Petr Hra­ba­lík: Úvod do let še­de­sá­tých

Še­de­sá­tá léta se­hrá­la ve vý­vo­ji rocku (a po­taž­mo celé pop music) asi tu nej­dů­le­ži­těj­ší úlohu. Právě tato de­ká­da ur­či­la ja­ký­mi směry a cesta­mi se bude dále ubí­rat. Navíc mu jeho roz­voj usnad­ni­la onou sou­běž­nou ex­plo­zí umě­lec­kých ex­pe­ri­men­tů v dal­ších dru­zích umění (vý­tvar­no a de­sign, fo­to­gra­fie, li­te­ra­tu­ra, film, di­va­dlo a hap­pe­nin­gy), no­vý­mi osvo­bo­zu­jí­cí­mi pra­vi­dly ve světě módy a sa­mo­zřej­mě také svojí eko­no­mic­kou příz­ní.

Ale to ne­by­lo všech­no – dala mu po­cí­tit pr­cha­vé chvil­ky na­dě­je (J.F. Ken­ne­dy), tragé­dii i ve­li­kost dě­jin­ných oka­mži­ků (smrt J. F. Ken­ne­dy­ho a M. L. Kinga, Čes­ko­slo­ven­sko 1968, Apollo na Mě­sí­ci), dala mu re­vo­luč­ní ne­po­ko­je (pa­říž­ské stu­dent­ské bouře 1968, ob­sa­zo­vá­ní uni­ver­sit a pro­ti­vá­leč­né de­mon­stra­ce v Ame­ri­ce), dala mno­hým jeho fa­nouškům fa­leš­né­ho spa­si­te­le (Mao Ce-tung), dala mu na­hléd­nout do ji­ných světů a vesmí­rů (psy­che­de­lic­ké drogy), dala mu své krále (Be­at­les), dala mu svého ne­pří­te­le (válku ve Viet­na­mu) a v po­lo­vi­ně svého věku mu po­vi­la i jeho děti (hip­pies).

Bylo to také po dlou­hém čase (možná od ne­o­li­tu) první ob­do­bí, které dalo lidem oku­sit pr­cha­vých chvil svo­bo­dy a je­jich ná­sled­né zakódo­vá­ní. Bylo to ob­do­bí, jež zbo­ři­lo všech­na dosud známá pra­vi­dla a kon­ven­ce - v sexu, ob­lé­ká­ní a hlav­ně v myš­le­ní. Bylo to ob­do­bí eman­ci­pa­ce žen, které už ne­chtě­ly jen stát u plot­ny a čekat, kdy se z práce vrátí una­ve­ný a hla­do­vý man­žel. Bylo to ob­do­bí, které dosud jasně na­lin­ko­va­ný život před­cho­zí ge­ne­ra­ce za­vrh­lo a pod ne­psa­ným hes­lem "Now" usta­no­vi­lo nový pro­ži­tek bytí jako bo­ha­tě struk­tu­ro­va­né ko­lá­že. Bylo to ob­do­bí, které mla­dým lidem ve větší míře než kdy­ko­li před­tím po­skyt­lo mož­nost vyš­ší­ho vzdě­lá­ní. A bylo to ob­do­bí, které do­sa­vad­ní ospa­lou váž­nost ži­vo­ta pro­bu­di­lo hu­mo­rem.

Sou­hrn všech těch­to okol­nos­tí, se­tká­ní, čin­nos­tí, po­ci­tů, vjemů - kdy pros­tě sta­či­lo být ve správ­ný čas na správ­ném místě a dělat ty správ­né věci - se pak hlu­bo­ce za­psal do dějin his­to­rie. Na ono de­se­ti­le­tí, které se dnes už stalo mýtem, se prav­dě­po­dob­ně už nikdy ne­za­po­me­ne. Ať už se o to zá­pad­ní kon­zer­va­tiv­ci snaží jak­ko­liv.

