Stanislav Oubram – 75

Dlouholetým přátelům mosteckého divadla určitě chybí jeho legendární osobnosti – Karel Nonner, Ladislav Hádl, Jaromír Šnajdr nebo Ivan Holub. O generaci mladší Stanislav Oubram, snad poslední z bardů, je čerstvým pětasedmdesátníkem.

Mělo by se asi dnes psát o jeho až zuřivé touze po divadle, jakou měl od mládí a neopouští ho dosud. O cestě, k jejímž milníkům patří soukromé školení u osobností Národního divadla Růženy Naskové a především Anny Suchánkové, setkání se skupinou mladých okolo prvního českého držitele filmového Oscara Ivana Jandla, pražské divadélko Máj, první profesionální angažmá v novojičínském Beskydském divadle a od roku 1963 Most (s výjimkou třinácti sezón v Městských divadlech pražských v letech 1980 až 93).

Ke konci šedesátých let vytvořil Oubram svou stěžejní roli Krista. Při inflaci dnešních nejrůznějších muzikálových Ježíšů v řadě finančně náročných, na efekt vypočítaných produkcí patrně těžko doceníme, co musel v letech 1967 až 69 v širokém společenském kontextu  znamenat prostý obraz muže na kříži ve zdánlivě "jednoduché" Buchvaldkově inscenaci, vycházející z pašijových her.

O třicet let později stojí na scéně herec na prahu šedesátky jako Profesor v Čapkově Loupežníkovi v režii Pavla Pecháčka. Prudká gesta, křik, konfrontace s mládím a vzápětí zlomený starý muž v županu, lehce nahrblý, s volně svěšenýma dlouhýma rukama, ve tváři všechna bolest světa, plynoucího a odcházejícího – typicky čapkovsky – jinam, než by si člověk přál. Byla to nesporně jedna z vrcholných dramatických kreací Oubramova zralého herectví.

Zmiňme se ještě o roli, která jakoby do velkého výčtu jubilantových úspěchů nepatří...a přece. Od minulé sezóny  můžeme vidět Stanislava Oubrama jako hartusivého nemocničního zřízence, spíše snad nočního hlídače v pozoruhodné inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem, tedy v příběhu proslaveném Formanovým filmem. Z důvodu časové vytíženosti si sám řekl o roličku, o níž by on, herec titulních a hlavních rolí, jediný Hamlet v historii mosteckého divadla, před deseti patnácti lety určitě nestál. Na přelomu tisíciletí takto polemicky uvažoval o menší roli sluhy v Clavijovi J. W. Goetha. Tehdy to však bral jako službu důležitému režisérovi a zajímavou zkušenost v méně známé hře slavného autora.

Ale epizodka nočního hlídače? Snad by ji solidně odvedl i neherec, možná technikář, průměrný figurkář by ji patrně zahrál formálně bez chyb. Jenže hlídač v jejich podání by určitě nevyvolával salvy smíchu (v tragikomické části inscenace, kde se ještě smát lze), neměl by to nedefinovatelné Něco, pro které vnímavý divák do divadla chodí. Nepůsobila by magie, která navždy patří postavám – je to opravdu zvláštní, ale všem postavám – Stanislava Oubrama na velkém mosteckém jevišti.

Radek PETRŽILKA 

Stanislav Oubram ve slavné roli Prospera v Shakespearově Bouři

Jako Dr. Mortimer v Prokletí rodu Baskervillů

Andělského posla Teofila si zahrál v pohádce Hrátky s čertem...

Hlídače ve zmiňovaném Přeletu nad Kukaččím hnízdem

Foto: L. Prošek a L. Šeiner