- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Stále na cestě

Herec Svatopluk Schuller

není mosteckému divákovi neznámou osobností. Kdysi tady s partou svých spolužáků z DAMU (například Jiří Rumpík, Marcel Rošetzký nebo František Kreuzmann) začínal své první divadelní angažmá. Někteří si jej budou pamatovat třeba z Pohádky máje nebo Cirkusu Humberto. Ovšem znají jej také diváci Divadla ABC (například inscenace Cizinec nebo Jezinky bezinky) nebo návštěvníci Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami (Malované na skle).

Několik let hrál v Lyře Pragensis a po odchodu z Divadla ABC si dokonce "pořídil" své vlastní Divadlo Litera, které se svým zaměřením a volbou témat postupně v prostoru českých a moravských scén vyprofilovalo v zajímavou divadelní instituci. Vedle divadla se také prosadil v dabingu (za všechno seriál Ztracení-Lost, seriál Kung-fu, nebo aktuálně film Avatar). V Mostě hrál naposledy (po jedenácti letech) Mlynáře v Jiráskově Lucerně a nyní se vrátil po čtyřech letech a rovnou do světoznámého muzikálu Donaha!. V partě dělníků, kteří si, jako východisko z nelehké životní situace, založili vlastní striptýzovou skupinu, hraje postavu Harolda Nicholse.

Nevracíte se sice do mosteckého divadla po tak dlouhé době jako do Lucerny, přesto to už pár let je. Vidíte nějaký rozdíl mezi návratem tehdy a dnes?
"Když jsem přijel dělat Lucernu, tak jsem umělecký soubor znal jen zčásti. Dokonce jsem spíš znal lidi mimo něj. Rozdíl teď je v tom, že ten soubor už znám a myslím si, že jsme se spřátelili, a o to více jsem se na tu práci těšil."

Našel jste si v Donaha! nějaké "své" téma?
"Ono jich je tam víc, ale takové základní, obecné snad je, že nemá cenu se vzdávat, že každá situace má východisko. Když něco skončí, tak bych neměl říct, že je to konec, ale naopak začátek něčeho dalšího. Třeba mě to donutí. Snažím se o takový životní postoj a musím říct, že se mi to vyplácí. Je to vlastně pojetí života jako cesty. Člověk je na cestě celý život a ona sama o sobě nekončí. Může se třeba rozdvojit a když skončí směr, vydám se jinudy. Nejhorší je zastavit se. To už je smrt."

Hrajete v několika divadlech, jedno máte dokonce vlastní, prosadil jste se v dabingu. V čem je pro vás kouzlo dabingu?
"Dabing je úžasná kategorie, která mě hodně baví, protože rád pracuji s hlasem. Svým způsobem je to pro mě zase návrat k Mostu, protože kromě nějakých přednášek, co jsem měl na DAMU, jsem se naučil s hlasem a mikrofonem pracovat až tady, když kamarádi tehdy založili rádio a my jsme jim namlouvali první reklamy a seznamovali se s tím, jak to vlastně přes ten mikrofon zní."

O českém dabingu se vždy tvrdilo, že je kvalitní. Jak myslíte, že si český dabing stojí dnes?
"Čas je neúprosný a čas jsou peníze, jak se říká. Komerční tlaky jsou pochopitelně takové, aby se vyrábělo co nejrychleji, za co nejméně peněz. Nicméně já si myslím, že tradice kvalitního dabingu je u nás natolik úžasná, že si to nikdo nedovolí. Někdy jen mám pocit, že na to různé produkce zapomínají, když nás tlačí pracovat stále rychleji, ale mám dojem, že to stejně nikdo nedopustí, jak režiséři, tak herci, aby to nějak odflákli."

Kdybyste měl pozvat diváky. Proč myslíte, že je dobré přijít na Donaha!?
"Přiznám se, že jsem to doposud na divadle neviděl. Ale asi čtyřikrát jsem viděl film a ten je úžasný. Co vím, tak divadelní muzikál je s filmem srovnatelný, ne-li lepší.
Nakonec jsem docela rád, že jsem to v divadle neviděl, protože jsem o to více zvědavý. Neustále jsem to odkládal, až jsem si to nyní zakázal, abych se nenechal svádět tím, jak to dělají jiní, protože to samozřejmě chci uchopit po svém. Jinak si myslím, že v tom textu je, bohužel, vazba i na místní sociální podmínky. Je těžké říct: "pojďte všichni, kteří jste nezaměstnaní, pojďte se pobavit". Ale kdybych to mohl říct, aby mi lidé věřili, že to myslím v dobrém, klidně bych to udělal. Když je někdo ve stresu, nemůže najít práci a má problémy třeba s tím, jak zaplatit hypotéku, tak přece nejhorší je se v tom utápět a na všechno rezignovat. Navíc i divadlo tohle reflektuje a nabízí nezaměstnaným padesáti procentní slevu na vstupné."

Je vám divadlo ještě koníčkem?
"Já jsem v podstatě taková "věrňucha", ale to trochu souvisí s těmi cestami. Tady v Mostě jsem odehrál osm sezón, odešel jsem do Divadla ABC, kde jsem byl třináct sezón a pak, když jsem se na základě složitých peripetií rozhodl odejít, byl to vlastně konec cesty; nebo spíše směru. Musel jsem hledat cestu jinou, a to mi přineslo věc, o které jsem dlouho přemýšlel. Bylo to založení vlastního divadla. Ještě za působení v Divadle ABC jsem totiž působil i v Lyře Pragensis, kde jsem byl asi šest, sedm let a hrál jsem tam v opravdu krásných věcech. Navíc zde působila skvělá parta lidí, třeba Alfréd Strejček, Honza Čenský, pan Přeučil, František Kreuzmann. Když Lyra zanikla a já skončil v ABC, tak mi přišlo škoda, aby žánrová a dramaturgická linie Lyry zmizela. Tak jsem založil Divadlo Litera, o které se manažersky starám, a to mi samozřejmě zabírá množství času. Ale chci ještě sám hrát, rezignovat na divadlo bych nikdy nechtěl."

Michal Pětík lektor- dramaturgie

Svatupluk Schuller v poslední roli Harolda Nicholse