Při­tom vše ne­by­lo tak rů­žo­vé. Vol­no­myš­len­ká­ři, svo­bod­ně uva­žu­jí­cí lidé, kre­a­tiv­ní tvůr­ci a ex­pe­ri­men­tá­to­ři mu­se­li o svá díla a ná­zo­ry tvrdě bo­jo­vat. Do světa vpad­li náhle, přes­to­že ně­kte­ré va­rov­né sig­ná­ly byly z je­jich stra­ny vy­slá­ny už během pa­de­sá­tých let (be­at­ni­ci, vznik rock´n´rollu, pop art). Tehdy je ale vět­ši­no­vá ame­ric­ká spo­leč­nost ne­bra­la pří­liš na vě­do­mí, neboť se vě­no­va­la hlav­ně hro­ma­dě­ní ma­jet­ku a na­ku­po­vá­ní přes­ně v duchu teh­dej­ší­ho „ame­ric­ké­ho snu“. Roz­dě­le­ná Ev­ro­pa si zase pro­ží­va­la svojí stu­de­nou válku: Západ místo umění a zá­ba­vy za­jí­ma­li spíše tajní agen­ti, po­li­ti­ka a mož­nos­ti, jak se znova po­sta­vit na nohy - zde k tomu stej­ně jako v Ame­ri­ce na­po­má­ha­la po­vá­leč­ná kon­junk­tu­ra. Nu, a střed a vý­chod Ev­ro­py trpěl pod to­ta­lit­ním bol­še­vic­kým jhem – buď bu­do­val jasné zítř­ky, anebo seděl ve kri­mi­ná­lu za to, že je ne­bu­du­je.

Když však při­šla ná­sle­du­jí­cí de­ká­da a vše, co se dříve po­va­žo­va­lo jen za vý­křik un­der­groun­du, náhle za­ú­to­či­lo silou le­tec­ké­ho ná­le­tu, kon­zer­va­tiv­ní spo­leč­nost obou kon­ti­nen­tů zne­jis­tě­la. Na­jed­nou byla vho­ze­na do nové doby, aniž by se jí do ní nějak moc chtě­lo. Pus­ti­la se tedy znovu do boje – proti všemu no­vé­mu, co v še­de­sá­tých le­tech při­chá­ze­lo. Je­nomže tvrdě na­ra­zi­la, neboť ji došlo, že proti ní stojí ar­má­da s níž ne­po­čí­ta­la – ar­má­da je­jích vlast­ních dětí.

Po­vá­leč­ný baby-boom totiž při­ne­sl v 60. le­tech masiv­ní ex­plo­zi mládí; ce­lo­svě­to­vě při­by­lo velké množ­ství lidí mezi 15-25 léty. A tak není divu, že právě v tom čase vznik­la po­pr­vé v dě­ji­nách sku­teč­ná a oprav­do­vá "youth cul­tu­re", za níž stáli a kte­rou vy­tvá­ře­li mladí lidé. Fi­lo­sof Gilles Li­po­vet­sky k tomu na­psal ve své knize L´em­pi­re de l´éphé­me­re – Říše po­mí­ji­vos­ti: "Roz­květ kul­tu­ry mládí v prů­bě­hu pa­de­sá­tých a še­de­sá­tých let urych­lil obec­né ší­ře­ní hé­do­nis­tic­kých hod­not a dal ná­ro­kům je­din­ce novou po­do­bu. Ujímá se tak kul­tu­ra, která se chlu­bí non­kon­for­mis­mem a vy­zná­vá hod­no­ty in­di­vi­du­ál­ní­ho vy­já­d­ře­ní, uvolňování smluv­ních svaz­ků, hu­mo­ru a volné spon­ta­ne­i­ty."

His­to­rik Tony Judt se ve své knize Po­st­war - Po­vá­leč­ná Ev­ro­pa snaží nejen po­tvr­dit výše na­psa­né, ale také zdů­vod­nit proč k tomu došlo a hlav­ně proč k tomu došlo tak rych­le: „Každá při­chá­ze­jí­cí ge­ne­ra­ce vnímá svět jako něco no­vé­ho. Ge­ne­ra­ce še­de­sá­tých let vi­dě­la svět jako nový a mladý. Vět­ši­na ge­ne­ra­cí mla­dých lidí v dě­ji­nách vstu­po­va­la do světa pl­né­ho star­ších lidí, kteří za­u­jí­ma­li vý­znam­ná po­sta­ve­ní a před­sta­vo­va­li vzor.

