Rok oslav začal

Avizovaná fotografická výstava Viděno osmi odstartovala v pátek 14.ledna 2011 sérii akcí a oslav ke stému výročí založení městského divadla v Mostě. Ve II.foyer tak uvidíte divadelní fotografie osmi autorů, kteří s mosteckým divadlem spolupracovali i nadále spolupracují. Výstava potrvá do 17.března.

Fotografie divadlo provází a věrně mu v dobrém smyslu toho slova slouží od chvíle svého vynálezu v roce 1836. Divadlo tím mělo vystaráno, neboť alespoň jeho vnější projev – tváře a gesta / zpočátku aranžovaná a tudíž značně toporná /, scénické dekorace, kostýmy a svícení – byl fotografií věrně zachycen a uchován pro dnešek.


Většina hereckých portrétů a fotografií inscenací druhé poloviny 19. a začátků 20. století je anonymních a jejich autoři, považovaní za pouhé řemeslníky, jsou zapomenuti. To jim ovšem neubírá zásluhu na tom, že nám zanechali vzácné svědectví o podobě a duchu divadla své doby. Jména fotografů se začala pravidelně uvádět později a my tudíž víme, že se divadlu jmenovala i velká jména české fotografie. Namátkou třeba František Drtikol, Karel Drbohlav, J.F. Langhans, Zdeněk Tmej a další…
Naše skromná expozice Vám, vážení diváci, představuje osm jmen z dlouhé řady fotografů, kteří dokázali každý po svém a každý v jiné době zachytit proměnlivý svět mosteckého profesionálního divadla, které už sto let obohacuje kulturní život našeho města.


DIVADLO PŘEVÁŽNĚ NĚMECKÉ
Od roku 1911 až do válečného roku 1944, kdy na celém území Velkomoravské říše, tedy i v tzv. Protektorátu Böhem und Mähren, byla divadla uzavřena, se v Mostě hrálo divadlo převážně německé. Výjimkou byly měsíce na počátku či na konci divadelních sezon, kdy v Mostě pravidelně hostovaly české soubory a to nejčastěji z Pardubic, Olomouce a Českých Budějovic. Repertoár mosteckého, německy hovořícího divadla byl pestrou směsicí žánrů: činohry, opery, operety, lidové zpěvohry, pohádek a estrád, o jejichž podobě se nám zachovalo jen velmi málo obrazového svědectví. Autora vystavených snímků neznáme a netušíme, jaké inscenace na svých snímcích zachytil. Ale i tak z těch několika ukázek je dobře čitelné, jaký duch německému divadlu v Mostě vládl.

ČESKÉ DIVADLO DOBY POVÁLEČNÉ
Ihned po skončení 2. světové války – v květnu roku 1945 – byl v Mostě ustanoven český divadelní soubor činoherní / vedený Dr. Karlem Kratochvílem a režisérem Josefem Schettinou / a operní / vedený režisérem Vladimírem Smetanou s dirigentem Emanuelem Jandou a baletním mistrem Janem Trávníčkem /. Z poválečných mosteckých inscenací je zachováno obrazových svědectví už víc. Známe také uváděné tituly, jejich režiséry, choreografy, dirigenty, výtvarníky i herce. Neznámí však i nadále zůstávají fotografové, kteří je nasnímali. To vše se změnilo až s příchodem významného českého fotografa Dr. Jaromíra Svobody, který v Mostě zahájil éru svébytné divadelní fotografie.

KLASIK DIVADELNÍ FOTOGRAFIE
Jaromír Svoboda se narodil 1.dubna 1917 v Brně. V Praze pak roce 1946 vystudoval práva na Univerzitě Karlově a získal titul JUDr. Zároveň se studiem práv se však věnoval studiu zpěvu a v roce 1944 byl Václavem Talichem angažován jako operní stipendista do Národního divadla. Po osvobození v roce 1945 přešel do opery Divadla 5.května, kde mu byly svěřovány i velké role v oboru lyrického tenoru / např. Don José v Carmen nebo Jeník v Prodané nevěstě /. Po sloučení Divadla 5.května s Národním divadlem se do svého prvního angažmá vrátil a zpíval tu až do roku 1952. Od roku následujícího se však začal věnovat výlučně fotografii a stal se jedním z předních představitelů naší moderní divadelní fotografie. Domovskou scénou mu i nadále zůstávalo Národní divadlo, ale fotografoval také na celé řadě dalších československých scén. Byl zván i do zahraničí a zúčastnil se okolo tří set výstav doma, ale i v cizině. Do konce svého života / Dr. Jaromír Svoboda zemřel 27.7.1992 v Praze / vytvořil desetitisíce snímků, které dokumentují historii divadelní tvorby druhé poloviny 20.století. Na mostecké scéně se Dr. Jaromír Svoboda objevil krátce po nástupu své profesionální dráhy fotografa a prvním jím snímanou inscenací tu byly Námluvy Pelopovy – scénický melodram Zdeňka Fibicha na slova Jaroslava Vrchlického – jejichž premiéra se uskutečnila 29.května 1954. Od té doby v Mostě pravidelně tvořil a to až do chvíle, než byl vystřídán jiným výtečným divadelním fotografem, Miroslavem Tůmou.

