Otto Liška mezi Ratkinem a Rudolfem II.

Bývaly u divadla časy, kdy by po způsobu dělení mužských hereckých charakterů patřil Otto Liška mezi lyrické milovníky. Jen si ho představme onoho srpnového dne roku 1974, kdy v Mostě začínal jako elév: subtilní postava, bohatá kštice a dychtivé oči, v nichž byla ukryta touha po poznání tajemství divadla.

Jenomže čas nešetří nikoho a už vůbec ne lyrické milovníky! Z Puka ve Snu noci svatojánském, Nata Williamsona z Tančících myší či Jana Ratkina ze Stříbrného větru se stal soudce Boblig, Řek Zorba a nejnověji císař Rudolf II.

 To, co se mezitím událo na jevišti i mimo ně, je čtyřicet let divadelního a osobního života talentovaného herce Otto Lišky, cinknutým muzikou. . .

Čerstvý šedesátník Otto Liška se narodil v Děčíně. Dětství prožil dílem u prarodičů pod Bukovou hrou, dílem s matkou na ústeckém předměstí. Dospíval v krušnohorském Nejdku, kde to mají blíž k nebi i k divadlu, čehož budiž důkazem, že odtud pochází velký romantik českého divadla Vladimír Ráž a také druhdy přirozený herecký talent, nyní bavič Petr Rychlý.

Otto Liška odtud nejdřív zamířil na Střední keramickou školu v Karlových Varech, ale keramikem se nestal. Přednost dostalo divadlo. Po mosteckých začátcích vystudoval herectví na pražské DAMU a pak na dlouhá léta zakotvil v bezpečném a inspirativním přístavu pražského Divadla Jiřího Wolkera. Strávil tu osmnáct sezon, až do jeho administrativního uzavření a hrál postavy pohádkové, komediální i tragické. Dělaly mu radost a sklízel za ně zasloužený úspěch divácký i oficiální.

Zabydlel se na Starém Městě, zamiloval a oženil. Se svou ženou, herečkou Martou Hrachovinovou, přivedli na svět a do života dvě šikovná děvčata, Terezu s Karolínou. Ty pak nenapadlo nic lepšího, než se podle vzoru táta-máma vydat v šanc divadlu a dnes působí po boku svého otce a za přísného dohledu své matky na mosteckých jevištích.

 V Praze se také herec a muzikant Liška utkal s démonem alkoholu a prohrával vysoko na body. Rozvedl se a byl blízek konce své slibné herecké kariéry. A tu se jako ruka osudu nebo balíček poslední záchrany objevil před jedenácti lety Most, kde mu nejen nabídli důstojné herecké příležitosti, ale i domov, který se postupně z domova přechodného změnil v domov trvalý.

A tak tu máme milého Otíka Lišku zpátky i s jeho hereckou a pěveckou invencí a oblíbenými dudami, na něž nejenom hraje, ale na vysoké řemeslné úrovni je i s dalšími lidovými hudebními nástroji vyrábí. Se svojí Dudáckou muzikou křísí tóny a melodie v Podkrušnohoří téměř neznámé či zapomenuté a obohacuje tak zdejší hudební život.

Hereckou dráhu Otto Liška v Mostě započal a v Mostě ji hodlá („… jednou…někdy…možná…snad“) i ukončit, což jde k duhu jemu samotnému, jeho kolegům, ale především nám, divákům.
Vlastimil Novák

Otto Liška ve své zatím poslední roli Rudolfa II
Foto: L. Pitín