Mlá­dež v po­lo­vi­ně 60.​let se ovšem octla v od­liš­né si­tu­a­ci. Kul­tur­ní eko­sys­tém se vy­ví­jel mno­hem rych­le­ji než v mi­nu­los­ti. Pří­kop, který od­dě­lo­val ob­rov­ské zá­stu­py pří­sluš­ní­ků zhýč­ka­lé, se­be­jis­té a kul­tur­ně au­to­nomní mladé ge­ne­ra­ce vy­růs­ta­jí­cí v do­stat­ku od ne­ob­vykle ne­po­čet­né, zne­jis­tě­lé, krizí a vál­kou těžce po­zna­me­na­né ge­ne­ra­ce je­jich ro­di­čů, byl mno­hem širší než běžná me­zi­ge­ne­rač­ní ba­ri­é­ra. A právě při­nejmen­ším mnoha mla­dým lidem to mu­se­lo při­pa­dat tak, že se na­ro­di­li do spo­leč­nos­ti, jež se proměňuje - co se týče hod­not, stylu, pra­vi­del - sice ne­o­chot­ně, ale jim přímo před očima a podle je­jich vůle. Po­pu­lár­ní hudba, filmy, te­le­viz­ní pro­gra­my, všech­ny tyto ob­las­ti byly plné mla­dých lidí, a stále víc se k nim ob­ra­ce­ly jako ke svému pu­b­li­ku a zá­kaz­ní­kům. V roce 1965 exis­to­va­ly roz­hla­so­vé a te­le­viz­ní pro­gra­my, ča­so­pi­sy, ob­cho­dy, roz­lič­né typy zboží a celá ko­merč­ní od­vět­ví, které tu byly vý­luč­ně pro mladé a zá­vi­se­ly na je­jich pří­z­ni." Star­ší ge­ne­ra­ce tak či onak pros­tě mu­se­la při­jmout daný stav věcí, a v tomto mla­dém světě se nějak začít ori­en­to­vat, jinak by se po­stup­ně oci­ta­la v čím dál větší izo­la­ci.

A tak na­stal čas re­vol­ty. Ve všem a zejmé­na – v myš­le­ní. A ná­sled­ky této re­vol­ty ne­se­me prak­tic­ky podnes.

Ra­di­kál­ní pře­rod v mys­lích oby­čej­ných lidí zá­pad­ních spo­le­čen­ství trval při­bliž­ně deset let (cca 1963 - 1973). Toto ob­do­bí vtisklo světu nový myš­len­ko­vý ma­nu­ál, který byl pod­stat­ný pro vět­ši­nu lid­ských idejí, tužeb, přání, roz­hod­nu­tí a čin­nos­tí od se­dm­de­sá­tých let až do ob­do­bí mille­nia (a čás­teč­ně až dodneš­ka). Právě ve výše zmí­ně­ném de­se­ti­le­tí došlo k tomu, že se obec­né normy cho­vá­ní je­din­ce (včet­ně vol­nos­ti svo­bod­ně na­klá­dat se svým vzhle­dem) v zá­pad­ní ci­vi­li­za­ci za po­sled­ních tři­cet let prak­tic­ky ne­mě­ní. Je jasné, že re­vo­luč­ní étos si­x­ties rych­le vy­pr­chal, ně­kte­ré ná­pa­dy a téze se uká­za­ly jako ne­smys­ly a pouhé iluze (volná láska, svo­bo­da in­di­vi­dua, svět bez peněz) a kupří­kla­du osmá de­ká­da se svým ná­stu­pem ne­o­li­be­ra­lis­mu stala se je­jich pra­vým opa­kem. A je sa­mo­zřej­mé, že do­chá­zí k ur­či­té­mu vý­vo­ji i v ně­kte­rých sou­čás­tech těch­to „še­de­sát­ko­vých“ norem a vý­do­byt­ků (ze­sí­le­ní ma­te­ri­a­lis­tic­ké­ho in­di­vi­du­a­lis­mu, větší role médií a re­kla­my, dr­ti­vý ná­stup te­le­vi­ze a zá­ba­vy vůbec), včet­ně boje proti nim. Přes­to onen zá­klad­ní ma­nu­ál zů­stá­vá kon­stant­ní.

Struč­ně shr­nu­to: "še­de­sát­ky" byly ra­dost­né, pře­vrat­né ale zá­ro­veň ne­leh­ké, občas velmi di­vo­ké časy.

Po­hled na si­x­ties se dodnes liší, i když po prav­dě ře­če­no, liší se hlav­ně podle toho, pod pra­por­cem ja­ké­ho svě­to­ná­zo­ru k nim při­stu­pu­je­me. Jak píše Ian Mac Do­nald ve své knize "Re­vo­lu­ti­on In The Head" (Re­vo­lu­ce v hlavě), (zkrá­ce­no): "Še­de­sá­tá léta… se stala ide­o­lo­gic­kým bo­jiš­těm, o němž žádná shoda ne­pa­nu­je. Je v nich spat­řo­vá­no mnohé – od zá­kla­du mo­der­ní svo­bo­dy po pr­vot­ní pří­či­nu sou­čas­né­ho cha­o­su. Tento bez­sta­rost­ný věk – během nějž se nic ne­skrý­va­lo a byly od­ha­zo­vá­ny opa­tr­nost a zdr­žen­li­vost – se stal nej­ta­jem­něj­ším ob­do­bím na­še­ho sto­le­tí, my­to­lo­gi­zo­va­nou fatou mor­ga­nou pro­ti­mluvů: zmi­ze­lým de­se­ti­le­tím."