Matyáši, jsi mladý začínající herec, jaká byla tvoje cesta k divadlu?

Pocházím z Rakovníka, kde víc než sto dvacet let funguje výborný amatérský divadelní soubor Tyl Rakovník a je tam navíc skvělá ZUŠka. V ní prakticky celý život učí dramaťák úžasná paní učitelka Mikesková, která si vždycky vybrala nějakého svého studenta a řekla mu: "Tak, a ty půjdeš k divadlu." A většina z nich řekla: "Tak jo." A pak to taky tak většinou dopadlo. Jejíma rukama prošla spousta bezvadných budoucích divadelních profesionálů - Adam Doležal, režisér, který pracoval i tady, dneska opravdu slavná herečka Verča Kubařová, herec Honza Grunman, který hraje v Národním divadle v Brně… Těch lidí je vážně hodně. A i mně si paní Mikesková všimla a díky ní jsem šel na konzervatoř. Vlastně to rozhodla za mě a jednoduše mě poslala, ať to jdu zkusit. Vyšlo to a já šel po konzervatoři do angažmá v Jihlavě a po roce jsem přešel z Jihlavy do Mostu.

Umíš si představit čím bys byl, kdybys nebyl herec?

Představit si umím ledacos, třeba že bych byl kosmonaut. (smích) Ale teď vážně. Když jsem se hlásil na konzervatoř, sice jsem si říkal, že to jen vyzkouším, ale jinou možnost, než že mě vezmou, jsem si v podstatě nepřipouštěl. Doma chtěli vědět, co bude, když se tam nedostanu. Kam půjdu, kdyby náhodou. Co chci dělat? Já s neúspěchem ale ve skutečnosti vůbec nepočítal, a bohudík se to podařilo. Přihlášku na žádnou další školu jsem totiž podanou neměl.

Bylo tvým cílem angažmá v oblastním divadle, nebo jsi spíš toužil pro slávě v Praze?

Mně to bylo jedno. Já chci dělat divadlo a vlastně mě nezajímá, jestli ho budu dělat v Praze, v Brně, nebo v Ostravě. Řekl jsem si, že nejdřív by se měl člověk vyhrát, začít v repertoárovém divadle a pak se teprve vydat nějakým užším směrem. Třeba hrát jen v ruských dramatech, prostě se věnovat jen tomu, co ho nejvíc baví. Ale já teď zatím ještě ani pořádně nevím, co mě baví víc, jestli komedie nebo drama. Nebo třeba něco úplně jiného. Třeba časem skončím v nějakém vyprofilovaném divadle, ale nijak to zatím nevyhledávám a ani to není můj cíl.

Na mosteckém jevišti ses divákům představil už řadou rolí. Jak se ti zamlouvá místní publikum?

My jsme v Jihlavě mívali takzvané walking ovation. Diváci se často sváželi z okolí na představení autobusy. A když bylo představení dlouhé, tak lidi spěchali a během potlesku odcházeli ze sálu, takže místo potlesku ve stoje to spíš býval potlesk za chůze. To se tady v Mostě neděje. No, občas taky samozřejmě (smích), ale diváci jsou tady fajn. Jen mi přijde škoda, že je mostecké divadlo tak obrovské. Kdyby mělo kapacitu 150, 200 míst, jako většina divadelních sálů na oblastech, tak bychom si najednou každé představení možná mohli zahrát víckrát.

Co podle tebe přivede mladé lidi do divadla?

Mladí lidé žijí nejnovějšími aplikacemi. Podle mě ta nejlepší cesta k mladým divákům je používat vyjadřovací prostředky, které by pro ně byly srozumitelné. Vnímají svět úplně jinak, fungují v úplně jiné rychlosti, žijí zkratkovitě. Tu správnou formu asi neznám, ale trend přivádění sem mladých režisérů je dobrý. Kdo jiný rozumí mladým, když ne mladí tvůrci?

Diváci rádi poznají herce, které znají jen jako postavy z jeviště, i v běžném životě. Kde by tě mohli potkat?

Doba pokročila a existuje facebook, takže na ulici mě sice nikdo nezastavuje, ale občas mi někdo po představení napíše právě na FB. Chodím ale taky běhat na Šibeník a když nejdu běhat, tak si jdu třeba zaplavat. Nebo chodíme s kolegy po představení někam posedět, sice to není pravidlem, ale když už jdeme, tak do Exitu. Do tří do rána. (smích)

Myslíš, že je nějaký společný rys pro tvojí hereckou generaci?

Asi nějaká ctižádost. Spousta mých vrstevníků chce být slavných, točit seriály a filmy, nebo se nehnout z Prahy, protože Praha je přece Praha. Ne každý mladý herec se zajímá o divadlo. Naštěstí ti, kteří přijdou na oblast, divadlo dělat chtějí. A chtějí ho dělat co nejlépe, jak je to jen možné.

V Testosteronu hraješ Tita. Co je Titus za postavu, v čem se ti podobá a v čem se liší?

Titus je číšník na svatební hostině. Má rád holky, v tom se mi podobá. (smích) Řeší si nějaké své vlastní problémy, které se ale snaží udržet uvnitř, což je vlastně další náš společný rys. Je to postava, která je trošku jednodušší ve smyslu inteligence, což je ovšem naopak velký protiúkol. (Tady bych si prosil velký smajlík, hodně velký.) Titus je dost frajer, to si třeba já o sobě nemyslím. A holky má na háku. Když jsem byl mladší, měl jsem to podobně, teď už to mnohem víc řeším, i když mám občas pocit, že zbytečně.

Testosteron, komedii o mužích, režírovala žena. Jak se ti s ní spolupracovalo?

S Hankou se pracovalo (a myslím, že všem) velmi dobře. Ona je hodně vnímavá k chování lidí a rozebírá situace citlivě, což spousta starších režisérů nedělá. Bylo to s ní prostě super. Možná je to tím, že je holka, ale mám zkušenost i s jinými režisérkami, kdy jsme se nebyli schopni naladit na stejnou notu a ta spolupráce byla horší. A možná je to i tím, že Hanka je mi věkově blízká. Nebo prostě tím, že je fakt dobrá.

Díky, Matyáši, přeju ti hodně štěstí a krásných rolí.