FOTOGRAF MOSTECKA
Jiří Baláš, rodák z Brna, byl povoláním vodárenský technik. Přestože v tomto oboru vynikal jako vyhlášený odborník, zůstávala jeho profese ve stínu fotografie. Jiří Baláš byl fotografem širokého záběru. Obsáhl fotografii od ryze technické, přes reportážní, portrétní, krajinnou až po důsledné dokumentování zkázy, která postihla Mostecko a historický Most. Byl dlouholetým a věrným spolupracovníkem regionálního tisku, úspěšným účastníkem domácích i zahraničních výstav a nositelem řady významných ocenění. Jeho doménou však bylo fotografování průmyslem devastované krajiny Mostecka a postupně mizejícího města Mostu. Tady fotografoval běžný, všední život odcházejícího města, jeho opuštěné ulice, prázdná prostranství, cikánské děti, ale především počínající a také dokonanou zkázu. Balášovy fotografie představují emotivně působivou obrazovou zkratku průběhu tohoto tragického počinu. Stejně talentovaně a zaujatě, jako se Jiří Baláš věnoval Mostecku, pracoval v polovině sedmdesátých let 20.století jako fotograf v tehdejším Divadle pracujících v Mostě. A jen nepřízeň doby a jeho neochota podřizovat se názorům nomenklaturních divadelních kádrů způsobily, že jeho divadelní počínání nemělo delšího trvání. Předčasně byl ukončen i jeho život. Jiří Baláš zemřel po těžké nemoci 13.prosince 1989, v době, kdy se hroutil režim, který bytostně nesnášel. Bylo mu jednapadesát let.

MISTR PORTRÉTU
Karel Meister vystudoval herectví na pražské DAMU a řadu let také hercem skutečně byl. Pochází z divadelní rodiny a se světem divadla se seznamoval od malička. Je mu blízký a rozumí mu. Přesto však po angažmá v Jihlavě, v Mostě a v Divadle Maringotka v Praze pověsil herectví na hřebík a začal se věnovat oboru, v němž vyniká jako mistr divadelní a portrétní fotografie. Štěpán Svačina napsal na úvod publikace Dva světy Karla Meistra tato slova: „ Pozorovat Karla Meistra při práci je velký zážitek, na jaký se nezapomíná. Dlouho sleduje fotografovaného, čeká na gesto, výraz, úsměv… Fotoaparát mnohokrát zdvihne a nechá klesnout. V pravou chvíli však nezaváhá. Výsledkem je více než běžný portrét.“ Po letech fotografování divadelních inscenací na pražských a mimopražských profesionálních scénách se Karel Meister s divadlem rozžehnal a v současné době se věnuje převážně portrétní tvorbě. Objektem jeho zájmu se stali významní herci, básnící, výtvarníci, sportovci, ale také třeba církevní představitelé. Od devadesátých let 20. století pracuje jako fotograf na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde vznikla dlouhá řada vynikajících portrétů českých lékařů, vědců a vysokoškolských učitelů. Tato etapa jeho tvorby je působivě zdokumentována v už zmíněné, dnes však bohužel nedostupné, knize Dva světy Karla Meistera. S činohrou Městského divadla v Mostě začal Karel Meister spolupracovat v druhé polovině osmdesátých let 20. století a vytvořil tu soubor fotografií osobitého rukopisu a čitelného porozumění divadlu.

NA CESTĚ OD DIVADLA K DIVADLU
Luděk Prošek se fotografování a fotografii věnuje nepřetržitě už šestatřicet let. Když v roce 1974 začínal, měl jako zvukař a občasný osvětlovač možnost nahlédnout v Litvínově U Hodin zblízka do zákulisí amatérského souboru Loutka. Jeho principál a režisér Jaroslav Nováček o svůj soubor všestranně pečoval a z jeho inscenací pořizoval rozsáhlou fotodokumentaci. Pak se ale objevil Luděk Prošek se svým prvním fotoaparátem a místo své čerstvě narozené dcery začal fotografovat loutkové divadlo. Postupně pak principála Nováčka v roli dvorního fotografa Loutky nahradil…. Dál už šlo vše přirozenou cestou. Z koníčka se fotografie pro Luďka Proška stala potřebou a nakonec i profesí, které se věnoval a v oboru se vzdělával. Vystudoval olomoucký Institut výtvarné fotografie a v roce 1980 se stal fotografem z povolání. Pracoval v grafických dílnách generálního ředitelství SHD v Mostě a krom jiných atraktivních prostředí prošel i Závodním klubem Benar v Litvínově, kde se opět dostal k divadlu. Fotografovat tu však mohl pouze během představení, což ho naučilo pohotovosti a přesnému odhadu situací. Cit pro vystižení divadelní atmosféry si přenesl už z litvínovské Loutky. Soustavně se také věnoval a stále věnuje volné tvorbě, v níž střídá různé žánry a experimentuje s přenosem fotografického obrazu na přírodní materiály. V současné době je jeho pozornost znovu upřena na divadlo a to na mosteckou činohru, kde začal soustavně působit v roce 2000.

Vlastimil Novák, dramaturg Městského divadla v Mostě