Bratr Oty Pavla v Mostě

Pan Hugo Pavel přijal pozvání na první reprízu komorního příběhu o své vlastní rodině - Povedený tatínek a my, která měla premiéru v pátek 16. listopadu 2012. Vzácný host - starší bratr Oty Pavla tak mohl jako jediný divák konfrontovat snahy inscenátorů se svými vzpomínkami, se skutečností. Své pocity komentoval už během představení. Dojetí neskrýval - prozradil, že dostal k blížícím se vánocům ten nejhezčí dárek! A to je dárek i pro nás. Jaké byly jeho další bezprostřední dojmy z návštěvy mosteckého divadla se exkluzivně dozvíte pouze na našich stránkách viz. níže.
Setkání s neuvěřitelně svěžím panem Hugem bylo pro většinu účinkujících inspirující, po představení se na Scéně na točně dokonce uskutečnila nečekaná autogramiáda!
(bona)

***

„Vůbec se mi nechtělo z postele“, řekl Pavel Hugo do tmy a kladenského smogu a pokračoval: „Byl jsem minulý týden na výlovu rybníka v Petrovicích na Sedlčansku, kam mě pozval Jakub Vágner a odvezl mě vnuk převozníka Karla Proška, taky převozník. Nastydnul jsem tam. Ale když už jsem vám to slíbil, tak pojedu,“ dodal, když ztěžka dosedl na přední sedadlo osobního vozu, který ho měl dopravit do Mostu.

***

„Takový krásný divadlo máte… a v Mostě?“ divil se upřímně Hugo Pavel na konci cesty, během níž stačil vyprávět své vzpomínky na terezínské ghetto, kde stavěl naštěstí nedokončenou – obří plynovou komoru, na totální nasazení v Bavorsku, na Solo Sušice, kde vyráběl jedinečné české sirky, na kladenské hutě, kde třídil šrot, a podělil se i o své současné osobní trable… „V září jsem zabednil svojí chatu na Berounce a už nikdy se tam nevrátím. Strávil jsem tu přes čtyřicet let, ale odstěhovala se ode mě žena a sám už chatařit nedokážu.“

***

Je večer 22. Listopadu a Scéna na točně činohry Městského divadla v Mostě má na programu první reprízu dramatizace povídek Oty Pavla Povedený tatínek a my. V hledišti sedí nenápadný starý muž, který byl mnoha událostem zobrazeným na jevišti osobně přítomen – osmaosmdesátiletý Hugo Pavel, nejstarší ze tří Pavlových / Popperových / bratrů.
„Byli jsme vlastně čtyři,“ začne vzpomínat očividně dojatý pan Hugo, když představení skončilo a publikum ho odměnilo povstáním a dlouhotrvajícím potleskem. „Měli jsme ještě nevlastního bratra. To víte, tatínek nenechal žádnou sukni na pokoji… Je to pro mě ohromná čest, že jste mě sem pozvali. Netušil jsem, že mi na sklonku života připravíte takový zážitek. Jsem šťastný a jsem rád, a to hlavně kvůli Otovi. Byl to ohromně hodný a krásný člověk, a když vinou doktorů ve svých nedožitých třiačtyřiceti letech zbytečně umřel, jakoby mi odešla radost ze života. Měli jsme se moc rádi a bez Oty už to na světě není ono. Moc bych si přál, aby se na něj nezapomnělo.“ Divácký ohlas na mosteckou inscenaci Povedený tatínek a my dává tušit, že se na Otu Pavla a jeho dílo zcela jistě nezapomene.
Vlastimil Novák, dramaturg


Atmosféru vám přiblížíme ve fotogalerii.
Foto: Jiří Rumpík, řed. MDM
 

---