Michal Pětík
(nar. 1985 v Roudnici nad Labem)
Už v dětství si zamiloval knihy a zatoužil být spisovatelem. Iniciační četbou mu v tomto směru byla Foglarova trilogie o Stínadlech a později dílo Grahama Greena (zejména romány Komedianti, Moc a sláva nebo Konec dobrodružství). Po gymnáziu absolvoval studium na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze a později vystudoval divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (v ateliéru prof. Cejpka a Plešáka).
Působí jako dramaturg v Městském divadle v Mostě a jako redaktor spolupracuje s nakladatelstvím Paseka. Pro mostecké divadlo adaptoval román Julese Verna Tajemný hrad v Karpatech a autorsky se podílel na řadě inscenací (Přelet nad kukaččím hnízdem, Kronika Pickwickova klubu, Podivný případ se psem, Ostře sledované vlaky, Talentovaný pan Ripley ad.). Píše prózu, písňové texty a hudbu pro kapelu Světla.
Michale, představení Mauglí je tvá původní dramatizace pro naše divadlo. Není ale první, viď?
Není. Před několika lety jsem zdramatizoval Verneův román Tajemný hrad v Karpatech a výrazně autorsky jsem pracoval také při adaptaci Dickensova obřího románu Kronika Pickwickova klubu (samozřejmě s přihlédnutím k dramatizaci Františka Langera). No a předtím a mezitím jsem se tu více tu méně autorsky – a často skrytě – podílel na inscenacích jako Přelet nad kukaččím hnízdem, Herkules a Augiášův chlív nebo Talentovaný pan Ripley.
Viděl jsem dvě různá divadelní zpracování (v roli Mauglího dokonce tehdy ještě nezletilého Vítka Herzinu). V obou případech se to neslo v milém, pohádkovém duchu. Tvá dramatizace je však drsnější, zakomponoval jsi tam i scény z Druhé knihy džunglí (smrtonosná cesta zlatého ankusu, hrozba ryšavých psů). Co tě k tomu vedlo?
Několik věcí. Nejprve asi to, že se vždy snažím být co nejvěrnější předloze, autorovi. A chci - z jeho příběhu, z jeho literárního světa a stylu - zachovat co nejvíce. To mě sice baví, ale zároveň je to při dramatizování jedna z nejtěžších věcí. Protože ne každá situace se do jevištní podoby dá jednoduše "překlopit" a autorský tým musí v tu chvíli přijít na to, jak onu věc technicky vyřešit a zpřítomnit. Takže při dramatizování prózy se z původního díla vždy něco ztratí, ale v ideálním případě se při tom i něco nového najde.
Navíc Knihy džunglí tvoří víceméně uzavřené a na sobě nezávislé povídky. A aby byl Mauglího příběh dostatečně "epický" a směřoval k nějakému rozuzlení, bylo zapotřebí zpracovat i tebou zmiňované příběhy a v zájmu inscenace Mauglího příběh poskládat jinak, nově.
Další věc je ta, že nepovažuji Knihy džunglí za pohádku, ale spíše za dobrodružné podobenství o lidských vztazích, o vztahu kultury k přírodě a tak. Navíc naším cílem bylo vytvořit pokud možno rodinnou inscenaci, tedy takovou, na niž mohou přijít jak děti se školou i se svými rodiči nebo prarodiči.
Vím, že jsi tam nechtěl písničky. Režisér Zbyněk Srba však na nich trval. Nakonec jste se dohodli na kompromisu, jenž uspokojil oba, je to tak?
Je. Já jsem se zpočátku bál, aby z toho nevznikl "písničkál", který ten sevřený příběh zředí, a stane se z toho "jenom" takový líbivý spektákl. Ale nakonec je tam písniček jen několik, navíc s původními Kiplingovými básněmi. A pokud mohu soudit, tak zejména mladší publikum na písničky velmi dobře reaguje.
Dramaturg většinou nebývá přítomen na všech zkouškách. Tohle byla ovšem tvá vlastní dramatizace. Byla tvá účast na zkouškách častější?
Asi ano, myslím, že jsem cítil o něco větší zodpovědnost než jindy. Navíc se dalo očekávat, že v průběhu zkoušení bude zapotřebí některé texty upravit, připsat či škrtnout, jiné popřeházet atp. a u toho by dramaturg měl být. Nakonec se některé věci měnily, ale díky dobré přípravě před samotným zkoušením, to nebylo nic hrozného.
Knihy džunglí jsme oba četli jako děti. Ty máš dvě malé, rozkošné dcerky. Uvažoval jsi už o tom, číst jim to před spaním?
Na Knihy džunglí jsou asi ještě malé, ale jinak před spaním čteme, a ne málo. Anežka, které v květnu budou čtyři, už slyšela Broučky, Děti z Bullerbynu, pohádky od Němcové i Erbena...
inscenační tým: Zbyněk Srba, Michal Pětík, Veronika Watzková, Petr Kastner
Americká spisovatelka Pamela Jekel napsala Třetí knihu džunglí, tedy pokračování Mauglího příběhů. Bavilo by tě tuto knihu opět zdramatizovat pro naše divadlo?
Možná ano. Třeba za pár let… Mohl by to být takový divadelní seriál, sequel. To sice v divadle není úplně obvyklá věc, ale proč ne.
Ryšavý pes, nejnebezpečnější postava celého příběhu, je viděn pouze jako loutka. Je však skvěle namluven, nebo ne?
No jistě, a hrál ho... To jsi mě zaskočil. Teď nevím přesně kdo. Každopádně výkon toho herce je vynikající. Ta obří psí hlava díky němu úplně obživla.
(připravil Jakub Dostál)