Rozhovor s režisérem Petrem Svojtkou

Petr Svojtka – režisér

Pochází z rodiny několika generací divadelníků. Vystudoval divadelní režii na DAMU v Praze (2000), ale také žurnalistiku. Významnou zkušeností pro něj byla stáž v Royal Court Theatre v Londýně v roce 1997. Stal se spoluzakladatelem Divadelního sdružení CD 94. Od té doby se datuje autorsko-režijní spolupráce s Jiřím Janků (V zajetí filmu, Narozen 28. října, Prokletí rodu Baskervillů a jiné). Jako hostující režisér pracoval na mnoha scénách u nás i v zahraničí. K jeho režijním počinům patří například Lichého Fanfán Tulipán v Pardubicích, Rostandův Cyrano z Bergeracu v Liberci, Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství v Plzni. V Dánsku vytvořil koprodukční komedii Jeppe z vršku a mezinárodní klaunérii Trio. V letech 2002-2006 byl uměleckým šéfem Středočeského divadla Kladno, kde režíroval mimo jiné Shakespearova Romea a Julii a Richarda III., Maryšu bratří Mrštíků, Gogolova Revizora, Widmerovy Top Dogs ad. Od roku 2003 režijně spolupracoval s Divadlem na Vinohradech (Gozziho Král jelenem, Buchsteinerovo Tango sólo a McDonaghova Kráska z Leenane). V Divadle pod Palmovkou režíroval hru N. R. Nashe Pozor, jaguár! a Sex noci svatojánské W. Allena. Od roku 2006 do roku 2018 působil jako umělecký šéf Městských divadel pražských, kde zároveň režíroval autorské projekty, na nichž se podílel společně s Jiřím Janků (České Vánoce, Bedřich Smetana: The Greatest Hits, 60’s aneb Šedesátky) a mnoho dalších titulů světové dramatiky, z nichž zmiňme alespoň Harwoodovu hru Na miskách vah, Shakespearova Krále Leara, Zellerova Otce, Čechovova Strýčka Váňu, Gogolovy Hráče, Albeeho Kdo se vojí Virginie Woolfové? nebo Mametův Listopad. Z posledních Svojtkových inscenací jmenujme Havlíčkovy Petrolejové lampy, komedii Nalevo od výtahu nebo ve Studiu DVA komediální drama Madame Rubinstein. Celkem má Petr Svojtka na svém režisérském kontě více než stovku inscenací, v širokém záběru žánrového spektra. V Městském divadle v Mostě Petr Svojtka režíruje pravidelně, jmenujme například inscenace Prokletí rodu Baskervillů aneb pozor, zlý pes!, Sluhu dvou pánů, Postřižiny nebo Tajný deník Adriana Molea.

Autoři Šedesátek Jiří Janků a Petr Svojtka

S dramaturgem a dramatikem Jiřím Janků jste společně napsali již celou řadu textů určených pro divadlo, ať už dramatizace nebo původní divadelní komedie, obvykle hudební (například Bedřich Smetana – The Greatest Hits, V+W Revue, Superčlověk, Fialové Květy štěstí, nebo také v Mostě uvedená dramatizace Prokletí rodu Baskervillů). Jak vaše spolupráce funguje? Máte již ověřené tvůrčí postupy při společném psaní?

Ověřený postup je, že Jiří píše a já mu to vracím… No ne, žertuji, takhle to úplně není, i když je pravda, že ve fázi psaní je on kreativec a já spíš dramaturg. Pro mě je zásadní potlačit zpočátku režijní uvažování – to může přijít daleko později, když už máme věc rámcově textově pohromadě. Ověřený postup neexistuje, naopak naše metody se stále proměňují a vyvíjejí. Důležité je dát si přesné tematické zadání a pak dlouho o věci žvanit, probírat ji ze všech stran, rozvíjet různé varianty, brainstormovat – a dobré podněty si zapisovat. Čím déle spolu pracujeme – a stárneme – tím více nás zajímají hořčejší témata, témata, která nás opravdu trápí, nebaví nás už jen hledat absurdní, nepřípadné a bláznivé komické situace. Z našeho žvanění pak vyjdou hlavní postavy, situace, dějové peripetie. Ty se pak snažíme dát do souladu a vrazit do určitého celku. No a pak přijde ta fáze, kdy Jirka píše a já mu to kritizuji, vracím, škrtám, občas něco sám napíšu či doplním. Každou hru si musíte vysedět, přetrpět ty momenty, kdy to nejde, kdy vás nic kloudného nenapadá a máte pocit, že tohle nikdy nedáte dohromady – žádný náš text se nerodil snadno...

Co tě společně s Jiřím Janků přimělo k napsání právě hudební komedie 60´s aneb Šedesátky, kde se vzal první impuls?

