skladatelem Tomášem Bayerem. Je jediným synem zlínského grafika, malíře a kurátora Zdeňka Macháčka. V současnosti žije a působí v Praze.

STINKA, muzikantka, punková šansoniérka (zpěv, akordeon, kytara)

Za hudebním projektem STINKA stojí persona muzikantky a spisovatelky Hany Lundiakové. Její devizou je nezvykle energická akordeonová hra a sytý alt až kontraalt, pronikající do morku kostí stejně jako její nesmlouvavé texty. Stinčí punkové šansony, ve kterých je výrazné echo enervujícího rocku, postrocku, blues, rapu i freakfolku dokážou nabudit atmosféru šamanského rituálu i pekelného orchestru. Stinka odkazuje k tomu prapůvodnímu v člověku, přitom ale glosuje nejsoučasnější tragikomedii soudobého světa. Libuje si v polyfonii, poetické pasáže dokáže střídat se sveřepými až noisovými refrény. Něhu i vztek pěchuje do jednoho mixu. V jejích písních lze slyšet ohlas skladatelů, jako jsou Zdenek Liška, EnnioMorricone, PhillGlass, John Cale, Nick Cave, ruku v ruce se sveřepostí Ramones či The Ex. Chystá nové album Neviňátko. Po albech Krrrva! a Bído, čau… je na co se těšit.

IVAN VYRYPAJEV: Valentinův den – ukázka ze hry, která dosud nebyla v Čechách uvedena, za přítomnosti překladatelky Marcely Magdové a v podání herců Městského divadla v Mostě

Ironické melodrama

„Nesnažte se hledat logiku v čase, žádná není. Nesnažte se vysvětlit čas prostřednictvím logiky, čas jako takový neexistuje. Jsou dvě věci: láska a láska.“ Valentinův den má být, jak sám autor uvádí, pokračováním slavné hry Michaila Roščina Valentin a Valentina, která se v 80. letech 20. století stala doslova kultovní po celém Sovětském svazu. Základní zápletku tvořil společensky nerovný a rodiči neakceptovaný vztah vzorně vychované Valentiny z dobré rodiny a jejího nápadníka Valentina, syna vlakové průvodčí. Tehdy bylo oběma hrdinům osmnáct let. V remaku Ivana Vyrypajeva z roku 2001 hrdinové dospěli a dokonce zestárli. Valentině je šedesát a celý život se trápí láskou k Valentinovi. On se mezitím v sedmdesátých letech oženil s jinou ženou. Před patnácti lety se náhodou opět s Valentinou potkal v metru, a již přes pět let s ní svoji ženu Káťu podvádí, což nakonec nevydrží a umírá na infarkt přesně v den Valentininých narozenin. Ta následujících dvacet let žije s tou samou Káťou společně v jednom bytě a trápí se nerozlučitelností se ženou, která také milovala jejího milovaného, nenávidí ji a vzpomíná na něho. Autor záměrně boří hranice času a zanechává postavy ve svém vnitřním světě a s otázkami, na něž visí odpověď kdesi ve vzduchu...

Ivan Vyrypajev (* 3. 8. 1974) patří mezi nejznámější současné ruské dramatiky. Na svém kontě má téměř dvacet divadelních her, které byly přeloženy do anglického, francouzského, německého, bulharského, slovenského, polského a českého jazyka. Hra Valentinův den patří mezi raná díla, napsal ji v roce 2001. Získal mnohá ocenění na evropských i ruských divadelních festivalech. Kromě divadla se zabývá také filmovou tvorbou, je autorem scénářů a režisérem několika filmů. Jeho film Kyslík měl například světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2009. V současné době žije napůl v Moskvě a napůl ve Varšavě se svou ženou, polskou herečkou Karolinou Gruszkou a dcerou. Přednáší na Ruské akademii divadelního umění, Škole při Studiu MCHAT a na Varšavské divadelní akademii.