Rozhovor s režisérkou Hanou Marvanovou

18. října uvedeme na Aréně MDM premiéru inscenace nejen pro mládež o slávě i nejtěžších chvílích člověka.
Režie se ujala Hana Marvanová.

Hana Marvanová na čtené zkoušce Fauloaného útočníka (foto T. Branda).

Pocházíte z nedalekého Litvínova. Jak vás Městské divadlo v Mostě ovlivnilo ve vašem vývoji a ve směřování k divadelní režii?

Moje cesta k divadelní režii vedla přes herectví. Městské divadlo v Mostě jsem navštěvovala od svých osmi let velmi často, průměrně jednou za čtrnáct dní. Zamilovala jsem si herecký soubor a většinu představení, která byla v té době na repertoáru, jsem viděla třikrát až čtyřikrát, měla jsem tedy příležitost pozorovat, jak se představení jako organismus vyvíjí, jak ho herci „zbydlují“, jaký vliv na jeho vývoj mají reakce diváků. Opakované návštěvy představení mi umožnily oprostit se od prožívání příběhů a emocí a položily základ pro můj analytický pohled na divadlo.

Právě režírujete divadelní hru německého autora Jörga Menke Peitzmeyera Faulovaný útočník. Čím je tato hra specifická a čím vám imponuje?

Hra je specifická svou formou, vykazuje mnoho prvků epického divadla. Jedná se v podstatě o sled obrazů mapujících život slavného fotbalisty židovského původu Julia Hirsche, který zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Tyto obrazy rámuje situace v nebi, kde se po smrti setkává slavné fotbalové centrtrio Fuchs, Frieder a Juller a zpětně rekapitulují svoje životní příběhy. Hra má výrazně vzdělávací charakter, což je důsledek dramatikova biografického záměru - pracuje s mnohými fakty, ve hře se objevuje i několik dobových reálií, jako dopisy, nebo oznámení.

Jak se režijně vyrovnáváte s formou hry, která nemá klasickou dramatickou výstavbu, ale je spíše mozaikou celé řady mikrosituací?

Struktura takového typu nabízí velký prostor pro režijní výklad a hereckou invenci. Rámec nebe, který jsem popsala výše, nám umožňuje pracovat s jistou formou zcizovacího efektu, kdy postavy po smrti komentují zpětně průběh vlastního života. Vzhledem ke struktuře hry a povaze tématu, jsem se s efektem „Z“ (metodou zcizení) rozhodli pracovat i v dalších rovinách, zásadní je pro nás hudba - v představení se objeví i hudební čísla kabaretní povahy.

V podtitulu hry se objevuje přezdívka německého fotbalisty Julia Hirsche Juller. Co vás nejvíce zaujalo na životním příběhu této významné osobnosti?

Julius Hirsch se v roce 1938 pokusil o sebevraždu v kamenolomu, neskočil ovšem ze skály, podřezal si tam žíly.
„Proč nůž a ne skok do propasti?“
„Co já vím, možná jsem si myslel, že kdybych přežil a byl na vozíku a nemohl už nikdy hrát fotbal, že bych se musel zabít podruhé.“
Zaujalo mě, že strach ze života bez fotbalu je pro Jullera větší než strach ze smrti.

V Mostě jste již na komorní scéně režírovala komedii Testosteron. Faulovaného útočníka koncipujete rovněž pro komorní scénu, ovšem tentokrát v rozestavění na tzv. arénu. Ráda si jako režisérka hrajete s uspořádáním divadelního prostoru?

Ano, je to zábava. Uspořádání prostoru je jedním ze základních prostředků, který má režisér k dispozici pro nastavení divákovy optiky. Posazením v prostoru divákům můžete doslova pojmenovat jejich roli v představení. V tomto případě jsme se rozhodli pro arénu z praktických důvodů, kruhový tvar umožní plynulejší přechody mezi jednotlivými retrospektivními obrazy. Při tomto rozmístění zároveň můžeme využít menší točnu.

Inscenace Faulovaný útočník je určená nejen pro dospělé publikum, ale také pro studenty středních škol. Jaké máte režijní zkušenosti s divadlem pro mládež? A co jste sama jako náctiletá divačka od divadla očekávala?

Očekávala jsem především emoce. Čím víc, tím líp.
S inscenováním pro mládež nemám přímou zkušenost, Faulovaný útočník je první hrou v mojí režii, která je určená pro studenty středních škol a žáky druhého stupně. Na festivalu Young for young v Mostě získali Hráči (naše absolventská inscenace z JAMU) cenu studentské poroty, což nás velmi potěšilo, ale zároveň překvapilo, protože inscenace nebyla primárně koncipovaná pro mladší diváky. A to je jeden z důvodů, proč věřím, že publikum této věkové kategorie by se nemělo zbytečně podceňovat, z jeviště by se k němu mělo promlouvat upřímně, formou, která koresponduje s estetikou dneška.

Hra Faulovaný útočník je mimo jiné prodchnutá významnými sportovními, fotbalovými úspěchy svých hlavních postav. Jaký máte vlastně vztah ke sportu, potažmo přímo k fotbalu?

Sport je pro mě něco čistě fiktivního a teoretického. Většinou ho obdivuji z dálky, s mírně povytaženým obočím. Několik fotbalových zápasů jsem viděla, i když spíš omylem, většinou s kamarády z Litvínova, kteří jsou velcí fotbaloví fanoušci. Baví mě simulování, je to sympatický divadelní prvek.

Zlomte vaz!

Rozhovor připravil Zdeněk Janál, dramaturg MDM