Premiéra Bez roucha

Poslední předprázdninovou premiérou činohry MDM je světoznámá komedie Michaela Frayena Bez roucha. Poprvé ji diváci uvidí na Velké scéně v pátek 22. června v 19.30 hodin.

Michael Frayn napsal vynikající komedii o divadelním světě, která nepostrádá charakteristický anglický humor, frašku, která nestárne, neboť mechanismy divadelního zkoušení se zase tolik nemění. Nastudovat Bez roucha do mosteckého divadla přijela režisérka Kateřina Dušková, scénu navrhl Pavel Kocych, kostýmy Kristina Matre Křížová, na výběru hudby se podílel Tomáš Alferi, dramaturgii zajistil Michal Pětík.
Své herecké kolegy ztvární Ivana Zajáčková, Miroslav Večerka, Jan Beneš, Karolína Herzinová, Jiří Kraus, Zita Benešová, Veronika Valešová, Radim Madeja, Otto Liška a další.

MICHAEL FRAYN /*1933/  má za sebou bohatou spisovatelskou kariéru. Vynikl nejen jako prozaik, ale známý je také jako dramatik a překladatel. Do angličtiny například přeložil všechny významné Čechovovy hry. Ostatně s Čechovem má leccos společného – nejen velký komediální talent, ale v pokročilejším věku se i v jeho díle objevují tzv. vážné motivy, hořká ironie a skepse. Do letošního roku publikoval jedenáct románů, ale česky mu vyšel doposud jediný – Po hlavě (finalista prestižní Booker Prize za rok 1999).
Frayn v rozhovoru pro Guardian řekl, že vždy toužil být spisovatelem a novinářem, ale že by ho nikdy nenapadlo psát pro divadlo a že dokonce, jako student, divadlem pohrdal. „Měl jsem zvláštní zálibu v zesměšňování hereckého světa a psal jsem o něm jako o světě barbarském. To vše jsem samozřejmě zúročil v Noises Off (Bez roucha)“. Fraška Bez roucha měla světovou premiéru v Lyric Theatre v Londýně v roce 1982. Ještě týž rok za ni Frayn obdržel cenu Laurence Oliviera za nejlepší komedii roku. Nápad na hru se ovšem zrodil mnohem dříve.


V roce 1970 totiž Frayn stál v jevištním portálu a sledoval probíhající představení inscenace své hry Číňani. Jak později kdesi napsal, „celé to působilo mnohem zábavněji zezadu, než z hlediště“. Frayn koncipoval Bez roucha jako „hru ve hře“ či „divadlo na divadle“ – jedná se vlastně o frašku o frašce. Divák nejprve sleduje zkoušení příšerné hry fiktivního dramatika Robina Housemongera – Nothing On; tedy doslovně přeloženo bez ničeho, ergo Bez roucha. Posléze vidí, jak představení probíhá – zepředu, ale i zezadu.
Nothing On je ten typ bulvární komedie, v níž se procházejí mladé holky ve spodním prádle, pánům padají kalhoty a text je plný obhroublých a nepokrytě dvojsmyslných vtipů. Frayn druh takových lehkých komedií dobře znal i z vlastní divadelní praxe a dokázal se jim trefně vysmát (a vysmál se tak i divadlům, které se takovými kusy svým divákům podbízejí). Byť zkoušení komedie implicitně nemusí být zábavné, jisté obtíže (například intimního charakteru) alespoň zůstávají ukryty před veřejností. V Bez roucha Frayn předvádí, jak se může i docela obstojně nazkoušená inscenace úplně rozpadnout a ukazuje, co se může stát, dostanou-li se ony intimní záležitosti ze zákulisí na jeviště, před oči bavícímu se publiku.


Mezi jeho úspěšné dramatické texty patří politická hra z historie 20. století – Demokracie, nebo „dürrenmattovsky“ laděná Kodaň. Prosadil se též jako autor prozaických textu – česky mu vyšel doposud jen román Po hlavě, jenž byl v roce 1999 nominován na prestižní Bookerovu cenu.
Frayn ovšem není jen autor prozaických či dramatických textů, nedávno mu například vyšla kniha Travels with a Typewriter (Cesty s psacím strojem, 2009) – kolekce črt z cest ze šedesátých a sedmdesátých let, které vycházely původně v Observeru nebo v Guardianu. Před dvěma lety také pod názvem My Father´s Fortune: A Life (Štěstěna mého otce: Život) publikoval vzpomínky na své dětství. Frayn se jako autor „chytil“ i u filmu a v televizi. Mimo hraných filmů (například Clockwise s Johnem Cleesem v hlavní roli) psal pro BBC dokumentární pořad o světových velkoměstech (díl o Praze se jmenuje Magická lucerna) nebo dokumentární pořad o dobrodružstvích na železničních tratích celého světa. Nejznámější (tedy minimálně u nás) je však zásluhou frašky Noises Off, neboli Bez roucha.

