Divadelní loupež nebude

"Nechtěl jsem jít cestou plagiátorství, vypadalo by to jako divadelní loupež. Skvostně natočený film pro mě nebyl motivací, nejdůležitější byl přesah," říká režisér chystané premiéry U pokladny stál - Nikolaj Penev.

-Filmy s Vlastou Burianem jsou dodnes oblíbené, byla to pro vás výzva a první zkušenost „s Burianem“ na divadle?
„Obdivuji komického génia Buriana, ctím jeho nesmírnou nadčasovou improvizaci, ale zároveň vím, že jeho nenahraditelnost je pouze jeho. Přistupoval jsem s respektem, ale zároveň jsem vyloučil předem jakéhokoliv kopírování či „teleportace“ filmu na jevišti.“


-Málokdo asi ví, že filmu U pokladny stál předcházela původní divadelní hra…
„Určitě prvně vznikla jako divadelní hra od chirurga Vinohradské nemocnice J.Vernera a posléze byla zpracována jako film. V divadlech pokud vím, byla uvedena ještě v 60 letech. Chtěl bych zdůraznit, že jsme se pokusili o volné pojetí, a nebrali jsme doslovně původní látku.“


-Proč právě tento titul? Je vděčný díky tématu lékařů, pacientů, pojišťoven a byrokracie, je stále aktuální?
„Kvůli přesahu. Zápas mezi obyčejným člověkem a institucemi přetrvává. Nevím kdo ho vyhraje, ale jsem přesvědčený, že z jedné a druhé strany tísňové linky stoji tentýž člověk. Jestli se problémy mezi lidmi budou řešit neosobně, pomocí příkazů a směrnic, tak nám hrozí rozklad lidskosti.“

-Jak Vy sám vnímáte hlavní postavu?
„Myslím, že Kryštof Rozruch podobně jako Švejk, nebo Jára Cimrman je svérázná postava nadčasového a přetrvávajícího člověka. Jak ho pojmeme, je otázka interpretace.“

-Čekají nás slovní přestřelky, hodně satiry, ironie a narážky na současnost? Nepotkáme třeba na jevišti mosteckého divadla Davida Ratha?
„Možná potkáte vašeho šéfa, nebo vaší manželku, a možná i sebe samotného.“

-A dojde i na lásku mladých lidí, které dospělí nepřejí? Na oblíbené téma filmů tehdejší doby?
„Dojde, ale s přesahem do současnosti. Stará témata přetrvávají, jenom doba měni kostýmy…“

-Hrát o časech 1. republiky má své kouzlo a nezaměnitelné rekvizity. Ublížilo by té komedii, posunout ji blíž dnešku?
„Posun je spíš ideový, vždy je důležité vědět v čem by to mohlo oslovit současného diváka. Jestli nevzniká „přímá linka“ se skutečnosti, ve které se nacházíme, tak jakákoliv doba nebude zajímavá.“

-Klasická česká komedie s Vlastou Burianem je neuvěřitelná, mnohé její vtipy dodnes nezestárly. Bude i vaše inscenace plná komediálních gagů a hlášek, záměn, omylů a nedorozumění?
„Domnívám se, že částečně. Asi v ní bude dominovat sociální trend – jedinec versus byrokracie. Vtipy budou spíš podprahové, schované, jsou tam úplně nové, neexistující ani v originální literární látce.“

-Objeví se i scény, kdy „primář Marek“ operuje prst nebo léčí šokem?
„Prst nebude, ale šok by určitě měl vzniknout. Nechte se překvapit…“

-Při které scéně se nejvíc bavíte Vy? Která vás dostala?
„Já se málokdy bavím u vlastních inscenací, ale nechávám se překvapit. Vnímám divadlo jako proces, nikoliv jako dokončenou věc. Vše, co se nerozvíjí, brzy může být mrtvé.“

-Lidé dobře znají film, nebudou s ním inscenaci až příliš srovnávat?
„Opravdu se mi zdá čestné upozornit, že čekání na film bude marné. Divadlo má jinou estetiku či umělecké zpracováni skutečnosti. Je naivní myslet si, že uvidíme přesně to, co jsme už jednou viděli.“

-Jaké herce jste si z uměleckého souboru Městského divadla Most vybral a proč?
„Chtěl jsem pracovat s herci, co mají blíž k tvůrčímu procesu, kteří nejsou pouze „vykonavatelé“, ale spolutvůrci. Jsem velmi rád za pomoc při textu, kterou mi poskytl Jiři Kraus, nebo za podporu a hledáni přesností, která mě potkala při práci s Radimem Madejou.“

Děkuji za rozhovor Karolína Grzybowská
Mostecký deník
/ redakčně upraveno /