- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Mladí a neklidní

aneb o škole, o divadle a jiných neřádech...
Novou posilou činohry Městského divadla v Mostě je mladý herec Aleš Petráš. Další posilou - dramaturgickou - je čerstvý absolvent Michal Pětík. Tihle dva se vzájemně vyzpovídali.
Herec Aleš Petráš a dramaturg Michal Pětík – dva krásní a talentovaní lidé, naděje divadelního světa se po dvou letech opět sešli ke zvláštně pojatému letnímu dvojrozhovoru. Kdo se ptá koho? Co je myšleno vážně a co už méně? Kdo ví?


Michal: “Nazdar Alešku, rok se s rokem sešel, tedy přesně řečeno dva roky se sešly s dvěma roky a my spolu opět děláme rozhovor. Co všechno se za tu dobu u tebe změnilo? Skončil jsi školu, nastupuješ do angažmá, máš před sebou celou jistě úctyhodnou kariéru. Jsi ženatý? Pořád si barvíš vlasy na zrzavo? Pověz o tom něco pěkného čtenářům.“ 


Aleš: “Zdarec Míšo, máš pravdu, jsou to přesně dva roky, co jsme spolu dělali rozhovor. To se zrovna chystala premiéra Šípkové Růženky, kde jsem hostoval – vlastně ještě hostuji, v roli Adama. Tenkrát jsem končil druhý ročník na JAMU a čekala nás spolupráce na monodramatu. Pamatuješ? Jmenovalo se to Opouštění a text jsi mi napsal přímo na tělo. Moc rád jsem to hrál, i když jsme trochu bojovali s režisérem, ale nakonec jsme dopadli dobře.“

Michal: “Monodrama? Nic takového jsem nikdy nenapsal… to je něco jako monolog?“

Aleš: “Ty seš… No dobře. Na konci třetího ročníku nás čekala další spolupráce, tentokrát filmová. Opět tvůj text Sen o psu, v režii Tomáše Prince. A před kamerou Lukáš Černoch, můj mladší spolužák a výborný kamarád a všemi milovaná Vendulka Příhodová. Mohli bychom udělat takovou menší reklamu, co říkáš.“

Michal: “To bychom mohli, Sen o psu je prostě dobrý film o mizení „starého“ a příchodu „nového“ světa. O mlze, která je před námi i za námi. A já jsem ho napsal proto, abych unikl nostalgii…“

Aleš: “Hm … a diváky jsme tehdy zvali na naší Mosteckou premiéru, která proběhla v úterý 3. července od 19,00 v kině Kosmos. A krásné čtenářky jsme také zvali na popremiérový raut, který mohl probíhat u mě doma a…“

Michal: “Nu, pojďme se raději vrátit k tvému poslednímu roku na JAMU…“

Aleš: “Ano, poslední ročník na JAMU byl strašně hektický a utekl jak voda. V prvním půlroce jsem zkoušel a hrál v Martě, což je naše školní absolventské divadlo. V lednu jsem pak dostal nabídku do Městského divadla ve Zlíně, kde jsem ztvárnil hlavní postavu Františka v inscenaci Romance pro křídlovku. Musím říct, že jsem za tuto zkušenost velmi rád. Jednak jsem se hodně naučil, a to díky skvělým kolegům a režisérovi Jakubovi Nvotovi a hlavně jsem si roli Františka vážně zamiloval.“

Michal: “Promiň, ale mohl by ses zmínit o tom večeru, kdy jsi nabídku do Zlína dostal?“

Aleš: ”Tak to je rána pod pás, ale dobře. Ten večer jsem tak slavil, že jste mě museli odnést v náruči domů. Pamatuju si okamžik, kdy jsem stál s tebou u baru, zvrtnutý kotník zabalený v ledu a pak jako kdyby mě někdo praštil baseballovou tyčí po hlavě. No nebýt tebe, tak ještě dneska ležím někde ve škarpě.“

Michal: “No pohled na tebe stál za to, až budeš slavný, povyprávím o tom novinářům. Budu znám tím, že znám tuhle jedinou historku, kterou, docela zacyklen, vyprávím stále dokola. Ale vraťme se raději zpět ke škole. Nevím, zdali čtenáře zajímá, že jsme se jedinkrát v životě malinko přiopili. Ještě by čtenáři mohli nabýt představy, že se v divadelním prostředí snad pije alkohol.“

Aleš: “Dobře, konec čtvrtého ročníku byl ve znamení diplomové práce, kterou jsem tedy nakonec úspěšně odevzdal a obhájil a teď je ze mě titulovaný herec, stejně jako z tebe titulovaný dramaturg.“