Přestože tato komedie v únoru oslavila třicáté narozeniny, stále se objevuje na repertoáru nejrůznějších divadel. Například i v „domovském“ Londýně, v němž se po velkém úspěchu v divadle The Old Vic, celá produkce v březnu 2012 přesunula na West End. Dvakrát byla hra uvedena i na Broadwayi: od 11. prosince 1983 do 6. dubna 1985. Později ještě podruhé, od 1. listopadu 2001 do 1. září 2002. U nás se inscenuje od roku 1986, kdy měla premiéru v Činoherním klubu. Od té doby byla pod různými názvy nazkoušena ještě mnohokrát a hrají či hrály se u nás i jiné Fraynovy texty – Číňani, Herci nebo Kodaň.

KATEŘINA DUŠKOVÁ
Režisérka
Vystudovala gymnázium v Mostě, vzápětí herectví na konzervatoři Jaroslava Ježka a poté činoherní režii na pražské DAMU. Pracuje jako divadelní a rozhlasová režisérka. Z posledních prací: Rodina je základ státu – Ray Conney /Horácké divadlo Jihlava/, Cizinci – A. Tarantino /Východočeské divadlo Pardubice/, Střelcuv stín – S. O´Cassey /Divadlo F. X. Šaldy Liberec/ Večer tříkrálový – W. Shakespeare /Divadlo F. X. Šaldy Liberec/, Hotel mezi dvěma světy – E. E. Schmidt /Divadlo F. X. Šaldy Liberec/, Židle – E. Ionesco /Středočeské divadlo Kladno/, Nikdy – L. Lagronová /Činoherní studio Ústí nad Labem/, Čarodějka – M. Waltari /Západočeské divadlo Cheb/, Veřitelé - A. Strindberg /Český rozhlas 3 Vltava/, Hra snu – A. Strindberg /Český rozhlas 3 Vltava/.
V divadle v Mostě hrála dětské role v inscenacích Cirkus Humberto a Naše městečko.

ROZHOVOR S REŽISÉRKOU
- Jaký je to pocit inscenovat v divadle, kde dlouhá léta hrál tvůj otec, v prostoru, který důvěrně znáš?
"Když si chci dát o pauze v hledišti housku, vzpomenu si na pohlavek, který mi kdysi tatínek dal se slovy, že jeviště (i hlediště) je svaté místo… něco jako kostel… a tam se prostě nejí… A taky jsem si včera automaticky při přechodu jeviště sundala slamák, i když paní Kemrová (kdysi velmi vážená a skvělá mostecká herečka) tatínka dost důrazně napomenula, že dámy (a to i ty dvanáctileté) klobouk na jevišti mít smějí. Bylo to po té, co jsem od pana Duška (mého otce) dostala před x lety velkou a hlasitou přednášku o tom, že na jevišti se musí smeknout. Jinak tu stále ješte dost bloudím… nějak nenacházím cestu…"

- Co se ti na Fraynově textu líbí nejvíc?
"Že prišel a že můžu pracovat v Mostě a s kamarády."

- Co bylo při přípravě nejtěžší?
"To nejtěžší, tedy zkoušení druhé půlky představení, právě probíhá… Modlím se k divadelním bohům, aby nad námi bděli…"

- Zažila jsi někdy cosi alespoň vzdáleně podobného jako postava režiséra Lloyda Dallase?
"Ne. To rozhodně ne. Ocitnout se mezi dvěma ženami? Tedy vlastně - muži? Ne, to… rozhodně ne… nebo… Vím, jak to myslíš… Jo, řekla bych, že všichni režiséři tohle zažívají a také všichni herci tohle zažívají. A popravdě docela se tím při zkouškách bavíme…. Pevně věřím, že nebudeme sami…."