Dost nás trápí současná společenská atmosféra. Ideály, na nichž jsme vyrůstali, jsou relativizovány a zesměšňovány, slova jako pravda a láska se stala skoro vulgárními výrazy. Společnost je plná strachu, úzkosti, zloby a záště, je rozdělená a zákop mezi jejími dvěmi polovinami se stále prohlubuje. A jsem hluboce přesvědčen, že za to můžou obě strany. Myslím, že dnešní doba potřebuje zahrabávání příkopů, stavění mostů, tedy hledání konsensu. Hledání toho, co máme společné, kde se shodneme. My jsme se snažili obrátit do minula a hledat dobu, o níž si snad většina z nás myslí, že byla podnětná a smysluplná. A našli jsme ji v šedesátých letech. Na hudbě té doby jsme vyrostli – tedy ne jen ta generace, která ji zažila, ale i generace následné, třeba generace má – Husákovy děti. A nejde jen o hudbu, ale i o filmy, literaturu, výtvarné umění, o základní hodnoty. A chtěli jsme ji připomenout – ji i její ideály. A poukázat na to, že tady se přece shodneme, tohle jsme přece žili.

Je některý z vás podobným retrofilem jako postava Karla v naší komedii? Nebo poznali jste někoho takového ve svém okolí?

Jirka ani já takoví myslím nejsme. Nicméně retrofilů je spousta a čím jsou starší, tím více k retrofílii inklinují. A je také spousta lidí mé generace, kteří si – podobně jako Karel – plní sny z mládí, chtějí zažít to, za čím z nejrůznějších důvodů nešli. A tak třeba na prahu důchodu zakládají rockové kapely a prahnou po tom mít koncert…

Čeho si ty osobně na šedesátých letech vážíš nejvíce a v čem tě případně šedesátá léta ovlivnila?

Láska, svoboda, víra v člověka, víra v budoucnost. Pocit vzájemné lidské sounáležitosti. V dusných a šedivých osmdesátých létech, v době svého dospívání, jsem ze šedesátých let bral naději a inspiraci.

Když se v souvislosti s komedií 60´s aneb Šedesátky podíváme do oblasti hudební scény šedesátých let, které světové či také české interprety máš nejraději? Nebo konkrétní song/y?

Já jsem od puberty vášnivým a zapřísáhlým beatlemaniakem, prožil jsem si svou beatlemánii nikoli v letech 62-70, ale 82-90. Beatles miluji, znám jejich tvorbu komplet – i pozpátku – a když někde poblíž má koncert Paul McCartney, rozhodně si ho nenechám ujít. Co se týče české scény, ta mě výrazněji začala zajímat později – Pražský výběr, Lucie, Buty, Chinaski… To už ale s šedesátkami nemá nic společného.

Máš nějakou osobní zkušenost se zážitkovými agenturami toho typu, který v inscenaci zastupuje Zážitková agentura Cokoli?

Nemám. Mnoho mých kolegů si dalo třeba nějakou tu únikovou hru a podobně, mně to zatím vždy nějak uteklo. Ona ta naše agentura Cokoli je takovou kombinací těch seriózních zážitkových a neblaze proslulých „šmejdů“.

Komedii 60´s aneb Šedesátky jsi původně připravil pro Městská divadla pražská. Jak se bude mostecká inscenace lišit od té původní pražské z roku 2017?

Hrozně mě vždycky baví zkoušet znovu hru, kterou jsme již napsali a premiérovali. Je možné se totiž poučit z chyb, spoustu věcí upravit, vychytat. Když děláte čerstvě napsanou hru poprvé, je to vždycky strašně nervózní, není to prověřené, máte spoustu pochyb, zda to či ono bude fungovat, zda to celé má vůbec nějaký smysl. Když to nakonec dotáhnete a reakce jsou vstřícné (a třeba dostanete i nějakou cenu – což se nám stalo se 60´s na Grand festivalu smíchu v Pardubicích), můžete si nové zkoušení daleko víc užít.

V mostecké inscenaci bude dosti jiné hudební nastudování a aranže písní, protože je pro nás dělá Tomáš Alferi – v ABC to byl Jirka Janouch. Dále je výrazně jiné pojetí hlavní postavy – v Městských ho hraje Hanuš Bor, herec o generaci starší než je Jirka Kraus. Jiná také bude scénografie, protože přeci jen prostor Divadla ABC má úplně jiné dispozice než prostor mosteckého divadla. Kvůli tomu jsme také rozšířili obsazení o 3 mladé talentované dámy – z původně tříčlenné folklórní skupiny jsme udělali šestičlennou.

V Městském divadle v Mostě pracuješ poměrně pravidelně. Z posledních inscenací jmenujme například Tajný deník Adriana Molea, Postřižiny, Prokletí rodu Baskervillů nebo dnes již legendárního Sluhu dvou pánů. Co tě k práci v Mostě vždy znovu přitáhne?

Především mám rád lidi v něm. Jsou to skvělí profesionálové. Rád s nimi pracuji a mám tak trochu pocit, že i oni rádi pracují se mnou. Zkoušky jsou vždy velmi intenzivní a panuje na nich dělná atmosféra. Těší mě to.

Rozhovor připravil Zdeněk Janál, dramaturg