Vojna, Grafománie a Činoherák - pátý den

Hned ráno nás rozpohybovalo představení s názvem Vojna pohybového divadla Body Voice Band. Herci zpívali, hráli a hlavně tančili. Velmi nás překvapila jejich souhra, protože všechny pohyby dělali současně. A také poezii a lidové písně, které využili ve své hře. Celé nám mělo zobrazit, jak těžké byly časy, kdy brali mladé hochy na vojnu. Toto představení se nám moc líbilo, ale bohužel pár diváků mělo opačný názor.
Ve stejnou dobu probíhalo v Rozmáňu pohádka pražského divadla Buchty a loutky s názvem Neposlušná kůzlátka. Děti si jí naáramně užily.

Další zajímavostí tohoto dne byla Grafománie opět v Divadle rozmanitostí. Naskytla se nám skvělá příležitost poslechnout si neobvyklou hudbu od Radka Kopela. Hlavními nástroji totiž byly železné trubky a zvuky z různých elektrických přístrojů. A poté mohli dobrovolníci přednést nějakou vlastní tvorbu. Skvělé bylo, že nás nikdo do ničeho nenutil a panovala tu velmi uvolněná atmosféra.

Ve Foyer velkého divadla se nám poté předvedl taneční soubor latinského tance a street dancu. Ale toto byla jen předehra hlavního představení dne, kultovního ústeckého Činoheráku, které přivezlo Benefici aneb Zachraň svého Afričana. Toto představení nás mělo přesvědčit o tom, abychom přispěli na projekt v Africe. A musím říct, že se jim to povedlo! Herci se bavili o tom, co je vlastně dobré pro svět, a jak přispět Africe. Vše bylo pojaté velmi humorně a vtipně. Salvy smíchu nebraly konce.Touto zábavnou formou nás všechny přesvědčili, abychom se nad tím vším pořádně zamysleli, a řekli si, čeho se je člověk schopný vzdát pro záchranu životů v Africe. Myslím, že každý, kdo seděl na tomto představení, měl v tu chvíli chuť s něčím pořádně pohnout. Prozatím stačil dlouhotrvající potlesk, pískot a ovace.

Večer završily symbolické bubny a rumbakoule z Afriky, tedy exotická skupina Batocu s nefalšovanými Afričany. Kdo chtěl, mohl se zapojit do divokého šamanského tance, po kterém jsme všichni padli únavou. Tento den byl doslova nabytý zážitky a určitě si dnes všichni alespoň jeden veliký přinesli domů.

Lada Bánoková, členka studentské poroty