DIVADELNÍ POVĚRY
Divadelní lid je, jak známo, pověrčivý; například nesmíte přáti herečce před premiérou ´Mnoho štěstí´, nýbrž ´Prevíte, breptej´, ani herci ´Mnoho zdaru´, nýbrž ´Sraz vaz´, pričemž se má na dotyčného naplivat. Podobně se praví, že má-li mít premiéra hladký průběh, musí být při generální zkoušce kravál. Něco na tom snad je; nelze aspoň dokázat opak, protože nikdy dosud nebylo generální zkoušky bez kraválu. Premiéra je fatální okamžik, kdy se divadelní kus stává událostí. Ještě do poslední zkoušky se mohlo něco na věci měnit a zachraňovat; bylo to stále ješte dílo, na němž se pracuje, svět ve vzniku, hvězda rodící se z chaosu.
Premiéra je výraz zoufalého rozhodnutí nechat věc konečně běžet samu o sobě, děj se co děj. Je to okamžik, kdy autor i režisér definitivně odevzdají věc rukám jiných, aniž by mohli někde přiskočit na pomoc.
(ČAPEK, K. Jak vzniká divadelní hra)

SKOTSKÁ HRA
V britském divadelním prostředí se pro Shakespearovu tragédii Macbeth, jejíž název je zakázáno v divadle vyslovit, vžilo eufemistické označení skotská hra. Smůlu prý prináší nejen vyslovení názvu hry, ale i jen citování z ní, zejména pak z úvodní scény s čarodějnicemi. Důvodů proč to tak je, může být několik. Jednak strach z moci, jež je prý obsažena v čarodějnických dvoj a troj verších v expozici tragédie, jiný důvod může souviset s tím, že v Macbethovi, více než v jiných Shakespearových hrách, je mnoho šermířských soubojů a existuje tedy vetší pravděpodobnost nešťastného zranění. Bývá též uváděno, že Macbetha často do repertoáru nasazovala divadla, která měla finanční potíže (asi pro to, aby známý titul přilákal diváky).
Existuje však i pověra, že při představení Macbetha vyhořelo proslulé divadlo Globe. Později se ovšem zjistilo, že to bylo při představení Jindřicha VIII. Porušení této pověry má poměrně humorné následky – herec či herečka musí neprodleně opustit divadelní budovu, venku se otočit třikrát dokola, uplivnout, zaklít a zaklepat. Až poté jim je dovoleno vrátit se zpět do divadla.

HODNĚ ŠTĚSTÍ?
Obecně je zakázáno přáti před premiérou (ale i běžnou reprízou) herci či herečce „Hodně štěstí“. Aby tedy od nich byla odvrácena smůla, přává se jim cosi nešťastného. V různých krajích se přejí odlišné věci – u nás šťavnaté „Zlom vaz!“, v anglicky mluvících zemích se přává „Break a leg!“, neboli „Zlom (si) nohu!“, v Austrálii též nepřejí štěstí, ale užívají do češtiny nepřeložitelného výrazu „Chookas!“. Vtipně si herci s režisérem přejí ve španělsky a v portugalsky mluvících zemích: „Mucha mierda!“ a „Muita Merda!“ volně přeloženo znamená – s odpuštěním – cosi jako „Poser se!“ nebo „Spousta sraček“. To ovšem má jakýsi logický kontext – exkrementy (alespoň ve snech) bývají spojovány se zdarem, štěstím a bohatstvím. V dalších románských jazycích, v italštině a ve francouzštině, je to podobné – tam se přeje „Merda!“ a „Merde!“.

PÍSKÁNÍ
Na jevišti (ovšem i mimo něj) není dovoleno pískat. Technický personál divadelní skupiny míval totiž svůj speciální druh pískání, kterým komunikoval při změnách-přestavbách scén. Hercům tedy nebylo povoleno pískat, neboť by omylem mohli způsobit přestavbu scény ve chvíli, kdy k ní však dojít nemá.

DROBNOSTI
Někteří herci spávají s textem ukrytým pod polštářem. Snad proto, že se jej rychleji naučí. Jiní naopak tvrdí, že to přináší smůlu. Výpadek (zašití) paměti může být způsobeno tím, že se kostým zašívá přímo na herci. Smůlu na jevišti prý způsobuje i přítomnost pravých peněz, skutečné bible, nefalšovaných pavích per, opravdového jídla a pití (v důsledku predevším alkoholu) nebo zrcadel.

SLOVNÍČEK POJMŮ
Zlom vaz! - Hodně štěstí!
Čert tě vem! - Čert tě vem!
To sežerou světla - chlácholivé konstatování, že případné nedostatky v dekoraci, líčení, kostýmu, či v hercově projevu, divák při představení nepostřehne
šuplík - netvůrčí, povrchní tvář role 
spadlej řemen - ztráta temporytmu představení
prošvihnout výstup - nechtěně vynechat vlastní výstup v představení
markýrovat - nezkoušet naplno
hrát do mlhy - nebrat na vědomí partnera na jevišti
extempore - nečekané textové či akční vybočení z připraveného řešení situace 

Michal Pětík, dramaturg