- ePrivacy ?
- Google Analytics ?
Městské divadlo v Mostě uvede v pátek 18. října 2024 pátou premiéru letošní sezony:
Brilantně napsaná vztahová komedie o dědictví, které padlo do (ne)správných rukou.
„Děti moje, než vyslechnete moji poslední vůli, vzpomeňte si na slova, která vám opakovala vaše matka ode dne, kdy jste se narodili: Prosím vás, neperte se…!“
Tři sourozenci se setkají v advokátní kanceláři, aby si vyslechli otcovu poslední vůli. Tak začíná skvělá komedie Neperte se, prosím vás! izraelského dramatika Gura Korena.
Gur Koren a Petr Svojtka
Gur Koren je současný izraelský dramatik a scénárista, jehož hry se v posledních letech i díky spolupráci a přátelství s režisérem Petrem Svojtkou a dramaturgem Jiřím Janků začaly objevovat na prknech českých divadel. Abychom vám jej mohli blíže přiblížit, poprosili jsme ho o krátký rozhovor:
Gure, mohl by ses stručně představit českým divákům?
Samozřejmě. Jsem herec, dramaturg i dramatik a u divadla se pohybuji již více než dvacet let. Narodil jsem se v roce 1973 v mošavu Ha-Jogev na sever od Tel Avivu. V roce 2002 jsem vystudoval uměleckou školu Beit Zvi School of the Arts, obor herectví a režie. Spolupracoval jsem s divadly Gesher a Beit Lesin, a posledních sedm let jsem kmenovým dramatikem a dramaturgem jednoho z největších divadel v Tel Avivu Cameri Theatre. Dosud jsem napsal přibližně třicet her, včetně děl pro děti a adaptací knih i filmů. Mezi ty nejúspěšnější patří Fantastické divadlo, Pět kilo cukru, Co je špatně se světem a samozřejmě Neperte se, prosím vás!
Tvoje hra Neperte se, prosím vás! se zabývá mezilidskými vztahy v rodině. Kde jsi čerpal inspiraci?
Hlavní inspirací pro tuto hru byla bezesporu moje rodina, především můj bratr Sella a sestra Ayelet. Do postavy Bena jsem pak tak trochu projektoval sám sebe. Inspiroval jsem se hlavně charaktery, příběh jako takový je naprosto fiktivní. Bylo velmi zábavné, jak po uvedení hry chodili mí sourozenci i rodiče na reprízy a skvěle se u toho bavili. Sella navíc nikdy neopomněl vysvětlovat divákům, že postava na jevišti je on sám.
V posledních letech se tvé hry začaly hojně objevovat v zahraničí, například v Německu, Polsku, Itálii, Velké Británii, Švýcarsku a také v Česku. Jak se liší reakce publika na tvé hry v Izraeli a v zahraničí?
Jelikož většina mých her jsou komedie, je pro mě vždy zajímavé sledovat, u kterých momentů se publikum směje. V mnoha případech se reakce shodují s izraelským publikem, což je pro mě důkazem univerzálnosti humoru. Když však publikum reaguje odlišně, nebo se nesměje tam, kde bych to očekával, vidím v tom kulturní rozdíly. Například v Neperte se, prosím vás! je postava advokáta formována typickým izraelským charakterem jehož znaky jsou uražení se a citlivostí na vlastní společenské postavení. Humor, který z toho pramení, bývá mimo izraelský kontext těžší pochopit.
Když píšeš hry, jako je Neperte se, prosím vás!, jakým způsobem pracuješ s postavami?
V tomto typu her se jedná o kombinaci osobních zkušeností a archetypů. Zčásti čerpám z vlastních zážitků a z toho, jak znám lidi ve svém okolí, ale zároveň jsou postavy obecnějším vyjádřením určitých lidských vlastností a situací.
Píšeš hlavně komedie. Jaký je tvůj pohled na humor v divadle? A jaký druh humoru máš rád?
Ačkoli píšu komedie, vnímám je spíše jako drama s prvky humoru. Pro mě je humor prostředkem, jak sdělit hlubší myšlenky a reflektovat životní situace, které by jinak mohly působit příliš těžkopádně nebo depresivně. Humor, který mě oslovuje, musí vycházet z reálných lidských zkušeností, z pravdy každodenního života. Je to právě autenticita, která činí humor účinným, protože divák v něm poznává sám sebe nebo své okolí. Můj přístup k humoru není o tom, že bych se snažil publikum jen rozesmát – jde mi o to, aby se lidé zasmáli něčemu, co je skutečné, čemu rozumí, a přitom se nad tím mohli i zamyslet. Zkrátka věřím, že humor nemusí být jen zábava; může být mostem k hlubšímu porozumění dramatickým situacím. V tom smyslu jsou mé komedie vlastně dramaty, která se prostě odehrávají v komických kulisách, ale neztrácejí nic ze své vážnosti.
