Host na Velké scéně

Městské divadlo v Mostě uvede v pátek 4. září 2020 v české premiéře francouzskou komedii Host v překladu Jiřího Žáka a v režii Lukáše Kopeckého.

Slovo dramaturga

Představte si, že je vám padesát, jste nezaměstnaní a více než tři roky hledáte práci. Navíc se považujete za odborníka v daném oboru a váš neúspěch jen umocňuje vaši frustraci. Odpovíte na každý alespoň trochu slušný inzerát, absolvujete spoustu pohovorů, při nichž vám o dvacet let mladší personalista s arogantním úsměvem oznámí množství variací na větu: „Tak já si nemyslím, že se na danou pozici hodíte.“

A pak, znenadání, jako by na vašich unavených ramenou konečně spočinuly dlaně laskavé bohyně Fortuny, ocitnete se mezi posledními kandidáty na vedoucí post ve firmě, která nejenže působí ve vašem oboru, ale dokonce vám nabízí specializaci, na níž jste odborník; spása je na dosah. Vaši radost by snad mohla zkazit jediná věc. Tak trochu nedopatřením jste totiž souhlasili s tím, aby ředitel mezirezortních vztahů (ať už to znamená cokoliv) přišel k vám domů na večeři. A tam se teprve rozhodne, jestli tu práci dostanete.

Je tu však problém. Navzdory zimě ve vašem bytě nefunguje topení, neboť když je zapnuté, tak protéká, vaše žena naneštěstí neumí vařit a váš byt vypadá – no, jemně řečeno poněkud starosvětsky… Bohudík máte zkušeného a světem protřelého souseda, který všechno dokáže vyřešit. Nebo ne?

Autor hry Host David Pharao je úspěšný francouzský dramatik, scenárista a režisér. Pracuje pro divadlo, film i televizi. Úspěšná komedie Host (L'Invité) měla premiéru v Paříži v roce 2003 a inscenace byla ve čtyřech kategoriích nominována na Molièrovu cenu, včetně ceny za nejlepší hru. Hrála se od té chvíle po celé Evropě a díky překladu Jiřího Žáka se tato vynikající situační komedie dostává i na česká jeviště.

Českou premiéru této hry připravuje se svým inscenačním týmem režisér Lukáš Kopecký (v Mostě režíroval například Podivný případ se psem) a pomohou mu s tím výtvarnice a designérka Veronika Watzková a klaun, autor, gagman, stand-up komik a fyzický herec Pavol Seriš, kterého mostečtí diváci mohou znát z jeho hostování na festivalu Young for young.

Host během zkoušení

zleva - inscpicientka Jana Pin, režisér Lukáš Kopecký, dramaturg Michal Pětík, herec Jakub Dostál, hudební skladatel Mario Buzzi, herec Jiří Kraus, choreograf Pavol Seriš, nápovědka Petra Kasalová, herec Lukáš Kofroň.

zleva dole - herečka Michaela Krausová, scénografka Veronika Watzková.

Lukáš Kopecký - režisér

V rodném Brandýse nad Labem maturoval na Gymnáziu J. S. Machara. Vystudoval politologii, mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Začal pracovat jako kulisák v Divadle Husa na provázku, ale záhy byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění, kde v roce 2014 dokončil studium činoherní režie. Již během studií spolupracoval s Městským divadlem v Mostě, Městským divadlem Zlín, Divadlem Polárka a Národním divadlem Brno. Vedle toho začal od roku 2013 režírovat také v Českém rozhlase, kde se stal kmenovým slovesným režisérem brněnského studia. Dnes má na kontě přes patnáct set pořadů. Režíruje rozhlasové hry, pohádky, četby na pokračování i komponované literárně-publicistické formáty. Žánrovou pestrostí se vyznačuje i divadelní záběr jeho tvorby, kdy příliš nerozlišuje mezi činoherní a hudebně-dramatickou formou, a s gustem režíruje komedie, detektivky, psychologické thrillery a současná dramata stejně jako singšpíly, muzikály nebo operu. Režíruje v divadlech po celé republice. Od ledna 2020 je uměleckým šéfem Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Inscenace Podivný případ se psem, kterou nastudoval v Městském divadle v Mostě, zvítězila na festivalu Young for young. Působí též jako pedagog na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde spolupracuje s ateliéry režie a dramaturgie, a s ateliéry činoherního herectví a muzikálového herectví. Před vzruchem branže a zvýšenou intenzitou společenského kontaktu uchýlil se na moravský venkov, kde našel potřebný klid i snížení tepové frekvence.

