Michal Pětík  (nar. 1985 v Roudnici nad Labem)

Už v dětství si zamiloval knihy a zatoužil být spisovatelem. Iniciační četbou mu v tomto směru byly Foglarova trilogie o Stínadlech a později dílo Grahama Greena (zejména romány Komedianti, Moc a sláva nebo Konec dobrodružství). Po gymnázium absolvoval studium na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze a později vystudoval divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Během studií v Brně uvedl několik svých textů (například monodrama Devon – fiktivní vzpomínky Dicka Francise, jednoaktovou hru [S]milování ad.). Pro Městské divadlo v Mostě adaptoval román Julese Verna Tajemný hrad v Karpatech a pro Divadlo rozmanitostí napsal původní pohádku Půjdem spolu do betléma aneb Františkův betlém (příběh na motivy prvního živého betléma inscenovaného Františkem z Assisi).  Je autorem scénáře a hudby k filmu Sen o psu (režie Tomáš Princ). Vytvořil hudbu k několika inscenacím. Před časem dokončil román Nad krajinou létá sup, píše povídky, pracuje na knize pro děti a připravuje seriál určený internetovému publiku.

EUROPEANA

Po první světové válce se v Evropě rozšířil komunismus a fašismus, protože hodně lidí se domnívalo, že starý svět je prohnilý a že je nutno hledat nové cesty a demokratický režim že nebyl s to zabránit světové válce a kapitalismus že vyprovokoval hospodářskou krizi. Komunisté a fašisté říkali, že je třeba vymyslet nového člověka, který bude hrdý a silný a pracovitý a čestný a bude mít smysl pro vyšší spravedlnost a život v kolektivu.

Komunisté a fašisté soudili, že lidská práva jsou zástěrka, za niž se ukrývají zájmy buržoazie, která vykořisťuje dělníky. (…) Fašisté říkali, že v novém světě bude každý dělníkem, tak jako byl kdysi každý křesťanem, a komunisté říkali, že v novém světě bude vládnout beztřídní společnost, ve které budou všichni pracovat pro blaho všech.

Komunisté a fašisté byli proti multipartismu, a říkali, že multipartismus a demokracie vedou k degeneraci společnosti a zániku hodnot. A že až budou u moci, zaručí všem pohodlný a šťastný život, kromě těch, kteří si to nezaslouží.

A v Německu vznikl nacismus, který prosazoval rasovou čistotu, a to znamenalo, že Árijci se nemají mísit s méněcennými rasami, aby si nepokazili árijskou krev. Árijci se poznali podle toho, že byli bílí a plavovlasí a měli poměr délky lebky k šířce menší než 75 a byli nadaní tvůrčím duchem a smyslem pro kolektiv. Nacisté říkali, že příroda je krutá, ale spravedlivá. A říkali, že ten, kdo chce prosadit nové revoluční myšlenky a hodnoty a vyšší spravedlnost, musí být také krutý a spravedlivý.

Nacisté vymysleli plynové komory a cyklón B, který umožňoval zabít velké množství lidí levně a rychle, aby uchránili árijskou rasu před degenerací. (…) A říkali, že Evropa je v úpadku, ale oni že zabrání rozkladu, protože by to byla veliká chyba nechat Evropu v úpadku až do úplného rozkladu. A že je třeba zbavit Evropu těch, kteří se k ničemu nehodí, Romů a Slovanů a bláznů a homosexuálů apod., ale hlavně Židů, protože Židé chtějí Evropu zprznit.

(Patrik Ouředník – Europeana, Paseka 2001)

ROK 1930 V NĚMECKU

Děj Cabaretu se odehrává na přelomu dvacátých a třicátých let v Berlíně. Tedy v období tzv. Výmarské republiky (období let 1919 – 1933), kdy Německo bylo federativní parlamentní republikou.

Roku 1929 však přišla světová hospodářská krize, která na Německo udeřila obzvláště silně. Především kvůli poválečným reparacím, které Německo splácelo vítězným mocnostem, a také proto, že tato krize přišla příliš brzy po předchozí krizi ze začátku 20. let. V politice se krize projevila především tím, že mnozí Němci považovali za hlavního viníka těžkostí stávající režim – parlamentní demokracii. V praxi tedy značně narostl počet hlasů pro radikální levici i pravici.

Předčasné volby v roce 1930 znamenaly výraznou změnu na politické mapě tehdejšího Německa. Mírně si polepšili komunisté, avšak obrovského úspěchu dosáhla NSDAP (Nacionálně socialistická německá dělnická strana), která se stala s 18,3% druhou nejsilnější stranou v zemi. Pozoruhodná a zároveň příznačná je skutečnost, že ve volbách, konaných jen o dva roky dříve, získala NSDAP pouhé 2,6%. Co následovalo po roce 1933, kdy NSDAP zvítězila ve volbách (se ziskem více než 50% hlasů) a Adolf Hitler se stal říšským kancléřem, jsou bohužel nechvalně známé skutečnosti.