Lukáš Kopecký

Lukáš Kopecký (*1986) prožil mládí v Polabí, kde se věnoval převážně sportu (ach, ty roky vzpěněné krve!). V rodném Brandýse nad Labem maturoval na Gymnáziu J. S. Machara. Poté už ho souhra okolností zavedla do Brna, kde vystudoval politologii, mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Začal pracovat jako kulisák v Divadle Husa na provázku, ale záhy byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění do ateliéru prof. PhDr. Václava Cejpka a doc. MgA. Zbyňka Srby, Ph.D., na obor činoherní režie.

Již během studií pohostinsky režíroval v Městském divadle Zlín (Ulrike Freising: Cesta k moři), v Městském divadle v Mostě (Robert Pinget: Král a Baga, Friedrich Dürrenmatt: Herkules a Augiášův chlív), v Divadle Polárka (František Hrubín: O Jirkovi a jeho třech psech) a v Národním divadle Brno (Oliver Kluck: Princip chaosu).

V roce 2013 začal externě spolupracovat s Českým rozhlasem Brno. Po prvním roce a realizaci kolem sta pořadů zde nastoupil do angažmá a stal se kmenovým slovesným režisérem brněnského studia Tvůrčí skupiny Regiony. Ve své rozhlasové tvorbě se věnuje převážně četbám na pokračování, povídkám a dramatickým tvarům.

zdroj: lukaskopecky.cz

V komedii Kronika Pickwickova klubu vychází mostecká dramaturgie více z knižní předlohy Charlese Dickense, než z Langerovy adaptace tohoto titulu. Čím se tedy mostecká úprava liší?

To musím uvést na pravou míru. Z Langerovy adaptace vycházíme, přitom se však snažíme co nejvíce ctít původní předlohu se všemi jejími specifičnostmi. Dickens psal svůj anekdotický román jako pásmo volně na sebe navazujících obrázků, sjednocených navzájem převážně jen osobami hlavních hrdinů. V mostecké adaptaci se tedy objeví i scény, které Langer musel oželet, aby dostál tradičním požadavkům kladených na drama. My jsme se ovšem rozhodli pojmout Kroniku Pickwickova klubu panoramaticky a udělat z epizodičnosti předlohy přednost. Díky tomu můžeme ve výsledku diváka seznámit s tímto pozoruhodným dílem v co největší šíři.

O čem je Kronika Pickwickova klubu podle Vás (kromě známého příběhu)? Co je hlavním tématem hry?

Skutečně známého příběhu? Já mám spíš pocit, že je to věc, kterou všichni "známe", ale málokdo ji opravdu četl, že tu je jen jakési matné povědomí získané během školních let. A přitom je KPK jedním ze základních děl světové humoristické literatury. Vypráví o lidech dobré vůle, kteří konají dobro bez ohledu na komplikace, které si tím často přivodí. A taky mají trochu přehnanou představu o vlastní důležitosti.

S jakým cílem jste k tématu přistupoval?

Pobavit diváka chytrým humorem a rozjitřit na chvíli jeho fantazii.

V Mostě režírujete potřetí. Překvapilo, nebo zaskočilo Vás něco během zkoušek?

Stále mě něco překvapuje. Pravda, ne vždy je to milé. Ale to myslím čistě v duchu pickwickovském.

Nacházíte v textu nějaké paralely se současností?

My to dnes hrajeme o potřebě pozitivních vzorů, kterým se často nejdříve třeba i vysmíváme; když ale odejdou, tak nám citelně chybí. Tím je myslím řečeno dost.

Co diváky čeká?

Rozhodně nevšední zážitek. Věrné vylíčení všeho putování. Scénický bedekr. Doporučuju!

Komedie Kronika Pickwickova klubu je rodinné představení. Co si v ní mohou najít dospělí a co děti?