- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Divadlo očima Ladislava Šeinera

V Městském divadle v Mostě, které slaví v tomto roce třicet let od svého přestěhování ze starého Mostu do stávajících prostor, odstartovala výstava fotografií známého mosteckého fotografa Ladislava Šeinera pod názvem Divadelní fotografie.

Ve II. foyer tak může veřejnost spatřit divadelní fotografie autora, který s mosteckým divadlem spolupracoval již v minulosti a i nadále spolupracuje. Výstava potrvá do 28. února 2015.

Jméno Ladislava Šeinera je mostecké veřejnosti dobře známé. Jeho fotografie mohli lidé v minulosti spatřit nejen na fotografických výstavách, ale také v mnohých dokumentárních a propagačních materiálech, kalendářích či leteckých snímcích nejen města Mostu, ale i okolních měst a obcí. V rámci připomínaného výročí mosteckého divadla není od věci ale zmínit, že právě fotograf Ladislav Šeiner je autorem bohatého archivu snímků a fotografií ze starého města Mostu, které zahrnují i fotografie ze zákulisí ještě původní divadelní scény ve starém Mostě. Ladislav Šeiner sám na sebe prozradil, že jeho prioritou je „živá“ fotografie, a práce s fotografií u prken, co znamenají svět, patří mezi jeho srdeční záležitost.

Rozhovory fotograf skromně odmítá, v případě týdeníku Homér ale udělal výjimku. Rádi proto s týdeníkem přinášíme našim čtenářům exklusivní rozhovor s neméně exklusivními snímky zachycující zánik divadelní budovy ve starém Mostě, která padla k zemi stejně jako město, jež muselo ustoupit těžbě uhlí.

Fotografie z repertoáru Městského divadla v Mostě najdete v našich fotogaleriích / např. Blbec kvečeři, Tajemný hrad v Karpatech, Golem, Pozvání na večírek, Zpívání v dešti ad./

Jak a kdy jste se vůbec dostal k fotografování?

Jsem původně strojař, přesněji soustružník, a k fotografování mě dovedla souhra náhod. Přivedl mě k tomu, při zaměstnání, můj kolega. Tak jsem se tomu začal trochu víc věnovat. Pak jsem ale odešel na vojnu. To bylo v letech 67 – 69.  Tady jsem se seznámil s vojákem, který byl fotograf. Během vojny si mě prosadil jako svého pomocníka a já mu chodil pomáhat pořizovat fotodokumentaci a tady jsem si vlastně začal máchat ruce ve vývojkách…


Když jste se vrátil z vojny, co bylo pak… Pokračoval jste ve focení…Co bylo objektem vašeho zájmu?

Když jsem přišel z vojny, což bylo v roce 1969, bydlel jsem ve starém Mostě. Když jsem zjistil, že se začíná město bourat, tak jsem si pořídil fotoaparát, začal jsem chodit křížem krážem, všemi zákoutími, a fotil jsem na téma: „Tady bylo město…“ Udělal jsem cyklus fotografií, kde jsem začal fotit nejen domy a objekty, ale hlavně lidi. Z těchto fotografií jsem pak udělal výstavu ještě v tehdejším okresním kulturním středisku a nečekaně jsem tehdy vyhrál 1. místo. To už tady na Mostecku existovala skupina MOFO-4. (Pozn.Tvůrčí skupina MOFO-4 byli mostečtí fotografové; tuto skupinu tvořili fotografové Jiří Baláš, Josef Němčík – toho později vystřídal Ivan Klein, Jindřich Adamec a Oldřich Kopta.) Byli to brilantní fotografové. Tehdy jsem byl jimi na vernisáži osloven, jestli bych se nechtěl stát členem jejich skupiny. To mi bylo nějakých 23, 24 let a začal jsem intenzivně fotit.

Která oblast ve vaší branži je pro vás atraktivní a lákavá a co vlastně nejraději fotíte?

Já jsem si řekl, že chci být univerzální fotograf. Nechtěl jsem dělat jen jednu oblast. Měl jsem fotografii natolik rád, že jsem ji chtěl vyzkoušet ve všem. To, co jsem si přečetl, nebo jsem viděl, tak jsem si chtěl jednoduše i vyzkoušet. Ale nejraději mám živou fotografii a letecké snímky. Už na škole jsem se seznámil se spoustou Moraváků, se kterými se dodnes scházíme. Je to každoroční setkání po škole a zvou mě na vernisáže atd. Já tam zůstanu vždycky na pár dnů, a vidím tam spoustu krásných fotek. Moraváci dělají spoustu krásných fotografií a moc obdivuji  jejich kouzelnou krajinu, ta jejich políčka a záhumenky… Tam jsem vždycky viděl ty nejhezčí fotografie. Zkoušel jsem fotit i krajinu, ale zjistil jsem, že to není moje parketa. I když mám z této oblasti také nafocené věci, za které bych se nemusel stydět, ale určitě bych z nich neudělal výstavu. Něco jiného je fotit krajinu z letadla, protože to je neokoukané a ta scenérie se promítne sama. Stínohry, které tvoří vysoké stromy v polích a na cestách, to nikdy jinak nenafotíš. To je krajina, která mi sedí a několik let se věnuji makro na téma Fauna a Flora.  Přesto zůstávám věrný živé fotografii.

 

Když mluvíte o živé fotografii, rozhodně nelze vynechat i pro vás jednu ze zásadních oblastí, a tou je divadlo. Co pro vás znamenalo a znamená fotit divadlo a vůbec snímky z divadelního zákulisí, kterým se věnujete také už dlouhou dobu…

Divadlo a celý tenhle svět je pro fotografa taková výzva. Já sám jsem přesvědčený o tom, že dělat divadelní fotografii nemůže každý. Je to jednak technicky velmi náročné, protože například krajina zůstane nasvícená pokaždé, jak je, a když se to nepovede, tak se vrátíš a nafotíš ji znovu. Ale u divadla, tam se s tebou nikdo, a především osvětlovači, nemazlí. Je tu prudký přechod světel, se kterým si musíš poradit, a buď to budeš fotit a půjde to, nebo ne. Co se týče divadla a focení, tak tady jsem spolupracoval s Jirkou Balášem, díky němu jsem začal fotit ve starém Mostě, v divadle. Právě Jirka mě začal do divadla brát a já jsem to chtěl poznat, zažít tu atmosféru divadla. Pak ale Jirka onemocněl a zemřel. Nechal mě cvičně nafotit několik her a začal jsem fotit v zákulisí, v šatnách, maskérně a vlastně všechno, co k tomu patří, od rekvizit až po celé tohle prostředí, které je pro běžného člověka zajímavé a také poněkud zvláštní. Když člověk vidí, jak se herci oblékají do nádherných kostýmů, vidět maskérnu, vlásenkářky… všechny tyto momentky jsou o živé fotografii a celá tahle oblast je pro mě hodně zajímavá a mému srdci také velmi blízká. U divadelní fotografie fotograf vždycky čeká, i když si svým způsobem věří, na to finále, jak daleko uspěl. I když počátky byly kruté, když se fotilo ještě na film a neexistovaly takové technologie jako teď v době digitální fotografie… Myslím, že divadelní fotografie je pro fotografy výzvou i srdeční záležitostí.

Děkuji za rozhovor

Vlasta ŠOLTYSOVÁ


/ red. zkráceno /

Ladislav Šeiner je autorem mnoha zajímavých snímků ze starého Mostu, fotografie zachycují také smutný konec budovy divadla... Řada jeho černobílých fotografií je součástí nově připravovaného televizního dokumentárního filmu o starém Mostě od Břetislava Rychlíka

foto

foto

foto