DIVADELNÍ MOSTY

Po­ho­do­vé zkou­še­ní si Jakub před­plá­cel u tech­ni­ky jíd­lem...

Jako za­pří­sáhlý absti­nent si s ní však ne­vě­děl pří­liš rady.

Dívat se při při­po­mín­kách na Ja­ku­ba zna­me­ná na mě a ne do zr­ca­dla, vy­svět­lu­je Jakub Ja­ku­bo­vi.

Re­kvi­zi­tář­ka Eliš­ka chtě­la pánům na pla­ká­tě při­ma­lo­vat vousy a brýle - na­štěs­tí ne­do­sáh­la.

Gar­de­ro­ba vzala název hry do­slo­va a hlav­ní před­sta­vi­te­lé v šatně ne­na­šli ani boty ani po­nož­ky.

Brat­ři v triku Mi­chal Pešek a Pepa Ráček ko­neč­ně našli své vzory.

Petra Ka­sa­lo­vá se do na­po­ví­dá­ní chtě­la vrh­nout po hlavě.

In­spi­ci­ent­ka Jana vy­svět­lu­je re­kvi­zi­tář­ce Eliš­ce, že na tomto spo­rá­ku ohřát guláš nejde, je­li­kož je to jen dře­vě­ná atra­pa.

Jiří Rum­pík ne­za­po­mí­nal na aris­to­kra­tic­ký ma­lí­ček ani ve chvil­kách od­po­čin­ku. Nebo je to gesto smě­rem k fo­to­gra­fo­vi.

Míša Krau­so­vá zvě­da­vě zkou­má, která ko­le­gy­ně padla Kou­dy­mu do oka ten­to­krát.

Ještě jeden ksicht a do­sta­neš facku... (ci­ta­ce Evič­ky při fo­ce­ní na pla­kát)

Jakub vy­hlí­ží, zda na pre­mi­é­ru při­šel ale­spoň jeden divák. Nebo oba dva.

Na dě­ko­vač­ku si Evič­ka na­če­sa­la pun­ko­vý účes zvaný koště.

Brat­ři v triku ne­vě­dě­li, jest­li mají uklí­zet scénu, nebo se kla­nět. Navíc evi­dent­ně vůbec ne­tu­ší, kte­rým smě­rem jsou di­vá­ci.

Dra­ma­turg Mi­chal Pětík ná­zor­ně před­vá­dí her­cům, jak má vy­pa­dat správ­ná pro­fe­si­o­nál­ní úklo­na.
 

Děv­ča­ta na tanec se švar­ným Kouďá­kem stála fron­tu skoro až na scho­dy.
 

Mi­chal Pešek pů­so­bí po­ně­kud zma­te­ně, prav­dě­po­dob­ně ani neví, jest­li je ve vel­kém di­va­dle nebo v Rozmáňu.

Fan­ta­zii se jako ob­vykle při vý­ro­bě zlom­va­zek ne­kladly žádné meze.
 

Vítek Her­zi­na se panu jed­na­te­li tak za­lí­bil v mon­tér­kách, že mu dal oka­mži­tě novou smlou­vu - na půl úvaz­ku herec, na půl údrž­bář.