Platit se nebude

Co se stane, když se v ekonomicky nelehkých časech ženy rozhodnou vyrabovat supermarket? A co pak se zbožím, které je třeba někam schovat?

Ženy, žádá-li to situace, dovedou být velmi vynalézavé a pragmatické. Avšak skutečnost, že se rozhodly své „dovádění“ zatajit před manžely, situaci zamotává a původně prostá záležitost se proměňuje v zuřivou snahu zahladit stopy, vše ututlat a obstát nejen před manžely, ale především před podezřívavou policií.

Jak si s tím Giovanni, Antonia, Margherita a Luigi poradí? Jak se zachovají v situaci, kdy podstatu jejich jednání určuje žánr bláznivé sociální frašky?

Protože se dílo italského dramatika, herce a režiséra Daria Fo objeví na jevišti Městského divadla v Mostě vůbec poprvé, je snad dobré tohoto autora blíž představit.

Když Dario Fo v roce 1997 převzal Nobelovu cenu za literaturu, byl švédskou akademií označen za jednu z nejvýraznějších postav v divadle dvacátého století. Byla oceněna jednak jeho „badatelská“ činnost – Fo se ve své tvorbě zaměřil na žánry středověkého církevního i lidového divadla i na charakter tehdejšího herectví – ale byl též oceněn pro své sociální cítění a za boj za důstojnost utlačovaných.

Několik let pátral v mnoha evropských knihovnách po textech středověkého světského divadla. Některé z těchto textů pak spojil do jevištní koláže, nazvané Mysteria Buffa neboli Komická mystéria (například Moralita o slepém a kulhavém).

Dario Fo ve svých satirických dramatech neváhá využít biblických motivů a všímá si aktuálního politického i společenského dění, které nevybíravě kritizuje. Celý život ho proto provází nejen potíže s cenzurou, ale také řada osobních výhrůžek.

Satirickou komedii Platit se nebude (z it. originálu Non Si Paga! Non Si Paga! přeložil Zdeněk Digrin,) napsal v roce 1974 a byla to jeho vůbec první hra přeložená do anglického jazyka.

Jako neúnavný komentátor společenského dění v Itálii se prostřednictvím hry Platit se nebude vyjádřil k ekonomické i sociální krizi, jež sužovala Itálii v polovině sedmdesátých let, zvláště pak po ropné krizi v roce 1973. Itálií v té době otřásaly sociální konflikty i válka s mafií. Roky olova, jak je tomuto období přezdíváno, vyvrcholily atentátem na vůdce křesťanských demokratů Alda Mora v roce 1978, při němž na nádraží v Boloni zemřelo osmdesát pět lidí.

Mostečtí diváci se mohou těšit nejen na zcela novou úpravu hry, jejíž překlad pořídil Stojan Černodrinski, ale též na inscenaci plnou moderní hudby a tance, na současnou inscenaci o mladých lidech, kteří, ačkoliv vstoupili do nového tisíciletí, prožívají staré nesnáze.

Režisérem inscenace je mosteckým divákům již povědomý režisér a choreograf Alexander Galperin, jenž v minulých sezonách na scéně Městského divadla inscenoval Frielovu romantickou hru Tanec na konci léta a divácky oceněného Caligulu.

Jak už bylo avizováno, součástí inscenace bude moderní hudba i tanec. Na jevišti se tedy představí řada mladých talentovaných tanečníků, tanečnic i zpěváků a zpěvaček.

Choreografii vytvořila Jana Zelenková ze Stardance Chomutov, která se v roce 2013 stala Choreografem roku.

Premiéra v hlavních rolích se Zitou Benešovou, Hanou Marií Marouškovou, Vítem Herzinou a novou tváří v činohře – Josefem Láskou, se uskuteční 4. dubna na Velké scéně.
Michal Pětík, dramaturg