Rozhovor s režisérem Martinem Vokounem

Mladý perspektivní režisér Martin Vokoun se mosteckému publiku poprvé představí komedií Tajemný hrad v Karpatech. Jako činoherní režisér získával zkušenosti také v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla a pražském Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Co si Martin Vokoun myslí o divadle, o mosteckém činoherním souboru a proč se mu říká „ženský režisér“ se dozvíte v následujícím rozhovoru. 

Čím Vás zlákala nabídka Městského divadla v Mostě, že jste se ujal režie slavného Tajemného hradu v Karpatech?

Zlákala mě v podstatě kombinace několika faktorů – za prvé atraktivní titul, který mi byl dramaturgií divadla nabídnut, za druhé herecký soubor, který jsem ještě neměl tu čest pracovně poznat a za třetí samozřejmě ojedinělý prostor mosteckého divadla,se kterým se člověk zase tak často nepotká.

Vy sám dáváte přednost tzv. hereckému divadlu, tedy postavenému především na výkonech herců. Bude to stejné i v Mostě?

Mělo by být. Herec je nejdůležitějším elementem divadla a pro mě osobně je velice důležité, aby herci věděli, co hrají za postavy a v jakých situacích se jejich postavy nacházejí.  A ideální potom ještě je, když herci do svých postav „přinesou“ něco svého a cítí se v nich dobře. Z jeviště je to totiž potom cítit.

Co jste zjistil o mosteckém hereckém souboru během prvních zkoušek? Odhalíte hereckou kvalitu rychle?

Tak zatím po pár zkouškách si netroufám říct, že bych mostecký soubor důvěrně znal. Každopádně jsou ale první dojmy velice příjemné. Herci jsou otevření a vstřícní, což je pro vzájemnou spolupráci velice důležité. 

Jste znám jako příznivce spíše tradičního pojetí divadla bez postmoderních postupů, inscenačních efektů apod. Jak budete přistupovat k „hradu“?

Mám poslední dobou pocit, že tradiční inscenace se stávají mezi těmi všemi „postmoderními“, jak je nazýváte, něčím velice alternativním a ojedinělým. Inscenování Tajemného hradu v Karpatech se samozřejmě bez „scénických efektů“ neobejde. Není to typ představení, které by se dalo odehrát na prázdném jevišti s jednou židlí. Nicméně jsme se s výtvarníky dohodli na nápaditém a nepopisném scénickém konceptu, ve kterém technické možnosti divadla budou sloužit inscenaci, ale jak už je řečeno, v centru našeho zájmu zůstávají herci a všemi složkami se budeme snažit akcentovat hlavně je.

Je pro Vás něčím limitující, že je Tajemný hrad v Karpatech známý především jako vynikající filmová komedie? Nebo je možné v tom najít výhodu?

Je to výhoda i nevýhoda. Výhodou je, že díky filmu je příběh Tajemného hradu známý široké divácké veřejnosti. Nevýhodou potom je, že film používá velmi výraznou hereckou a výtvarnou stylizaci, které na divadle nikdy nebudeme schopni dosáhnout. Ale v naší inscenaci se budeme snažit ji naopak nahradit „efekty“, které umí jen divadlo. Nicméně je jasné, že srovnání s filmem v očích diváka se asi nevyhneme.

Vaše dosavadní režisérská bilance je hodně pestrá. Žánr pro Vás není rozhodující, ale určitý přesah ano. V jakém konkrétně smyslu?

U divadelní hry, když jí čtu, je pro mě vždy důležité téma. Ač už se jedná o komedii, detektivku, tragédii, musí mít hra něco, o čem mluví a co má sdělit divákovi. Takové hry má pak smysl dělat. Nikdy jsem nebyl ani příznivcem bláznivých komedií, kde se jen dělá sranda pro srandu, nebo naopak vysoce stylizovaných „uměleckých“ výpovědí, kde je vše symbolické za deset rohů. Neměli bychom totiž zapomínat, že děláme divadlo nikoliv pro sebe a kritiky, ale hlavně pro diváky – a pokud divák nebude rozumět tomu, co mu chceme říct, nebo si z představení neodnese nějaký pocit, zážitek či myšlenku, je naše práce zbytečná.

O Vás se říká, že jste „ženský režisér“, kvůli oblibě ženských témat a postav. Což o to, tu má spousta režisérů, ale Vy jste zřejmě jediný neoficiálně ženský režisér u nás. Jak k tomu došlo?

To netuším J. Jak říkáte, mám opravdu rád ženské hrdinky – v románech, filmech i hrách. A prý rozumím ženské duši ( tedy pár hereček to o mě řeklo ). A ano, asi jsem jeden z mála režisérů, který se dobrovolně vrhá do textů jako např. Máma říkala, že bych neměla ( 5 hereček ), nebo Dům Bernardy Alby ( 9 hereček ). Většina mužských režisérů se těmto titulům raději vyhýbá J.

Tajemný hrad v Karpatech neobývá mnoho ženských postav, pouze tři... Stačí Vám to?

Musí mi to stačit! V Tajemném hradu jsou tři ženské postavy – výrazně odlišné typy a všechny zajímavé. Horší by to bylo např. s 12 rozhněvanými muži!!! J

Na co byste nalákal mostecké diváky, proč by měli vidět Tajemný hrad v Karpatech vidět?

Myslím, že Tajemný hrad by měl lákat diváky asi nejvíce na ono slovo, které nese v názvu – tedy „tajemství“. Budeme se snažit diváky překvapovat, ale hlavně bavit – protože Tajemný hrad by mělo být hlavně zábavné představení.

bona

Foto: archiv režiséra