Jaký význam pro tebe mají diváci a jejich reakce na tvé hry, ať už v Izraeli nebo jinde? A jak tě tato zpětná vazba ovlivňuje při tvorbě nových děl?
Divácká reakce je pro mě jedním z klíčových prvků celé divadelní tvorby. Divadlo je v podstatě živý dialog mezi autorem, herci a diváky, a bez tohoto dialogu by ztratilo svůj smysl. Když píšu, snažím se předvídat, jak budou jednotlivé situace a momenty působit na publikum – kde se budou smát, kde se budou cítit dojati, a kde třeba budou přemýšlet. To je ale pouze první krok. Teprve až naživo v divadle vidím a slyším, jak lidé na scénu reagují, dostávám skutečnou zpětnou vazbu. Během představení se snažím zachytit i ty nejmenší reakce diváků, protože ty mi často odhalí věci, které bych jinak přehlédl. V mnoha případech mě publikum překvapí – třeba tím, že se smějí tam, kde bych to neočekával, nebo naopak nereagují tam, kde jsem předpokládal silný emocionální dopad. Tyto momenty mě nutí zamyslet se nad tím, jak jsem danou situaci postavil, a někdy mě přimějí k úpravám textu. Divácká reakce je tedy pro mě jakousi zkouškou, jak jsem svou práci zvládl, a zároveň důležitou součástí mého dalšího vývoje jako autora.
Věříme, že se vše zdaří a dorazíš do Mostu na premiéru. Chtěl bys něco vzkázat mosteckým divákům?
Na cestu do Mostu se opravdu těším a doufám, že mi to okolnosti umožní. Vzhledem k tomu, že je naše země v současné době ve válce, je situace poněkud složitější. Víte, v poslední době narůstá po celém světě antisemitismus a lidé na Izrael pohlížejí kriticky. Viděl jsem to například na Olympijských hrách či na pěvecké soutěži Eurovize. Proto se trochu bojím, aby moje účast nebo samotná hra nebyly vnímány skrze tuto optiku. Současně ale vím, že v České republice je nálada vůči naší zemi jiná, než jinde v Evropě. Víte, kultura, a zejména divadlo, může fungovat jako most mezi lidmi. Nabízí možnost vytvořit prostor pro vzájemné porozumění, který přesahuje politické rozepře. Pokud by někdo chtěl vědět víc, rád se podělím o svůj pohled a pokusím se vysvětlit složitosti naší situace. Nicméně, možná to nejdůležitější, co si můžeme vzájemně předat, není ani tolik v rozhovorech, ale v samotném lidském spojení. Někdy stačí obyčejné objetí, sdílený smích, či prostý zážitek, který má sílu přinést více než dlouhé debaty. A právě to bych si přál mosteckému publiku nabídnout – chvíle, které nás lidsky sblíží a umožní nám společně sdílet krásu divadla, bez ohledu na to, co nás vnějškově rozděluje.
Česká divadla dosud uvedla čtyři inscenace her Gura Korena. Poprvé to bylo v roce 2018, kdy Městské divadlo Kladno v režii Jiřího Š. Hájka a v překladu Zuzany Joskové nastudovalo hru The Disabled pod názvem Neúp!ní. Tatáž hra se pak v roce 2022, ovšem pod názvem Fantastické divadlo, objevila v Moravském divadle Olomouc v režii Terezy Říhové a o rok později také ve Východočeském divadle v Pardubicích v režii Petra Novotného. V roce 2021 měla českou premiéru inscenace hry Neperte se, prosím Vás! v režii a překladu Petra Svojtky v pražském divadle Palace.
Gur Koren / NEPERTE SE, PROSÍM VÁS!
Režie: Petr Svojtka
Překlad z hebrejštiny do angličtiny: Elad Atrakchi
Překlad z angličtiny: Petr Svojtka
Dramaturgie: Jiří Janků
Scéna a kostýmy: Veronika Watzková
Hudba: Vladimír Nejedlý
HRAJÍ: Lukáš Kofroň, Zita Benešová, Jiří Kraus, Kateřina Hlubíková, Jiří Rumpík a Veronika Týcová.
Premiéra: 18. října 2024 v 19:30 na Velké scéně.
Nejbližší reprízy: 21. a 31. října v 19:00 hodin.