ROZHOVOR S JEDNATELEM VÁCLAVEM HOFMANNEM

S mosteckým divadlem se na konci června rozloučil dlouholetý jednatel a umělecký ředitel Václav Hofmann. „Zanedlouho oslavím sedmdesáté narozeniny. V mosteckém divadle jsem působil skoro 40 let, a tak si myslím, že nastal čas předat pomyslné žezlo,“ oznámil Václav Hofmann začátkem roku. Ve funkci jednatele a uměleckého ředitele ho od 1. července nahradí Filip Nuckolls.

Když se ohlédnete zpět na své působení, které okamžiky vaší kariéry považujete za nejvýznamnější?

Vůbec nejvýznamnější pro můj nástup do divadla bylo setkání s Jaromírem Šnajdrem (tehdejším ředitelem divadla pozn. red.), kterého jsem v té době už léta znal a nesmírně si ho vážil. Právě on mne v roce 1985, kdy se blížila ke konci stavba nové budovy divadla oslovil, zdali bych nenastoupil jako jeho provozní a ekonomický náměstek. Bez váhání a nadšeně jsem nabídku přijal, ačkoli jsem moc nevěděl do čeho tzv. „lezu“. Když pak Jaromír kvůli zdraví na svou funkci ředitele rezignoval, již poučen, jsem se přihlásil do výběrového řízení na pozici ředitele a uspěl jsem. Pamatuji si, že v přihlášce do konkurzního řízení se řešila hlavně ekonomická situace divadla spojená s tím, jak se musí šetřit. V té době mělo divadlo okolo 170 zaměstnanců a dnes máme zaměstnanců zhruba 100. Zároveň jsme vytvořili model, který funguje v podstatě dodnes. A to, že ředitel bude tzv. správním ředitelem, bez ekonomického a provozního náměstka a bude mít dva umělecké šéfy (jednoho v činohře a druhého v Divadle rozmanitostí), jejichž odpovědnost a pravomoci za uměleckou stránku činnosti obou souborů budou posíleny, a ředitel se bude starat hlavně o ekonomiku a technický provoz divadla.

Na které inscenace či umělce za dobu svého působení vzpomínáte nejvíce?

Z inscenací je to jednoznačně Cirkus Humberto v režii Zbyňka Srby, což byl takový první pokus o totální divadlo a zapsal se do dějin mosteckého divadla. Určitě rád vzpomenu na režiséra Pavla Pecháčka a jeho Edith a Marlene nebo Milana Schejbala, který zde vytvořil velmi úspěšné představení D´Artagnan. Z poslední doby také inscenace režiséra Filipa Nuckollse, ke kterým jsem občas hledal cestu, ale které jsou divácky úspěšné a to respektuji. Divadlo se nehraje pro ředitele, ale pro diváky.

Nerad bych na někoho zapomněl, ale z herců to byla nezapomenutelná „stará garda“, Jaromír Šnajdr, Karel Nonner, Jirka Havlík, později se do Mostu vrátil nezapomenutelný Standa Oubram, z dámského souboru Ema Černá, Eva Klánová, Věra Mrázková nebo Regina Razovová, která zde, jako jediná, působí dodnes. Z té mladší generace, která nastoupila pod vedením uměleckého šéfa Zbyňka Srby se významně prosadili jak František Kreuzmann, tak především Jirka Rumpík, Marcel Rošetzký, Tomáš Vacek, ale i Sváťa Schuller.  Jirka Rumpík, Tomáš Vacek a Marcel Rošetzký tu působí dodnes. Určitě nelze nezmínit Filipa Blažka, který zde začínal a rozhodně Hanu Seidlovou, která zde zanechala nesmazatelnou stopu nejen jako Edith Piaf.

Jak se podle vás změnilo divadlo a jeho publikum?

Myslím si, že se za tu dobu divácká obec zase tak moc nezměnila. Byť hrajeme pro mládež a školy, které sem chodí na dopolední představení, tak ten večerní divák je stále z generace střední a starší, a za mého působení se nedaří dostat do divadla mladší generaci. Jsem ale přesvědčen, že právě s nástupem nového vedení, jak uměleckého, tak provozního se to povede.

Jak vidíte budoucnost divadla a jaká doporučení byste dal svému nástupci?

Budoucnost mosteckého divadla je v rukou města. Protože město Most je hlavním donátorem a provoz divadla ho stojí nemalé peníze. Já jsem za svá dlouhá léta zažil několik primátorů a považuji za veliké štěstí to, že všichni divadlu přáli. Jsem rád, že aktuální primátor Marek Hrvol nás ujistil, že divadlo pro město Most zůstává prioritou, a to je zásadní. Důležitým faktorem pro úspěšné divadlo je návštěvnost, diváci. Divadlo bez diváků nemá smysl a já jsem přesvědčen, že pod vedením Filipa Nuckollse se povede návštěvnost ještě zvýšit.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Pokud zdraví dovolí, tak bych se určitě nadále věnoval tanci. S manželkou stále vedeme taneční kurzy, které mě zatím stále baví a naplňují. Samozřejmě určitě rád zavítám do divadla, mám v plánu zaujmout v divadelním klubu na baru místo po Bohouši Patzeltovi a kritizovat vše, co bude špatně (smích).

Co byste řekl na závěr našeho rozhovoru?

Na závěr bych rád divadlu a vůbec mostecké kultuře popřál, ať jim město Most nadále drží palce. Divadelníkům pak, ať se mají rádi a drží pohromadě a navzájem se respektují. Svému nástupci pak přeji, ať se mu v ředitelování daří alespoň tak, jako v režírování.

Foto T. Branda