V Mostě jste již stálým hostem. Jak se Vám spolupracuje s naším souborem?

Přiznám se, že to označení mě těší. Vnímám jej jako zhodnocení svých předchozích zkoušení a vážím si toho, že umělecké vedení Městského divadla v Mostě opakovaně stojí o to, abych zde režíroval. Mostecké divadlo bylo první, kdo mi - ještě coby studentovi JAMU - dal příležitost, takže jsem to tady vždycky bral jako tak trochu domovskou scénu, jako své doma, ke kterému jsme přirozeně kritičtí, ale po čase nás to opět táhne zpátky. Za ty roky se navíc mnohé profesní vztahy přeměnily na přátelská pouta. Myslím, že je zde skupina herců, která slyší na můj režijní rukopis a přístup k tvorbě. Letos poprvé jsem si však také uvědomil, že není úplně snadné režírovat přátele, kteří si s vámi už lecčíms prošli. Ten způsob komunikace je trochu jiný, více fištrónský, protkaný laskavou ironií i šťouchanci.

O čem bude inscenace Host a na co můžete diváky nalákat?

Inscenace Host bude o sebeklamech, ke kterým se uchylujeme, a o nadějích, ke kterým se mnohdy slepě upínáme. Vše je ovšem nemilosrdně nahlédnuto komediální optikou - asi nikdo z nás by se nechtěl dostat do situací, v nichž se postavy Pharaovy hry ocitají, všichni se jim ale s gustem zasmějeme. Ta hra totiž vypráví o nezaměstnaném padesátníkovi, který marně hledá práci. Spolu s manželkou (jak už to tak bývá) si projde různými sebezapřeními, aby nové zaměstnání získal. A i když je nakonec ve svém počínání úspěšný, příliš spokojený není. Ono totiž fungovat ve společnosti totálně zaměřené na výkonnost vyžaduje od člověka zřeknutí se své osobitosti, svých zájmů a někdy i koníčků. A to pak hrozí, že člověk ztratí ze zřetele sám sebe nebo své nejbližší. Že se člověk ztratí někde uprostřed indonéské džungle. A někdy i doslova.

Host je francouzská komedie. Čím je podle vás francouzský humor specifický či odlišný od humoru českého?

Tohle si vůbec netroufám posuzovat. S humorem je to dost ošemetné. Vůbec není samozřejmé, že se s někým dalším shodnete na tom, že to či ono je vtipné. Asi bych se tedy zdráhal humor třídit do nějakých národnostních přihrádek. Humor našince vnímám jako všeobjímající, někdy i docela zlý. My Češi (a Moravané a Slezané) jsme přece pověstné smějící se bestie. Vtip si umíme udělat (a uděláme) ze všeho. Kolik já slyšel v posledních dnech vtipů na koronavirus! Ono to je velmi úlevné. Někdy jako bychom tímto kanálem vyventilovali vlastní frustrace, zklamání, předsudky, strachy. Asi proto se v naší kotlině tak rádi smějeme. Je pořád čemu. Pořád máme se sebou poměrně dost problémů, které neumíme moc řešit, a tak se je snažíme alespoň zrelativizovat humorem. A letmý pohled do historie mi to jenom potvrzuje. Francouzi jistě taky mají spoustu vlastních, specifických problémů. Jak efektivně se s nimi dokáží vyrovnat, ovšem posoudit nedokážu, jenom bych tím podporoval stereotypy. Pamatujete na Entropu výtvarníka Davida Černého? Zatímco my jsme se jeho dílu smáli, jiné národy urážela, což je trochu příznačné. Rádi hodujeme na cizí účet. Každopádně děkuji za tuto otázku, podnítí mé další přemýšlení obecně nad humorem.

