- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

22.07.2019: Články » Aktuality z divadla

Zemřela kostýmní výtvarnice Romana Tůmová

Romana Tůmová (7. 8. 1950 – 20. 7. 2019)

S lítostí oznamujeme, že v sobotu 20. července 2019 nás navždy opustila kostýmní výtvarnice Romana Tůmová.

Romana Tůmová absolvovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, a přestože v průběhu své bohaté divadelní kariéry pracovala na mnoha českých i moravských scénách, nejvíce byla spjata s činohrou Městského divadla v Mostě.

Poprvé zde působila v roce 1974 v inscenaci podle Casonovy hry Dům se sedmi balkony. Od té chvíle opouštěla mosteckou činohru vždy jen na chvíli a vytvořila zde kostýmy například do inscenací R.U.R., Hamlet, Zkrocení zlé ženy, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Poprask na laguně, Don Juan, Hrátky s čertem, Naše městečko, Romeo a Julie, Kočičí hra, Naši furianti, Babička, Ondina, D′Artagnan, Byl to skřivan, Obsluhoval jsem anglického krále, Večer tříkrálový, Edith a Marlene, Limonádový Joe, Řek Zorba, Přelet nad kukaččím hnízdem, Řidič paní Daisy a mnoha dalších. Spolupracovala s řadou osobitých režisérů a spolu s nimi výrazně ovlivnila vizuální podobu nejen inscenací jako takových, ale činohry Městského divadla v Mostě vůbec.

Kromě Mostu působila také v Českém Těšíně, v někdejším Divadle Jiřího Wolkera v Praze, ale také v Chebu, v Městských divadlech pražských, v Plzni, v Liberci, v Brně či v Ostravě. Její talent se nejvíce projevoval zejména v inscenacích historických, pohádkových či dobrodružných her. Její poslední prací pro mostecké divadlo byla inscenace Tramvaj do stanice Touha.

Romana Tůmová byla divadelní duše. Rozuměla své práci a dělala ji pečlivě, s neúnavným perfekcionismem a radostí. Mostecké činohře bude chybět nejen jako profesionál, který s tímto divadlem prožil mnoho dobrého i zlého, ale také jako člověk, s nímž bylo příjemné se setkávat, hovořit a spolupracovat; a někdy se i přít. Divadelní bytí je někdy krutě pomíjivé, ale práce Romany Tůmové, i vzpomínka na ni samu, jen tak nezmizí. Čest její památce.

Romana Tůmová

Krátký rozhovor s Romanou Tůmovou z roku 2010 před premiérou pohádky O šípkové Růžence:

Kreslí šaty pro princezny i mušketýry.

Druhá hora Říp by byla ze všech šatů, které kdy kostýmní výtvarnice Romana Tůmová navrhla, kdyby je naskládala na jednu hromadu. „Máme před premiérou pohádky O Šípkové Růžence. Jenom na tohle představení jsme šili třicet kostýmů,“ počítá nahlas absolventka vysoké školy umělecko-průmyslové.

Extrémně výpravní byli Tři mušketýři, hravě spolkli šedesát nejrůznějších převleků. „Každá komedie chce své. Někteří režiséři mi diktují představy, jiní dávají volnou ruku,“ prozrazuje praktiky Tůmová. V mostecké činohře je už šestatřicet let. Pamatuje divadlo ve starém Mostě. Zažila kulturní středisko Máj, kde herci našli provizorní střechu nad hlavou, když se od základů rodilo divadlo nové.

„Už jako malá jsem hodně kreslila. Naši mi kupovali nové a nové pastelky. Jsme divadelní rodina. Moje životní rozhodnutí bylo snadné,“ vyznává výtvarnice.

Horu kostýmů za ten čas namalovala jednou rukou. Levou. „Pravačku mám ochrnutou po obrně. Vlastně proto jsem se nestala herečkou, zpěvačkou. I když jsem si to na jevišti vyzkoušela. Zahopsala jsem si v Mamzelle Nitouche. Zjistila jsem, že jsem člověk, který táhne komedii jenom do premiéry. Reprízy mě nebaví,“ svěřuje Tůmová.

Je tak zvyklá ze své práce. „Kostýmy finišují premiérou. Premiérou pro diváka komedie začíná, pro mě končí. Vrhám se do nové práce,“ naznačuje permanentní kolotoč Tůmová.

Jeden čas oblékala herce i v Divadle ABC, znají ji v Teplicích, Ústí nad Labem, v Těšíně, Opavě, Ostravě, Liberci.

Ze všech žánrů miluje nejvíce pohádky. „Nejraději vzpomínám na tu O Slunečníku, Měsíčníku, Větrníku, kterou v Mostě režíroval Stanislav Oubram,“ ohlíží se zpátky Tůmová.

O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku