- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Jan Choura - vernisáž

Další výstavu ve foyer Městského divadla v Mostě zahájíme vernisáží 7. března 2016 v 18:00. Své dílo představí Jan Choura.


foto

 

"Dětství jsem prožil v Klášterci nad Ohří. Jako kluk jsem vnímal intenzivně skutečnost, že město je sice od pradávna zasazeno v zajímavé krajině na řece Ohři, ale život je zde složitý a těžký. Mnoho obyvatel dojíždělo do elektráren za prací a z města, které je rozděleno na dvě nesourodé části, se tak stala jen noclehárna pro zaměstnance. Pro nás děti ale bylo výhodné, že do okolní přírody to nebylo daleko a že většinu volného času jsme mohli trávit tam a prožívat různá dobrodružství. Právě z této doby, na kterou rád vzpomínám, je několik obrazů, které lze vidět na výstavě. Na obrazech, které můžete shlédnout v prostorách Městského divadla v Mostě, se objevují různé motivy. Obecně je to prosté. Většina malířů maluje svůj životní příběh. A to v jakékoliv podobě. I já, i když nepoužívám figurální náměty, maluji především to, co jsem zažil a co mne ovlivnilo. Každý z obrazů je tedy namalovaný zážitek a to jak z dětství, tak i ze současnosti. V obraze ale nepopisuji přímo samotný děj, ale spíše dopady zážitku na mojí " duši". Něco, co je pro někoho naprosto banální událostí, může pro jiného znamenat podstatný moment. Jelikož mi neustále před očima běhají různé obrazy, tvary a jejich seskupení, vzniká velké množství skic, které jsou v podstatě nepsanou kronikou mého života. Z těch pak vycházím. Přirovnat se to dá ke skladateli, který si celé dny pobrukuje melodie, a poté zasedne a složí hudbu. Já vidím různé kombinace barev a především tvarů, z kterých vznikne obraz. Chtěl bych, aby moje obrazy měly na potencionálního diváka následující účinek: zprvu by se měl divák nechat vtáhnout do obrazu jeho barevností a přívětivým tvaroslovím. Měl by si říci " Jé, to je hezké.". Ale vzápětí by se měl zamyslet a uvědomit si - "Je to sice hezké, ale něco mi tu nehraje!" To „něco“ je ten obsah. Například obraz "Spoutaná hlava“. Je na něm červenou, růžovou a oranžovou barvou namalována koňská hlava. Respektive lebka s řemeny a pásky, které jí obepínají. Chtěl bych, aby se každý divák, který ten obraz uvidí, ptal sám sebe, co v něm vyvolává. U mne je to složitá cesta od dětství do dospělosti, kdy se nesmělo, nebo nemělo vše říkat. A kdy si dospívající člověk musel uvědomit váhu svých slov nebo činů. Někdy je lépe nemluvit, nebo zase někdy stačí jedno slovo či věta, aby se mnoho věcí dalo do pohybu. Takto lze popsat každou mou práci. Za každým obrazem mám příběh a budu rád, pokud Vás nenechají v klidu."

 

Jan Choura

narozen 13.4.1973 v Ostrově nad Ohří

Studium na gymnáziu v Kadani jsem bral jako nutné zlo. Jedinou pozitivní skutečností z této doby je, že se sešel dobrý kolektiv spolužáků. V této době jsem si začal uvědomovat, že se budu v budoucnu věnovat výtvarné činnosti.

Rozhodnutí studovat Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem považuji za jedno z nejzásadnějších a nejlepších ve svém životě. Měl jsem to štěstí, že jsem studoval v době, kdy na škole působil pan profesor Miloš Michálek a pan profesor Jiří Bartůněk. Oba výrazně ovlivnili můj pohled na výtvarné umění. Oproti gymnáziu jsem si studium na UJEPu vyloženě užíval. A to se vším všudy. Začal jsem v té době pořádat první výstavy a zjišťoval jsem, že nejbližší výtvarnou technikou je mi malba. Celou dobu se během svého malování snažím hledat inspiraci v zážitcích, které se nějakým způsobem udály v mém životě. Nesnažím se řešit nějaké globální problémy lidstva, ale vlastně maluji deník mého života.

Po dokončení studií v Ústí nad Labem jsem věděl, že budu chtít žít někde, kde se budu cítit dobře, a proto jsem si vybral Litoměřice. Nikdy předtím jsem v tomto městě nebyl, ale při první návštěvě jsem se pevně rozhodl. 17 let uteklo jako voda a jsem rád, že jsem si vybral dobře.

V Litoměřicích pracuji jako učitel výtvarného oboru na Základní umělecké škole a jsem šťastný, že moje práce je mým koníčkem. Dnes tvořím ve svém ateliéru i se svými dětmi a zažívám tak opravdovou radost ze života.

foto