Inscenaci uvádíme v české premiéře (v překladu Jiřího Žáka), byla tato skutečnost pro vás jistým způsobem zavazující?

To si nepřipouštím. Naopak mě lákalo, že mohu dělat v českém prostředí neznámý text. Dobré komedie navíc vidlemi nepřehazujeme, takže je čirá radost, když člověk narazí na dobrý komediální text, který navíc s sebou nese nějaké téma.

Co podle Vás dobrá komedie musí mít, aby uspěla u diváků?

Bezesporu začátek, střed a konec. Pak nějaký ten gag. Ping pong v dialogu. A především herce, kteří umí hrát lehce, svižně a s vnitřním radostným pocitem. Úspěch u diváků je ale i při naplnění uvedených předpokladů nadále vrtkavý a nevyzpytatelný.

K Vašemu tvůrčímu týmu neodmyslitelně patří výtvarnice a designérka Veronika Watzková. Nově jste si ke spolupráci přizval také stand-up komika Pavola Seriše (kterého mostečtí diváci mohou znát z jeho hostování na festivalu Young for young). Znamená to, že se diváci mohou těšit i na pohybově náročné scény?

Okruh mých nejbližších spolupracovníků je širší, ale je pravda, že v Mostě jsem téměř vždycky dělal s výtvarnicí Veronikou Watzkovou, skladatelem Mariem Buzzim a s dramaturgem Michalem Pětíkem. Ono když se vydáte přes tři sta kilometrů od domova, chcete mít vedle sebe spolehlivé lidi do nepohody. Všichni jmenovaní mě navíc neustále inspirují i překvapují. Stará akademická pravda říká, že by se režisér měl obklopit schopnějšími lidmi, než je on sám. To sedí! S tělomikem (jak ho herci hned laskavě otitulkovali) Palem Serišem jsem začal spolupracovat někdy před rokem a půl. A hned se zařadil mezi kumpány, které s sebou tahám po jednotlivých štacích. Palo je podobná krevní skupina, máme spolu podobný smysl pro humor, nadto je pozoruhodným tvůrcem s velkou sebedisciplínou. Vzpomínám na jedno večerní setkání nad sklenkou vína, kam dorazil poté, co se na svém pokoji několik hodin snažil pantomimicky ztvárnit ptakopyska. A hned je nad čím u vína dumat! To máte, jako když staří Řekové u vína zapáleně diskutovali, zda je na nebi lichý, nebo sudý počet hvězd. Ale zpátky na zem a k vaší otázce. Pavola jsem oslovil především kvůli tomu, aby mi pomohl konverzační komedii co nejvíce přeměnit na komedii situační. A ano, k tomu často patří i překvapivé pohybové kreace. Však by Míša Krausová mohla vyprávět!

Práce režiséra je sama o sobě dosti náročná. Vy jste od ledna také uměleckým šéfem Slováckého divadla. Kde čerpáte energii a jak trávíte volný čas?

Když máte štěstí a spolupracujete s otevřenými, pozitivně naladěnými lidmi, až tak náročné to není. To pak startujete perpetuum mobile. Horší je, když musíte druhé přemlouvat nebo nutit k tomu, aby pracovali. To vás stojí spoustu energie, která se nevrací. A pak je třeba dobíjet se jinde. Proto se snažím mít své profesní pole působnosti co nejširší, aby se mi dostatečně dostávalo inspirativních vjemů a tvůrčích impulzů. Veškerý volný čas pak trávím se svými dětmi, se svou partnerkou, ideálně v přírodě. Nebo zahradničením, čemuž jsem nedávno docela propadnul.