- ePrivacy ?
- Google Analytics ?
Jakub Korčák – divadelní režisér a pedagog
Jakub Korčák se narodil v Praze roku 1961, studium režie na pražské DAMU absolvoval v roce 1984. Během studia absolvoval stáž na Státním institutu divadelního umění (GITIS) v Moskvě v ročnících A. Efrose, A. Vasiljeva a M. O. Knebel. Od absolutoria setrvale režijně pracuje v řadě českých a moravských divadel i v zahraničí. Inscenuje tituly téměř celého žánrového spektra, od Shakespeara přes Dostojevského, Goldoniho, Ostrovského, Pirandella až k Ortonovi, Topolovi, Havlovi, Kohoutovi nebo Kunderovi, výjimečně pak až k současné světové dramatice (M. McDonagh, M. Carr).
V mládí režíroval například Svatbu Krečinského Suchovo-Kobylina v olomouckém divadle (1986), mezi lety 1987 – 1991 byl v angažmá ve Zlíně, kde také zastával dva roky funkci uměleckého šéfa a kde režíroval například Moličrova Lakomce, Shafferova Equa, Strindbergovu Slečnu Julii, Topolův Konec masopustu nebo Havlovo Pokoušení. V pardubickém divadle se setkal sKočkou na rozpálené plechové střeše T. Williamse, v pražském Divadle pod Palmovkou se Sartrovým Keanem nebo Topolovou Kočkou na kolejích. Krátké, ale intenzivní období 1991-92 prožil po boku Otomara Krejči v jeho Divadle za branou II. Režíroval zde povídku H. Brocha Vyprávění služky Zerliny. V Plzni inscenoval Kohoutova Ubohého vraha (za titulní roli v této inscenaci získal Pavel Pavlovský cenu Thálie), Topolovu hru Sbohem Sokrate, Kunderova Jakuba a jeho pána a Marivauxovu Hru lásky a náhody. V Národním divadle v Brně se setkal s Shakespearovou komedií Večer tříkrálový.
Následně zamířil do angažmá v Divadle na Vinohradech (1993 – 1997; Smutek sluší Elektře E. O´Neilla nebo Dorfmanova Smrt a dívka), poté do Mladé Boleslavi (1997 – 99; O´Neillův Měsíc pro smolaře, Čechovovy Tři sestry, Goldoniho Poprask na laguně). Pravidelně spolupracoval s Moravským divadlem v Olomouci (A. N. Ostrovskij: Bez věna, P. Ustinov: Cílová kamera, K. Čapek: Loupežník, P. Claudel: Zvěstování panně Marii a L. Pirandello: Nahé odívati), s Klicperovým divadlem v Hradci Králové (Moličre: Tartuffe a dvě inscenace her W. Shakespeara Jak se vám líbí a Troilus a Kressida, s Těšínským divadlem v Českém Těšíně (M. McDonagh: Kráska z Leenane, H. Ibsen: Hedda Gablerová), s Jihočeským divadlem České Budějovice (W. Shakespeare: Romeo a Julie), s Činoherním studiem Ústí nad Labem (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), s Východočeským divadlem Pardubice (A. Casona: Inés de Castro), se Středočeským divadlem Kladno (Dostojevského Zločin a trest, Pinterova Zrada) nebo s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci (M. Carr: Žena a megera). Pro Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě připravil Shakespearovu Bouři (2007). Mezi lety 2005 – 2007 byl uměleckým šéfem Mahenovy činohry Národního divadla v Brně (R. Rose: Dvanáct rozhněvaných mužů, J. Orton: Jak se bavil pan Sloane). V poslední době spolupracoval také s Vršovickým divadlem Mana, kde uvedl dvě autorské inscenace.
Kromě činohry se zabýval také režií opery. Spolupracoval s operním domem ve švédském Göteborgu a s Norskou národní operou a baletem v Oslu (v obou případech Čajkovského Eugen Onegin) nebo s operou v Plzni (O. Nicolai: Veselé paničky windsorské).
Od roku 1990 Jakub Korčák působí jako pedagog režie na Divadelní fakultě AMU v Praze, kde byl v roce 2005 jmenován docentem. V současné době zde sastává funkci studijního proděkana, zástupce vedoucího katedry a vedoucí Kabinetu režie na Katedře činoherního divadla DAMU. Pedagogicky působil rovněž na divadelní škole Studio Herman Teirlinck, Antwerpen (Belgie) a zúčastnil se profesních workshopů v USA (Vassar College), Turecku (Ankara), Velké Británii (Londýn), Německu (Berlín) a v Austrálii (James Cook University – Townsville). V Městském divadle v Mostě režíroval již Gogolova Revizora (2014), Uhryho Řidiče paní Daisy (2015) a Williamsovu Tramvaj do stanice Touha (2017).
