S Pavlem Ondruchem zkoušíš už podruhé, opět muzikál, ve srovnání s pražskými muzikály, jaké to je?

S Pavlem zkouším dokonce už potřetí. Hrála jsem během studií na JAMU v Brně v jeho představení Slečna Elsa v kabaretu Špaček, tam jsme se poznali. S jinými režiséry se Pavlík snad ani nedá srovnat. Jeho připomínky kolikrát ani nejdou splnit - rád hercům předehrává, ovšem pouze v citoslovcích. Takže to vypadá zhruba nějak takhle: "Přijdeš tam a uáá, hůůů, vžum šup, áááá... Chápeš?" Je to neskutečně vtipné a zábavné. A co se týče muzikálu, jako žánru, tak hrozně záleží na tom, z jakého úhlu se na to režisér dívá. Žádná složka by neměla být podpůrná. Pohyb, zpěv, herectví - jedno vychází z druhého a funguje jen dohromady.

Jaká bude mostecká Sally Bowls?

To já ještě nevím. Pořád ji hledám. Režisér by chtěl, aby byla hnusná, šokující a nechutná, ale já bych chtěla, aby ji diváci měli i trochu rádi, porozuměli jí. Snažím se ji nějak obhájit. Každopádně asi bude jiná, než ji diváci znají. Hodně vulgární, hodně vzteklá, asi proto, že jí moc ubližovali.

V čem je ti ta postava blízká?

Těžko říct. Že chce být lepším člověkem. To zná asi každý, snažit se dělat, jak nejlíp umí. Jiná věc je, jestli se jí to daří nebo ne.

A co byl naopak největší problém?

Ta vulgarita. Já byla takové slušné děvče... Když jsem tady zkoušela Postřižiny, všichni mě měli doma rádi. Jenom jsem říkala: "To je krásné, to je krásné." a teď: "Kurva, kdo to sem dal?"

To si takhle taháš svoje postavy domů?

No já doteď myslela, že ne.

A v Mostě se ti hraje dobře?

Už ano. Zpočátku jsem byla trochu nesvá, když jsem zkoušela Zpívání v dešti, ale u Cabaretu musím říct, že jsem tu strašně moc ráda.

Co máš na divadle nejraději?

Možná to bude znít zvláštně, ale mám hrozně ráda, když na jevišti můžu ležet a dívat se nahoru. Když vidím světla, tahy, technické zázemí, které vlastně není moc hezké a pro diváky zůstává skryto. To si potom připadám jako na jiné planetě, na které jsem ale doma. Vím, že je to svět, na který patřím. To je krásný pocit.

Chtěla jsi být ještě něčím jiným, než herečkou?

Od základní školy jsme chtěla být lékařkou nebo právničkou. Že to jsou povolání, která by mohla změnit svět, která pomáhají lidem a dělají dobro. Pak jsem šla ale na konzervatoř a zjistila, že i divadlo má takovou šanci. Sice dává poselství trochu jinak, ale je to možnost, jak něco sdělit ostatním.

Hlavně ale hraješ v Praze. Jak se to přihodilo, že tě máme tady v Mostě?

Věděla jsem od Pavlíka, že tady zkouší, je tu krásné divadlo, velké jeviště, skvělá zkušenost, tak jsem napsala do divadla email, že bych tu chtěla hrát. To bylo ještě na JAMU. Nikdo se mi ale neozval a najednou mi za dva roky zazvonil telefon. Byla jsem zrovna v tramvaji a nerozuměla jsem skoro ani slovo. Jen "Most" a "Zpívání v dešti". Tak jsem si číslo uložila jako "někdo z Mostu" a až později zjistila, že to byl tehdejší ředitel Jiří Rumpík. Pozval mě, já přijela, něco zatančila a zazpívala a dostala roli Kate.

Že jsi ze Slovenska není asi žádné tajemství. Odkud přesně?

Ze středního Slovenska, z Brezna. Tam jsem se narodila. Potom jsme se přestěhovali na jih do vesnice Semerovo, to je kousek od Nových Zámkoch.

A proč jsi zamířila k nám, do ciziny?

Protože jsem v Bratislavě vystudovala konzervatoř a chtěla potom ještě studovat dál. Tak jsem to zkusila do Brna na JAMU obor muzikálové herectví, Praha byla na mě moc daleko od maminky. V Brně se mi zalíbilo, i česká kultura a Češi a pak jsem už ani neuvažovala, že bych se vrátila zpátky na Slovensko.

A co jazyk? Všiml jsem si, že česky mluvíš i mimo jeviště...

Mně se i sny už zdají v češtině. Byla to nutnost. Zkoušela jsem mluvit slovensky v civilu a česky jen na jevišti, ale to prostě nešlo. Musela jsem český jazyk vzít za svůj. Dokonce jsem jednu dobu byla nešťastná, protože jsem slovenštinu na chvíli prakticky ztratila a česky pořádně ještě neuměla - cítila jsme se hrozně vykořeněná. Dlouho jsem se styděla česky mluvit, že vám kazit jazyk. Teď se ale všechno už srovnalo, a jsem za to ráda.

V čem je podle tebe Cabaret výjimečný? Proč by na něj měli podle tebe diváci chodit?

Výjimečný je hlavně tím, jak je napsaný. Takových muzikálů není moc. Je stále aktuální svým tématem a jeho melodie jsou nesmrtelné. Každý divák si může přijít na své, protože Cabaret je mnohovrstevnatý. Proto by na něj měli přijít, ať už se chtějí zamyslet, nechat se dojmout, užít si podívané, zasmát se, poslechnout si slavné písně, to všechno mají možnost v Cabaretu najít.

Děkuju za rozhovor. A snad se s tebou zase brzy setkáme na mosteckém jevišti při další spolupráci. :-)