Vážení čtenáři Divadelních mostů, milí diváci a příznivci mosteckého divadla.

Vítejte na našich stránkách, které se budou opět věnovat nejnovější premiéře Městského divadla v Mostě, tentokrát Princezně se zlatou hvězdou na čele.

Tak jako ke správnému kuřákovi patří tabák, k anarchistovi bomba a k masochistovi spínací špendlík, tak ke správnému divadlu vždy patří pohádka.

O pohádkách již bylo napsáno mnoho. Já sám jsem nahlédl do Ottova naučného slovníku (kolega Liška byl tak laskav a zapůjčil mi svůj naučný slovník), kde mě zaujala jedna z definic: "Pohádka jest příběh smyšlený, zcela popírající realitu opravdového života." Něco na tom bude. Kupříkladu takový hloupý Honza přechytračí všechny učence u dvora a vzápětí usedá na trůn, aby navěky vládl všem lidem v zemi. Ruku na srdce, kdo kdy viděl, aby o lidských osudech rozhodoval nějaký nevzdělaný buran? Vraťme se však k pohádce divadelní.

Na českých jevištích se pohádky zkouší většinou ke konci sezony. Proč tomu tak je? Nabízí se jedna zajímavá teorie. Divadlo, jak každý divadelník ví, je spor. Konflikt. Po sezoně plné emotivních ejakulací, tryskajících vášní a temných spodních proudů přichází klidové období. Tento po-spor, neboli po-hádka, je vítanou změnou, při které není třeba moc přemýšlet. Postavy jsou černobílé, děj přímočarý a šťastný konec předvídatelný. Vše tedy probíhá s jistou ležérností, pramenící z faktu, že na pohádce se toho moc zkazit nedá.

Opak je však pravdou!! Každý správný divadelník potvrdí, že pohádka, coby divadelní žánr, je stejně náročná jako drama, komedie, či muzikál. Ne-li náročnější, neboť dětský divák je, na rozdíl od blahovolně shovívavých dospělých, nemilosrdně kritický. A proto všichni zainteresovaní vybičují své síly do neuvěřitelných tvůrčích výkonů, aby se výsledek jejich tvrdé práce hrál až do smrti. Tedy do derniéry.

To byla hezká pohádka, viďte?

Jakub Dostál, herec