ROZHOVOR S PŘEDSTAVITELKOU POSTAVY BLANCHE ZITOU BENEŠOVOU

Postava Blanche patří k nejzásadnějším postavám světového psychologického dramatu. Udělalo ti radost, že ses této role dočkala?

Blanche je výzva. Ano, udělalo mi to velkou radost. Zároveň mě přepadl strach a smutek z toho, jak málo času na nazkoušení tak náročné role je. Do zkoušení nám zasáhl generálkový týden odložené premiéry Odysseiy. Čistý zkušební čas Tramvaje do stanice Touha je pět týdnů, což je velmi náročné a stresující. Už jen kvůli samotnému naučení se a zažití si té spousty textu. V pražském Činoherním klubu zkoušeli tuto hru tři měsíce.

V čem je Blanche pro herečku nejnáročnější? S čím musíš nejvíce zápasit?

Blanche je typ role, kdy "neslezete" z jeviště. Tedy nejtěžší je v rozvržení sil. Aby mi na konci nedocházel dech. I v samotném naučení se textu, kde je v každém výstupu jeden či dva monology. Nejvíce musím samozřejmě zápasit se střídáním poloh, emocí, se ztvárněním opileckých excesů. Záleží mi na tom, aby postava nebyla jednotvárná a nudná.

Je ti něčím blízká nebo je to pro tebe osoba úplně z jiného světa?

Je to postava z jiného světa, velmi komplikovaná. Je těžké ji pochopit, ale když jí porozumíte, proniknete do jejího nitra, začne vám být svým způsobem blízká. Musíte si ji zamilovat.

Co tebe osobně na celé Williamsově hře nejvíce zaujalo?

Já jsem v prvé řadě ráda, že mě práce na Williamsovi vůbec potkala. Mám jeho hry ráda, ale nikdy se mi zatím nepoštěstilo v nějaké z nich hrát. Setkala jsem se s ním pouze jako divák a čtenář. Osobně mě na hře zaujalo, jak vystihuje křehkost psychiky člověka a jak lehce lze někoho odsoudit, odepsat nebo zničit.

Jak moc se proměňuje tvoje vidění postavy a celé hry od přečtení textu při následném vedení režisérem? Necháš se snadno vést?

Moc ne, většinou mám konkrétní představu o postavě i o hře od začátku a během zkoušení se ji snažím naplňovat. Samozřejmě, že během zkoušení se představy a názory mění, ale většinou se pak intuitivně vrátím k tomu, jak jsem to cítila na začátku. Problém nastane, když režisér má úplně jinou představu než já. Pak se snažím najít kompromis. Nechám se inspirovat, nikdy ne vmanipulovat do něčeho ,o čem bych nebyla přesvědčená.

Vyhovuje ti jako herečce prostor komorní scény nebo máš raději velké jeviště?

Každé má své, nevadí mi velké jeviště, ale osobně mám raději intimní práci na komorní scéně, kde můžete víc ukázat vnitřní pravdivé herectví, práci s detailem. Neschováte se za scénické efekty. Také mám ráda bezprostřední blízkost diváka.

M. Vykus, Z. Benešová