K roli Jingla jsi přišel jako slepý k houslím, jak se to přihodilo?

Jednoduše. Váš kolega William Valerián musel tu roli kvůli svému úrazu vzdát a Lukáš Kopecký, kterého znám už dlouho, mi zavolal, jestli bych to za něj nechtěl vzít a já souhlasil.

Lukáše znáš dlouho... Odkud?

Když jsem ještě studoval Vyšší odbornou školu hereckou v Praze, chodil se  dívat na naše představení. On sám ještě nestudoval režii na JAMU, je to už asi osm let. Tam jsme se skamarádili a zůstali v kontaktu.

A proč si vzpomněl zrovna na tebe?

No tak já jsem mu pořád volal, jestli pro mě něco nemá... Ne, vážně, já ani nevím. Bylo to překvapení. V poslední době jsme se moc nevídali, má rodinu, bydlí v Brně. Najednou mi zavolal, že potřebuje ode mě pomoc a nabídl mi roli Jingla.

To je pěkná role, ne? Je taková zvláštní, mluví heslovitě.

Telegraficky. Vůbec nevím proč, ani v předloze to není od Dickense nijak zdůvodněné. Na interpretaci je to docela těžké, nijak zvlášť mi to nevyhovuje, ale je to efektní a legrační. Asi tak mluví proto, aby zmanipuloval všechny okolo, aby na ně zapůsobil a dostal od nich, co pro sebe potřebuje.

My tě tady v Mostě známe. Na festivalu Young for young jsme tě mohli vidět ve fantastické roli Masochisty.

Se Zpovědí masochisty jsme tehdy festival vyhráli. Už po pravdě nevím, jestli cenu diváka nebo cenu poroty, ale měli jsme tu docela úspěch. Od té doby jsem ale v mosteckém divadle nehrál.

A byl jsi z toho nervózní, když jsi k nám do zkoušení přistoupil?

Ze začátku určitě trochu ano. Neznal jsem vás, nevěděl jsem, jak pracujete. Ale to rychle přešlo, všichni byli vstřícní, vůbec nemám pocit, že by mě tu někdo nechtěl, nebo nepřijal. Například František Nedbal se stal takovým mým parťákem – oba jsme přespolní a tak jsme spolu chodili na pivo.

Proč ses vůbec rozhodl hrát divadlo?

Ono to bude asi znít jako klišé, ale já divadlo hrál už od dětství, hrozně mě to bavilo, a když jsem se potom dozvěděl, že se to dá i studovat, chtěl jsem to zkusit. Možná bych měl mít nějaký důvod, ale já žádný hlubokomyslný důvod nemám, prostě mě to jenom naplňuje a cítím se na jevišti dobře. Nemám potřebu divákům otevírat oči, tlumočit jim nějaké velké pravdy, prostě mě to jenom čistě sobecky baví.

Vystudoval jsi tedy VOŠ hereckou, co bylo pak?

Napsal jsem si do nejrůznějších divadel, ale nikdo mi ani neodpověděl. Tak jsem se rozhodl zůstat na volné noze v Praze a říkal jsem si, že to vyzkouším, a když to nepůjde, s divadlem skončím a půjdu učit, protože mám vystudovanou pedagogickou fakultu na Ostravské univerzitě. Ale nabídky začaly naštěstí přicházet a první rok byl dobrý. Hrál jsem s divadlem Letí, zkoušel jsem v Bratislavě jedno představení, točil jsem pro televizi. Druhý rok byl ale zase naopak opravdu krušný. Pak se karta zase obrátila a od té doby je to fajn.

Nějaké plány do budoucna? Nehledáš třeba stálé angažmá?

Já jsem si to vlastně na nečisto vyzkoušel ve Švandově divadle. Za tři roky jsem tam nazkoušel osm inscenací, hodně jsem hrál a v podstatě by se to angažmá nazvat dalo. A nevím, jestli by to bylo pro mě. Ne že bych si rád vybíral nabídky. To já nedělám, že bych něco odmítl, protože to není samozřejmost, že člověk dostane práci. Ale asi by mi vadilo být pořád s těmi samými lidmi. Mám rád změnu, což mi na volné noze vyhovuje úplně nejvíc. Asi by záleželo na nabídce, ale teď o nějakém stálém angažmá vůbec neuvažuju.

Jak se ti zkoušelo s Lukášem?

Super. Vůbec jsem nevěděl, jak pracuje, my jsme jen kdysi udělali jednu věc do rozhlasu, ale na divadle jsme se pracovně potkali poprvé. Má hezké nápady, ví, co chce, je hrozně poctivý a koncentrovaný. Není jako někteří jiní režiséři, pro které práce skončí s koncem zkoušky. Rozhodně patří mezi režiséry, se kterými bych chtěl někdy pracovat znovu.

Když se řekne Pickwick, co tě napadne?

Čaj. To je moje první asociace. Trochu si to pamatuju z maturity, ale jen matně. Když jsem dostal tuhle nabídku, chtěl jsem si to přečíst. Ale nebylo kdy, má to sedm set stránek, do premiéry jsem to ještě nestihl. Je to strašná bichle, tou by se dal někdo zabít.

Co bys popřál divákům k Vánocům?

Aby chodili na Kroniku Pickwickova klubu, to je pro ně takový pěkný úsměvný dárek od divadla pod stromeček.

A ty by sis přál co?

Ať je práce.