Michal: “Nevím, čemu se smějete, pane magistře. Úplně zjevně jsme v životě uspěli. Jsme diplomováni k tomu, abychom pracovali v divadle. A jak to tedy máš se svojí hereckou praxí, kde všude tě diváci mohou vidět?“

Aleš: “Dostal jsem několik nabídek do divadel na Moravě i v Čechách, ale nakonec jsem se rozhodl pro Prahu a pro Most. Takže ve Zlíně dohrávám Romanci, v Brně ještě mám dvě představení, v Praze v divadle V Celetné, kde jsem členem divadelní spolku Kašpar, a pak tedy doma v Mostě.“

Michal: “Říkáš doma v Mostě, kde je tedy tvé skutečné doma?“

Aleš: “Momentálně žiju v Praze a do Mostu budu vlastně jen dojíždět na zkoušky a na představení. A taky mám kousek svého doma na Moravě. Čtyři roky v Brně mě natolik zasáhly, že se tam budu vždycky moc rád vracet. A jak to máš vlastně ty se svým „doma“? Už jsi ukončil éru Brno nebo budeš ještě studovat dál? A nebude se ti stýskat po lidech z Brna? Neuděláme Lukášovi reklamu?“

Michal: “Divadelní svět je tak malý, že se spoustou přátel, které člověk potká na škole, se v budoucnu určitě ještě shledá. Například právě Lukáš Kopecký, student režie, můj spolužák z ročníku. S ním se snad, pokud vše půjde dobře, mostecký divák potká (tedy možná ne s ním osobně, ale s jeho prací) v příští sezoně. Ale uvidíme, nechci to zakřiknout. Je ovšem nutné povědět, že Lukáš je vynikající člověk i režisér a má srdíčko na tom správném místě. Moc se o něm ani neví, jak vynikající je tanečník. Však si ho sám zažil u jukeboxu v…“

Aleš: “Ehm… s Lukášem jsem párkrát pracoval a jako režisér je výborný, stejné jako člověk, moc se na něj těším a doufám, že na naší obrovskou mosteckou scénu přinese zajímavé mladistvé divadlo. Ale to jsem se chtěl zeptat. Jak jsi vůbec daleko se svou knihou? Myslím, že jsem se tě ptal i v tom předloňském rozhovoru. Už se blížíš do finále? Nemůžu se dočkat, až dostanu podepsané první vydání.“

Michal: “Blížím, dej mi tak dva tři měsíce a bude dopsáno. A pak už jen doufat, že ten román někoho zaujme – nakladatele, čtenáře. A podepsaný výtisk dostaneš, ale musíš si ho napřed koupit, jo?“

Aleš: “Tak jo, no.”

Michal: “Každopádně ti, Alešku, pěkně děkuji za rozhovor.“

Aleš Petráš se narodil 29. 5. 1988 ve znamení blíženců v severních Čechách. Po maturitě na SOŠ InterDACT v oboru sociální správa byl přijat na Brněnskou JAMU, kde vystudoval činoherní herectví. Svou první velkou roli ztvárnil ještě při studiích na scéně Zlínského divadla, kde nastudoval postavu Františka v Hrubínově „Romanci pro křídlovku“ a za kterou získal nominaci na diváckou cenu Aplaus.
V současné době je Aleš čerstvým členem divadelního spolku Kašpar v Divadle v Celetné v Praze.

Výpis rolí 2012
W. Shakespeare – Romeo a Julie – Kašpaři - Celetná (re. J. Špalek, r. Paris) R. Coscinny – Mikulášovi patálie (režie. F. Nuckolls, role Viktorín) W. Gombrowicz – Svatba (režie Barbara Herz, role Vláďa) F. Hrubín - Romance pro křídlovku – MD Zlín (režie J. Nvota, r. František) 2010 Aucassin a Nicola (režie Barbara Herz, role Aucassin) 2010 O šípkové růžence – MD Most (režie J. Kraus, role Adam) 2009 Aischylos - Oresteia – Divadlo U Stolu (režie F. Derfler, role chor)
ABSOLVENTSKÉ PROJEKTY ve studiu Marta: 2011 H. von Kleist – Princ Homburský (režie Ivan Buraj, role Kurfiřt) M. Mcdonagh – Mrzák Inishmaanský (režie Ivo Krobot, role Bartley) G. Grass – Povodeň (režie Aleš Bergman, role Leo)

Aleš Petráš v civilu

Michal Pětík zrovna tak