DVĚ SETKÁNÍ S MIROSLAVEM ZIKMUNDEM

Když jsme na duben roku 2007 chystali v činohře Městského divadla v Mostě dokumentární revue Teskně hučí Niagara aneb Velký vandr Eduarda Ingriše, měli jsme před sebou řadu návštěv různých institucí a setkání se zajímavými lidmi.

Jedna z cest za nimi nás zavedla do Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde právě zpracovávali bohatý Ingrišův archiv. O to, že se tato vzácná pozůstalost dostala od jezera Tahoe v Kalifornii na Moravu má vedle paní Niny Ingrišové velkou zásluhu také Miroslav Zikmund.

S Miroslavem Zikmundem jsme se seznámili právě ve zlínském muzeu, kde jsme se mohli dík vstřícnosti paní Magdaleny Preiningerové probírat Ingrišovými fotografiemi a promítat si jím natočené filmy.
Do studovny, kde jsme seděli, náhle vstoupil štíhlý bělovlasý muž a neformálně se představil: „Zikmund.“
A protože jsme ve scénáři k naší připravované inscenaci měli scénu setkání Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda s Eduardem Ingrišem v Limě, bylo toto naše náhodné zlínské potkání přímo darem z nebes. Kromě mnohého jiného jsme se dozvěděli, že autorem některých záběrů z ostrovů Las Chinchas, které Hanzelka, Zikmund a Ingriš společně navštívili, je právě skvělý kameraman Eduard Ingriš. Tehdy už v Československu vládnoucí komunistický režim to ovšem nesměl vědět. A tak se jméno emigranta Ingriše nemohlo v titulcích dokumentárního filmu Hanzelky a Zikmunda Ostrovy miliónů ptáků objevit, vyprávěl při našem prvním setkání Miroslav Zikmund.

Po jarní premiéře dokumentární revue Teskně hučí Niagara aneb Velký vandr Eduarda Ingriše jsme dostali oficiální pozvání na přehlídku úspěšných regionálních inscenací, jež se shodou okolností konala ve Zlíně. Naše inscenace byla určena pro studenty zlínských škol a na program přehlídky zařazena v dopoledních hodinách na malou scénu.

Sotva naše technika dostavěla jednoduchou dekoraci a připravila světla, zvuk a projekci, otevřely se dveře do hlediště a vstoupil Miroslav Zikmund v doprovodu ředitele zlínského divadla. Srdečně se s námi pozdravil, prošel jeviště a nechal si vysvětlit princip připravovaného představení. Pak odkudsi vytáhl lahev slivovice a nechal ji rozlévat, aniž se pochlubil, že pochází z jeho vlastní produkce, na jejíž kvalitu je patřičně hrdý, jak jsme se dozvěděli od místních.

Po skončení představení setkání s Miroslavem Zikmundem, rozšířené o zlínské studenty s rozzářenýma očima, pokračovalo. Na tvářích všech přítomných byla znát upřímná radost z neformálního setkání s mužem, který svým zaujetím pro věc, znalostmi, odvahou a přesvědčením o smyslu svého konání dokázal to, co málokdo. S cestovatelem, objevitelem a skvělým člověkem Miroslavem Zikmundem.

Čest a věčná sláva jeho památce!

Vlastimil Novák

Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, foceno Eduardem Ingrišem.