Když režisér svléká herce

Je to trochu symbolické. Divadelní sezónu 2009 uzavřelo derniérové představení muzikálu Sugar (Někdo to rád horké), režiséra Radka Balaše. Nedlouho poté novou divadelní sezónu v Městském divadle v Mostě otevírá ten samý režisér, a to přípravou muzikálu Donaha! (podle scénáře filmu The Full Monty, režie Peter Cattaneo, 1997).

Režisér Radek Balaš

je na českých a moravských divadelních scénách zavedenou osobností (například Adéla ještě nevečeřela - Divadlo Broadway, Donaha! - Slovácké divadlo v Uherském Hradišti, Vinohradské divadlo v Praze, Kniha džungle - Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Hello Dolly - Městské divadlo v Mladé Boleslavi nebo Tři sestry - Klicperovo divadlo v Hradci Králové) a do Městského divadla v Mostě se vrací po dvou letech, ale již předtím tady inscenoval například muzikál Šumař na střeše (2002) nebo Šakalí léta (2003).

Co vás znovu láká do mosteckého divadla?
"Otázka by měla znít spíše "kdo" než "co", protože do mosteckého divadla mne tentokrát nalákal nový šéf Jirka Rumpík. Ale já jsem mu za to vděčný, protože se do Mostu vracím vždycky rád. Myslím, že nijak nepřeháním, když řeknu, že mám mezi herci v souboru několik velmi dobrých přátel. A pak - mostečtí herci disponují velmi specifickým smyslem pro humor. Ten jejich je o hodně břitčí a ironičtější, než v jiných ansámblech (čert ví čím to je, jestli oním zvláštním prostředím?), ale je to přesně onen typ humoru, který je mi nesmírně sympatický. A jsou to také herci velmi tvůrčí. V poslední inscenaci SUGAR si například František Nedbal vymyslel v závěrečné scéně masakr všech gangsterů a byl to tak dobrý nápad, že jsem rád překoncipoval celou sekvenci a scénu jsme tam dali v jeho "režii", čímž jsme se rázem odlišili od všech ostatních nastudování originálním závěrem."

Co se vám na filmovém zpracování Donaha! líbilo a co by se mělo objevit i v mostecké inscenaci?
"Na tomto místě by asi bylo dobré připomenout, že filmové zpracování předcházelo muzikálovou podobu. Je tedy prvotní a všechny zásadní prvky příběhu pocházejí právě z tohoto zdroje. V Anglii je například tento film tak známý a populární asi jako u nás komedie S tebou mě baví svět. Britové důvěrně znají osudy všech postav a dokáží souvisle citovat celé dialogy. Američtí autoři přenesli děj z Sheffieldu do Buffala a kdo někdy navštívil Velkou Británii i USA, tak si jistě okamžitě vybaví onen obrovský rozdíl, jaký mezi těmito dvěma kulturami - ač mluvícími stejným jazykem - ve skutečnosti je. Vydalo by to na celý esej. Britský film je víc realističtější, se silným sociálním akcentem. Americký muzikál zase využívá všech trumfů hudebního divadla. Servíruje nám vtipnou komedii, okořeněnou lechtivým tématem, kde si sentiment a realizace "amerického snu" podávají ruku třeba i v jedné scéně současně. Dalším rozměrem je pak skutečnost, že Angličané nemají americké muzikálové zpracování příliš v lásce. Podle nich muzikál téma zploštil a učinil je příliš kabaretním. Američané zkrátka z hořké komedie ze sociálním podtextem udělali dobrý obchodní artikl."

