Režie Hrdiny západu

Režisér Vít Vencl zkouší v těchto dnech v Městském divadle v Mostě ironickou komedii Hrdina západu. Do Mostu se tak vrací po letech strávených uměleckým šéfováním v libereckém divadle a režírováním „na volné noze“. Mostecký divák se možná rozvzpomene na jeho inscenace Kleistova Rozbitého džbánu, Molièrova Dona Juana nebo na Shakespearovy Bouře. Poslední režijní prací Víta Vencla byla inscenace Kde život náš je v půli se svou poutí.

Do mosteckého divadla se vracíte po několika letech. Změnilo se podle Vás něco, kromě nových tváří v souboru? 
Já jsem naopak rád, že se toho, co bylo v mosteckém divadle dobré, změnilo co nejméně a pokud, tak k lepšímu. Především laskavá vstřícnost všech kolem jeviště a vůbec všech, kteří se podílejí na přípravě představení k různým potrhlým nápadům, se kterými režisér může přijít. Nebo ochota ničit nábytek z jiných inscenací při našem zkoušení. Na prvním místě mne ale nesmírně těší, že se nezměnila ochota herců pustit se na neznámou půdu nového textu, vyzkoušet možné i nemožné při hledání cesty k postavám a trpělivě plnit často protichůdné výmysly režiséra, který chce dnes něco jiného než včera a kdyby hned na začátku řekl, že to chce takhle, tak by se mu mohlo pomalu  vysvětlit, že to tak nejde. Tak to jsem rád, že se nezměnilo. 

Obecně jste považován za režiséra, který ctí dramatický text. Nemáte nikdy potřebu přetvářet budoucí hru k obrazu svému, náladě doby, společensko politické situaci apod.?
Můj obraz už přitahuje jen specifické publikum, nálada doby není moc veselá a společensko politická situace se mění tak rychle, že si o ní ani nestačíme číst v novinách. Dobré hry mají tu moc, že dokáží v sobě zobrazit ne jen dobu, ve které jsou uváděny, ale i nás, kteří v těch dobách žijeme. Doufám, že mají tu moc přetvořit nás. 

Který žánr Vám vyhovuje nejvíc? Komedie, drama, satira atd.
Já mám rád všechny žánry, dokonce i muzikál. Jen mi tam přijdou divné ty písničky.

Každou inscenaci může režisér ovlivnit pouze do premiéry, po té se vyvíjí a žije vlastním životem. Nevadí Vám ta ztráta „kontroly“? 
Naopak, to je na tom to nejzajímavější. Samotná premiéra je vždycky trochu zvláštní představení, až reprízy ověří, jestli se jiskry, do kterých jsme foukali během zkoušení, rozhoří. Proto se na ně tak těším.

V těchto dnech finišuje příprava na premiéru ironické komedie Hrdina západu, která bývá řazena k nejvýznamnějším / nejen / irským hrám. Jak dosáhnete aktuálnosti a atraktivnosti hry, která je 100 let stará?
Tak, že si vyberu tu, která nezestárla. Sto let je dlouhá doba, ve které se divadlo a diváci změnili několikrát, často k nepoznání. Hra, která se uváděla po celou tu dobu, v sobě musí mít něco, co odolává času, něco co neumírá. Hry, které mají připravené odpovědi na všechny otázky své doby, také se svou dobou mizí. Hry, které pokládají otázky, na které nám odpovědi stále chybí, zůstávají. 

Jak byste popsal Hrdinu západu Vy?
Jako člověka, který uvěřil tomu, že si zaslouží štěstí, které ho potkalo.

Zkoušíte poslední, generálkový týden, „hrdinu“ už nejspíš důvěrně znáte. Přesto, překvapil Vás něčím? 
Snad tím, jak blízký je on i celá hra naší době.