Bůh masakru je skvělá hra

Pořád se mám co učit, říká pražská rodačka Natálie Topinková, která se herectví věnuje od dětství. V dospělosti stála u zrodu Divadla Na Fidlovačce, hraje v Divadle Pod Palmovkou, je členkou Divadla Veselé skoky i Divadla AHA, účinkovala i v Divadle Kalich. Našel si jí film i televize. V současnosti zkouší v Městském divadle v Mostě roli ve hře Bůh masakru. Poprvé ji diváci uvidí při premiéře 29. března od 19.30 hodin. Dříve ve fotogalerii.

- Pozorní diváci si Vás mohou pamatovat z některých dětských rolí např. z pohádky To nám byl čert dlužen. Co jste se od té doby o herectví a o divadle dozvěděla?
“Ano tehdy jsem byla přešťastná, že můžu hrát princeznu. Ale od té doby jsem myslím o něco chytřejší a zkušenější. Ale ta dětská bezprostřednost mi kolikrát chybí.“

- Máte za sebou řadu tv filmů, seriály, dabing a samozřejmě divadlo. Co je Vám nejbližší?
„Všechno pro mě hodně znamená. Například originální pohybové divadlo Veselé skoky je pro mě hodně vzácné, protože to člověk absolutně nedělá pro peníze. Scházíme se v neděli na tréninky,jsme obohaceni tím, že je tam upřímná radost z práce a pohybu a že se rádi vidíme.To je pro mě vzácné, i když jsem to poslední dobou zanedbávala. Samozřejmě divadlo je priorita, je to velká škola. Natáčení mě samozřejmě také baví, stejně tak i dabing. Pořád se mám co učit a o to jde, mít příležitosti, na kterých se člověk může učit. Dětské divadlo má také své kouzlo. Děti jsou velcí kritici, ale když se Vám podaří je zaujmout, jejich „živá“ a bezprostřední energie je velkou odměnou.“

- Pletu se, když si podle Vašeho profesního životopisu myslím, že ráda „rozjíždíte“ nové projekty? Nebo je to souhra náhod?
„Na jednu stranu to možná bude souhra náhod, ale na druhou stranu je pravda, že je to možná i jeden z důvodů, proč jsem na volné noze. Baví mě dělat nové a nové věci a s jinými lidmi. Člověk se možná potom nestane zapšklým, nebo se nedostane do žabomyšince jednoho prostředí. Spíš si udrží nadhled. Ale hlavně je to obohacení.“

- V Mostě se představíte úplně poprvé. Jak jste reagovala na nabídku hostovat v MDM a na roli ve hře Bůh masakru?
„Byla jsem samozřejmě moc potěšená! Oslovil mě ředitel Jiří Rumpík a nabídku jsem velmi ráda přijala. Tak se tady rozkoukávám a snažím se sžít.“

- Jak byste popsala svoji roli? Je Vám blízká “poetika“ této hry resp. uznávané autorky Yasminy Rezy? Současné mezilidské vztahy zpracovává velmi otevřeným způsobem.
„Ta hra je skvělá, vtipná, i když těžká. Má role se jmenuje Aneta. Je to jedna z mnoha žen, která si svůj život představovala asi trošku jinak. Chtěla to určitě někam dotáhnout,ovšem momentálně musí plnit především povinnosti rodinné bez jakékoli manželovy podpory... možná díky své povaze i životnímu stylu se zdá býti velmi sterilní až povrchní osobou, to ale neznamená, že by byla bez citu a srdce. Autorka se velmi přesným a vtipným způsobem tzv.trefuje do černého nejen v mezilidských vztazích."

- Je pro Vás těžký protiúkol hrát typově odlišnou ženu?
„V něčěm to je pro mě protiúkol, ale nikdo není pouze černý nebo bílý. Skrýváme v sobě mnoho barev a jde o to, kterou z nich vymaluji tu svou postavu.

- S režisérkou Věrou Herajtovou spolupracujete podruhé, s hereckými partnery Zitou Benešovou, Janem Benešem a ředitelem divadla Jiřím Rumpíkem poprvé. Je pro Vás těžké naskočit do úplně jiného souboru, nebo je pro to Vás naopak výzva a zpestření?
„Kdybych měla nastoupit do prostředí, kde by něco skřípalo, tak by to bylo asi složitější. Ale mám to štěstí dělat právě s těmito lidmi, kteří jsou naprosto skvělí a díky tomu je i naše spolupráce otevřenější a pohodová. Moc si toho vážím."

Natálie Topinková a Zita Benešová



Foto: Ladislav Šeiner

---