- ePrivacy ?
- Google Analytics ?
Poprvé se Lukáš Kopecký představil mosteckým divákům režií komedie Král a Baga. Kromě divadla se stává známým také v éteru, jako etablovaný rozhlasový režisér. Dnes bylo ale hlavním tématem rozhovoru především divadlo, to mostecké zvlášť.
Svou první režijní práci v Mostě jste představil na netypické Scéně pod točnou / komedie Král a Baga /, nyní budete zkoušet na Velké scéně. Potýkáte se s obavami, nebo máte rád výzvy? Do jaké míry formuje konkrétní prostor Vaše představy o inscenaci?
Ony všechny scény MDM jsou svým způsobem netypické - už jen svými rozměry. Osobně rád pracuji s herci na více méně prázdném jevišti. Proto konkrétní prostor formuje mé představy zcela zásadně. Nechávám ho na sebe působit a během zkoušek pak hledám optimální pohyb herců v něm. Traduje se, že jsou divadla, kde herci k sobě musí jít obloukem, aby to z diváckého pohledu vypadalo „přirozeně“. Tak to jsem ještě nezažil. Prostor Scény pod točnou určil fakticky všechno: vztah herců a diváků, způsob herectví, pohyb herců, svícení atd. Co se Velké scény týče, zatím si obavy příliš nepřipouštím. Ne že bych je neměl, ale v tuto chvíli je předčí jisté vzrušení z neznámého, které den ode dne sílí. Takže asi ano, asi mám rád výzvy (jakkoli je to slovo dneska zprofanované).
Které divadlo máte rád jako režisér a které jako divák?
Jako divák mám rád divadlo, které mě bere jako rovnocenného partnera a nepodceňuje mě. Vyžaduji, abych z výsledného scénického tvaru cítil naléhavou potřebu inscenátorů něco mi sdělit. Oceňuji divadlo hledačské, hravé, nápadité. A právě na takového diváka myslím při svých režiích. Vždyť už Jiří Frejka, velký český režisér, prohlásil, že divadlo je takové, na jakého diváka myslí.
Čím Vás zaujala nabídka MDM a titul Herkules a Augiášův chlív?
V loňském roce jsem v MDM uvedl v české premiéře Pingetovu hru Král a Baga. Jen pro čtenářský kontext: Robert Pinget byl souputníkem Ionesca či Becketta, představitel tzv. absurdní dramatiky, kterou na českých jevištích moc nevidíme. I přesto se inscenace s výraznějším diváckým zájmem nesetkala a měla jen pár repríz. Vedení divadla mě však oslovilo znovu a dlouho to vypadalo, že mojí druhou prací v MDM bude hra současného českého autora. Pak se ale přede mnou dramaturg divadla Michal Pětík zmínil o Herkulovi a bylo jasno. Dürrenmatta mám ve velké oblibě, především pro jeho osobitý smysl pro humor a schopnost vyšroubovat věci ad absurdum.
O čem podle Vás je titul Herkules a Augiášův chlív?
Dürrenmattův hrdina Herkules je povolán do Élidy, aby za jistou finanční odměnu vyčistil zem - celá země je totiž zahnojena. Hrozí nebezpečí, že utone ve vlastní močůvce. Co je tím míněno, je jasné: korupce, šlendrián, byrokracie. Hnůj z celé země by mohl být odstraněn jediným mocným úderem antického hrdiny, ale... Na dně senkruvny perličku nenajdeme. A právě na témata klamu, potažmo sebeklamu, bych si rád trochu posvítil.
Jak si „rozumí“ slavné mytické postavy a současnost?
Stále méně. Schválně: kdo ze čtenářů tohoto rozhovoru dokáže vyjmenovat všech dvanáct Herkulových úkolů? To spíš dneska vyjmenujeme trpaslíky z Tolkienova Hobita (a to jenom díky Jacksonovu filmu). Dürrenmattovi se to psalo, tomu antickou mytologii zprostředkoval už jako klukovi jeho otec. My četli leda tak Petišku, pokud už jsme ho objevili zasutého v knihovně rodičů. A tak zbylo jen jakési mlhavé obecné povědomí o několika vybraných jménech, zahlušené produkcí hollywoodských blockbusterů. Proto ani netušíme, jaké poklady se skrývají pod oněmi nánosy. Stačí je jen vykydat.
Jakými prostředky budete současnost aktualizovat?
Nejsem zastáncem invazivních aktualizací původních textů. Dürrenmatt je ani nepotřebuje. A divák taky ne, ale to bych se odvolával na jednu z předchozích odpovědí. Jediné, co Dürrenmattův Herkules potřeboval byl lehký face-lifting, tedy kosmetické vypnutí vrásek. Text byl napsán v roce 1954 pro rozhlas a pozdější autorův přepis textu pro divadlo byl chtě nechtě poplatný dobové divadelní konvenci. Ta časem trochu zastarala, ovšem jen ta, sdělení textu a jeho ideové podhoubí zůstává nadále v platnosti. A divák se dost možná bude divit jak moc.
Koho uvidíme v hlavních a dalších rolích?
V titulních rolích uvidíme Miroslava Večerku (Herkules) a Františka Nedbala (Augiáš). Z režijně-dramaturgické úpravy Dürrenmattovy hry pak vyvstala ještě jedna velice výrazná role, kterou ztvární Zbyšek Humpolec, letošní absolvent JAMU.
Na co byste tedy diváky pozval, nalákal?
V úvodní poznámce k Herkulovi sepsal Dürrenmatt požadavek, aby na scéně byly kubické kvádry hnoje. Z hnoje chtěl mít i kolosální stěnu. A u postavy Deianeiry si zase přál, aby byla co nejvíce nahá. To by přece diváky mohlo zajímat, jak jsme tohle vyřešili.
/bona/
Foto: Archiv L. Kopeckého