Jakub Korčák při zkoušení Macbetha.
„Touha po moci je všudypřítomná“
Do Mostu se opakovaně pracovně vracíš. Co tě do Mostu stále znovu láká?
Zajímavé tituly a tvořivý herecký soubor.
Jaké máš již dosavadní zkušenosti s režií her Williama Shakespeara?
Dvakrát jsem v různých divadlech a různým způsobem inscenoval Romea a Julii, dvakrát jsem inscenoval komedii Jak se vám líbí, dále to byly inscenace her Večer tříkrálový, Dva šlechtici veronští, Sen noci svatojánské, Troilus a Kressida a Bouře. Nepřímo jsem se se Shakespearem setkal i při inscenaci opery Otto Nicolaie Veselé paničky Windsorské.
Po Gogolově Revizorovi, Uhryho Řidiči paní Daisy a Williamsově Tramvaji do stanice Touha ses nyní pustil do velké Shakespearovy tragédie Macbeth. Čím tě dramaturgie mosteckého divadla zlákala právě k tomuto titulu?
Macbeth je považován za Shakespearovu nejtemnější tragédii, která se stala archetypem násilného uchvácení moci a krutovlády. Obávám se, že téma absolutní moci bez mravní odpovědnosti v dnešním světě opět vystupuje do popředí.
Jaká témata nabízená Macbethem považuješ za zásadní, které akcentuješ ve své inscenaci a proč?
Kromě touhy po moci je to nesporně i téma zločinu a trestu spojeného s výčitkami svědomí. Z Macbetha, kterého na začátku vidíme jako všemi uctívaného národního hrdinu, se stává zločinec, který "sám sebe nechce znát". Manželům Macbethovým se sice podaří prostřednictvím vraždy dosáhnout toho, po čem touží, postupně však zjišťují, že tím ztrácejí vnitřní klid i smysl života. Zločin je spojen s pokrytectvím a věčným předstíráním. Na místo života v pravdě a lásce nastupuje život ve lži, strachu a nenávisti. Na počátku všeho stojí lákadlo dvojznačné věštby čarodějnic, které působí podobně jako dnešní lživé zprávy: nachytají na "drobty pravdy", v podstatných věcech však hrají falešně a zrazují. Macbeth končí sám, odcizený sobě i světu, nenáviděný, všemi opuštěný a oklamaný.
Proč inscenovat Macbetha právě dnes a právě v Mostě?
Téma touhy po moci a s ním spojené rozdělování společnosti je všudypřítomné.
Skýtá obrovské jeviště mosteckého divadla nějaké výhody právě pro inscenování Macbetha? Jaký jsi spolu se scénografem prof. Janem Duškem zvolil scénografický klíč, scénický styl?
Velké jeviště je vždy výzvou a velkým Shakespearovým tématům sluší. S Janem Duškem jsme se chtěli vyhnout historizující popisnosti, která snadno sklouzne k pohádkovosti. Hledali jsme paralely se současnou zkušeností. Vycházeli z obrazu spálené země či krajiny po bitvě v neustávající občanské válce. Vraždy a smrt jsou všudypřítomné. V kostýmech se odráží kult síly a moci.
Jak splňuje zvolené herecké obsazení tvé představy a jak bys charakterizoval hlavní postavy hry Macbetha a Lady Macbeth ve spojení s jejich hereckými představiteli Janem Benešem a Zitou Benešovou?
Macbethovi tvoří vražedný pár, v němž je Lady na počátku silnější dominantní postavou a hnací silou. V průběhu dalších vražd se navzájem odcizují a zatímco se Lady vnitřně rozpadá, Macbeth hledá únik v odcizeném nadčlověčenství. Manželé Benešovi jsou pro rozvinutí krutých témat postav dobře disponovaní a herecky vybavení, byť jsou to jinak lidé mírní, vlídní a laskaví.
Rozhovor připravil Zdeněk Janál
Jakub Korčák na zkoušce Macbetha.
Herec Vít Herzina s režisérem Jakubem Korčákem a choreografem Martinem Packem na zkouškách Macbetha.