Co považujete za stěžejní téma filmu, popřípadě inscenace?
"Nejsem si úplně jist, jestli lze hru Donaha takto zjednodušeně racionálně analyzovat. Podle mého soudu je totiž - jako každé kvalitní dílo - vícevrstevnatá. Muzikál je stejně jako film velmi vtipný, místy dojemný, místy i trochu krutý až tragický. Když vezmete všechny jmenované prvky, dáte je do zkumavky a zatřepete s nimi, vznikne vám chemická směs, kterou lze nazvat tragikomedií. Je to můj nejoblíbenější žánr, protože se nejvíc podobá životu. Život taky není pořád jenom sranda, ale ve svých nejsvětlejších okamžicích se umí vzedmout až k muzikálové velkoleposti. Tragikomedie má nejblíže k tomu, čemu William Shakespeare ústy Hamleta říká - divadlo je zrcadlo nastavené lidem, aby věděli, jací jsou. A muzikál Donaha je zrcadlo nastavené opravdu nekompromisně. Nejde tu však jenom o nahotu tělesnou. To, co se tu odkrývá ve skutečnosti, není genitál, ale lidská duše. Tak tedy, pokud opravdu trváte na instantní charakteristice, dá se říci, že už sám název hry odkazuje k metafoře. "Donaha" tu znamená odkrývání lidských osudů až k samotné podstatě."

Děj muzikálu spěje k pánskému striptérskému číslu. Jaký je váš osobní vztah ke striptýzu?
"Můj osobní postoj ke striptýzu je velmi kladný. Ale aby to bylo úplně podle mého gusta, musel by příběh být o šesti krásných nezaměstnaných dívkách. To bych se konce hry nemohl ani dočkat!"

Jak moc jsou jiné, liší-li se vůbec, muzikály, které uvádějí činoherní divadla, a muzikály, jenž vznikají ve velkých muzikálových produkcích?
"Tak tohle je téma na celou disertační práci. Je to mnohapatrový dort, který není možné sníst na jedno posezení. Museli bychom začít analýzou toho, co je vlastně míněno termínem "velké muzikálové produkce" a také tím, proč a jaká činoherní divadla muzikály uvádějí. Pak bychom ale museli ještě pokračovat přes dramaturgické členění na různé typy inscenací (muzikály klasické americké, muzikály britské a českou domácí tvorbu posledních padesáti let), které bychom zkoumali v kontextu různých dekád a nastudování. V tomto případě se musíte spokojit s odpovědí, že ať už jde o soubor činohry nebo velkou muzikálovou produkci - nejdůležitější je, jestli vzniká dobré divadlo! Ale i tam se dostáváme na scestí, protože co je vlastně "dobré divadlo"? Je to jen to, které je aplaudováno odbornou kritikou? Nebo je kvalitním divadlem to, které je schopno vyprodat stovky repríz? V dnešní komplikované finanční situaci by většina divadel jistě dala přednost druhé variantě."

Muzikál je pěvecky i choreograficky náročný. Prozradíte něco dalšího, na co se mohou diváci těšit?
"Myslím, že se v této inscenaci dotkneme v mosteckém divadle pomyslných hranic interpretačního maxima. Krom toho, že herci musí dokonale zvládnout psychologické typizace svých postav, musí také umět dobře zpívat, tančit, hrát basketbal, skákat salto o stěnu, bubnovat na barely, žonglovat s míči, stepovat, přežít promenádu ve spodním prádle a k tomu všemu po nich režisér ještě chce, aby se nakonec svlékli do naha, což někteří prozatím odmítají. Znáte snad podobnou hru se stejným výčtem úkolů? Já ne, a to i přesto, že jsem inscenoval přes osmdesát muzikálů. A ještě jsem zapomněl dodat, že tohle všechno museli herci zvládnout za pouhých osm týdnů v době, kdy republiku ochromila prasečí chřipka a sněhová kalamita."

Mnohé diváky provokuje název muzikálu a nabízí se tedy otázka, jak to s nahotou nakonec bude. Půjdou herci skutečně do naha?
"To je jediná otázka, na níž vám neodpovím. To je jako kdybyste v detektivce chtěl po autorovi, aby na záložce prozradil vraha. Přijďte a uvidíte!"

Michal Pětík, lektor dramaturg