- ePrivacy ?
- Google Analytics ?
Aktuální téma v české premiéře!
Skrze divadelní představení může divák prožít příběh s hrdiny divadelní hry – může se do nich projektovat, připomenout si skrze ně některé události ze svého života či svého okolí nebo se alespoň zamyslet nad problematikou, kterou se divadelní hra zabývá. Prožitek, který divadelní představení nabízí, je nenahraditelný – do emocionální paměti diváka se vryje podstatně více, než třeba jen četba o daném problému.
Divadelní umění vždy zasahovalo do sociální sféry. Obzvlášť výrazně se to projevuje v současné světové dramatice posledních let, kdy vznikla celá řada her věnovaných vždy konkrétně jednomu problému nebo sociálnímu trendu. Do této kategorie patří i německá divadelní hra Homevideo.
Spisovatel a scenárista Jan Braren, který vystudoval filosofii, psychologii, právo a dějiny v Hamburku a Kielu, založil produkční společnost zabývající se uměleckými projekty napříč různými médii. A právě médium jako je internet (emaily, YouTube apod.) a s ním spojené všeobecně dostupné pořizování videomateriálů mu posloužilo jako námět filmového scénáře Homevideo (2011), který pak do divadelní podoby převedl dramatik a režisér Can Fischer.
Patnáctiletý Jakub, normální a zcela běžný puberťák si na kameru natáčí svoje promluvy o sobě a o světě, vyznání lásky své kamarádce Hannah a také intimní chvíle včetně svojí masturbace. No a proč by nemohl? Vždyť je to jeho kamera! Navíc mu tyto záznamy pomáhají v poznávání sebe sama a k lepší orientaci ve světě kolem něj. Jenže problém nastane ve chvíli, kdy se tato kamera včetně všech záznamů dostane do špatných rukou. Jak se s takovou věcí může mladý člověk vypořádat? Kdo mu pomůže, když se stane terčem takzvaného cyber-mobbingu?
Za filmový scénář Homevideo byl Braren v roce 2012 vyznamenán Cenou bratří Grimmů a také Německou televizní cenou. Divadelní hra pak byla v roce 2014 nominována na prestižní cenu za nejlepší německou hru pro mládež.
Česká premiéra Homevidea se uskuteční 9. února za přítomnosti autora Cana Fischera. V režii Adama Doležala se v hlavní roli představí Ondřej Dvořák, se kterým přinášíme krátký rozhovor:
O. Dvořák při zkoušení Homevidea.
Ondřeji, v inscenaci Homevideo hraješ postavu patnáctiletého Jakoba. Jaký je jeho vnitřní svět a jak mu rozumíš?
Na tuto otázku přece nemůžu odpovědět, protože bych divákovi prozradil svoji práci na roli. Snad jen: Myslím, že má stejně jako, já problém s čárkami, v rozvitých větách.
Otázka Ondřeje Dvořáka: Kolik lidí vlastně takový rozhovor čte?
Zdeněk Janál: Dobře, když se ptáš: Věřím, že všichni diváci mosteckého divadla, kteří maji o dění v něm a o principy divadelní práce hlubší zájem. A všichni fanoušci herců tohoto divadla. Kolik jich je, to je těžké odhadnout, ale věřím, že hodně.
Experimentoval jsi někdy s natáčením sebe sama, jako to dělá Jakob?
To ne. Neměl jsem na to moc technické vybavení a taky jsem byl raději v lese. Ale teď, když nad tím přemýšlím, že bych to tehdy býval skloubil, mohl ze mě vyrůst novodobý Bear Grylls (tady můžes dát třeba poznámku redakce, ať si šplnheš). Jediná moje audiovizuální tvorba spočívala v tom, že jsem fotil hračky a mezi snímky s nimi pohyboval. Ty jsem pak poskládal za sebe a udělal z toho video. Angličáky pak létaly vzduchem kvůli tažnému silonovému zařízení.
Jakob ve hře čelí kyberšikaně. Setkal ses s jakoukoli formou šikany ve svém vlastním životě?
Když mi bylo čtrnáct. Přišla mi anonymní smska z internetu. Stálo v ní "Počkám si na tebe na nádraží a zabyju tě!!!" Myslím, že v tom byla nějaká holka. Chvilku trvalo, než jsem se zbavil té všudypřítomné paranoie. S odstupem času jsem si jistý, že šlo o fyzickou převahu, nikolivěk gramatyckou.
Co bys poradil všem šikanovaným?
Tehdy jsem to neřešil. Dnes bych o tom s někým mluvil. Velkým problémem je to, že kyberšikana není prakticky vidět. A možná je otázka položená špatně. Neměla by spíš znít "Co bys poradil všem šikanátorům?" Třeba moje kamarády z Brna: https://www.stream.cz/seznam-se-bezpecne/10019242-nebud-hater
Jakob v nelehké situaci, kdy je šikanován a rozvádějí se mu rodiče, prožívá svoji první zamilovanost. Jak vzpomínáš na svoje patnáctileté lásky?
To je dost osobní otázka. Stačí když řeknu, že byly šílené, bláznivé, naivní, marnivé, dětské, lowcostové, zarachové, zmrzlé a jako pápěří?
Kromě postavy Jakoba hraješ v našem divadle další dospívající kluky – Adriana v Tajném deníku Adriana Molea a Christophera v Podivném případu se psem. Co mají tyto postavy společného a v čem se nejvíce liší?
Já bych ještě neopomínal postavu Filipa ve Starcích na chmelu. Tam se mi svět točí taky kolem Hanky, té osudové. Teď už bych nic nemusel psát, ale abych odpověděl na tvojí otázku: Společný mají věk. Rozdíl je v době a společnosti ve které se mé postavy ocitají. Vážení diváci, nenechte se zmást mosteckými externisty.
Připravil dramaturg Zdeněk Janál.
O. Dvořák, V. Herzina, V. Týcová a režisér A. Doležal při zkouškách Homevidea.