Nová tradice?

Jak hodnotíte uplynulé oslavy 25. narozenin Divadla rozmanitostí?
Otázka širokého záběru…Vlastnímu nedělnímu „Galaodpoledni“ předcházela několikatýdenní příprava na několika frontách. Připravovalo se „Rozmáňácké pexeso“, výstava z fotografií všech 25ti sezón a samozřejmě týdenní workshop a příprava vlastního „Galaprogramu“. Je mi ctí, že mám k ruce kolegy a spolupracovníky, co věci chytnou za správný konec a i na úkor svého volného času je dovedou až do konce. Těch nebýt, není pexeso, není ani výstava, není žádné „Galapředstavení“ a skončili bychom snad jen u rautu a rutinního uvedení představení z našeho repertoáru. V neděli bylo natřískáno a závěrečný potlesk byl hezkou tečkou a zadostiučiněním pro všechny účinkující.

Co Vám osobně spolupráce s amatéry přinesla?
Především utvrzení, že divadlo nadále zůstává fascinujícím magnetem pro ty, kdo ho vytváří i pro ty, kdo ho navštěvují.

Jaká byla spolupráce s klienty Domu sociálních služeb z Janova?
Radostná a poučná především pro všechny kolem. Je otázka, kdo od koho se toho víc naučil…

Našlo se něco, co Vás během náročného týdne zaskočilo?
Já osobně jsem dopředu počítal s tím, že mě něco stoprocentně zaskočí. Když mě pak něco zaskočilo, byl jsem na to připravený a nezaskočilo mě to Jsme zvyklí improvizovat. A představa, že se věci naplánují do puntíku přesně a pak se tak i realizují, nutně vylučuje lidský faktor. A protože jsme lidi, to si pište, že se věci děly někdy podle svých vlastních pravidel a žily si svým vlastním životem. A pak už to byla otázka tvůrčího přístupu. A to je přeci naše práce.

Co myslíte, že se podařilo předat dětem během workshopů, co všechno se mohly naučit?
Jak vzniká inscenace od svého prvopočátku. Se vším, co k tomu patří. Legrace, skepse, spolupráce s výtvarníky, s hudebním skladatelem a korepetitorem, otázky typu „Stihneme to?“, tvůrčí krize apod… Ve zhutnělé intenzivní podobě prošly procesem měsíčního zkoušení.

Je možné očekávat další podobné projekty? Je na obzoru nová tradice?
Stalo se tu něco nového, něco, co prokázalo životaschopnost a získalo hlubší smysl. Ten by se pochopitelně ztratil, pakliže bychom nějakým způsobem nenavázali. Čili ano, ve spolupráci s dětskými herci budeme určitě nějakým způsobem pokračovat.

Co byste Vy sám popřál Divadlu rozmanitostí do dalších let?
Především ať je jich mnoho. Divadlo pro děti a jejich rodiče, babičky, dědečky, tetičky, strýčky atd… je speciálně v našem městě kulturní nezbytností. Počet našich návštěvníků teď roste napříč věkovými skupinami. Ať je tomu i nadále a ať máme možnost si totéž přát na dalším výročí!

Foto: Tomáš Branda

Tomáš Alferi při záverečné "děkovačce"


Projekt Maska, kostým, loutka - Kriebstein/ Most 2012 byl dotován z Fondu malých projektů Euroregionu Krušnohoří v programu Ziel 3.