ROZHOVOR NEJEN O LHÁŘÍCH

Poslední předprázdninovou premiérou Městského divadla v Mostě je komedie Lháři skotského autora Anthonyho Neilsona. Režie se ujala režisérka Věra Herajtová, která je mosteckému publiku dobře známá. Jedná se totiž o její jedenáctou režijní práci! Nejen o Lhářích se dozvíte v následujícím rozhovoru. 

Jakou komedií jsou Lháři podle Vás?

Lháři jsou situační komedií. Zvolili jsme formu, která připomíná grotesku. Zkoušení nás baví, a tak doufáme, že naše diváky také pobavíme.

Hraje v této komedii lež hlavní, nebo vedlejší roli?

Přijďte se na nás podívat a nechte se překvapit.

Koho uvidíme v hereckých hlavních a vedlejších rolích?

Diváci a divačky se mohou těšit na své oblíbené herce a herečky. Na pány - Jiřího Krause, Jana Beneše, na doyena souboru Stanislava Oubrama, který přestože nedávno oslavil šestasedmdesáté narozeniny, zvládá všechny pohybově náročné kousky. Jeho kondička je v současné době na vrcholu. Minulou neděli sehrál fotbalový zápas a za svůj nepřekonatelný sportovní výkon byl oceněn diplomem. Mezi kolegy se proslýchá, že po letech opět začal navštěvovat posilovny. Dalším hercem/akrobatem, na kterého se mohou diváci těšit, je Michal Pešek. Ten se díky Lhářům dokonce dal i na modlení. Dále jsou v naší inscenaci tři okouzlující dámy: Jarmila Vychodilová, Ivana Zajáčková a Veronika Týcová, se kterými, jak to u grotesek bývá, není v naší hře zacházeno zrovna nejlépe… V zákulisí si je ovšem kolegové hýčkají, nosí jim do šatny zmrzlinu, jahody i pivo, pochopitelně nealko.

Diváci se také mohou naladit na hudbu Tomáše Alferiho, a mohla by to pro ně být i výtvarná podívaná. Pro inspiraci jsme zvolili René Magritta, belgického surrealistu. Takže kdo má rád situační humor, ragtime a dobré herce, má se na co těšit.

K pohybové spolupráci byl přizván známý klaun a herec Jiří Bilbo Reidinger. Pilovali jste gagy, jejich gradaci, dynamiku a pointu pohybu a mnoho dalšího. Co ještě a do jaké míry ovlivní spolupráce výsledek?

K tomu mohu jen dodat: herci na jevišti někdy taky stojí, leží, sedí, chodí doleva i doprava, dopředu, dozadu, dokonce i couvají, a někdy si také poskočí, smějí se, pláčou a mluví… To vše ovlivňuje naši práci, a naše práce zase ovlivňuje jejich soukromí. Nejhůř jsou na tom manželky obou protagonistů (Michaela Krausová a Zita Benešová). Ty doma chodí kolem našich hrdinů po špičkách. Nesmějí promluvit, což je pro ně ten nejkrutější úděl. Děti před svými muži zavírají do pokojíčků, aby oba herci mohli, v obýváku nerušeně pilovali gagy, jejich gradaci, dynamiku, pointu pohybu a mnoho dalšího. - Jistě trochu to přeháním. Pravda je taková, že své ratolesti zavírají, aby u nich otcové neztratili autoritu. Oba teď chodí zásadně po rukách, metají v jednom kuse kozelce. Dokonce, prý kvůli zlepšení orientace při přemetech, spí v šatníku, zavěšeni hlavou dolů, jako netopýři. Proslýchá se, že jim to poradila známá parašutistka Jarmila Vychodilová, která má s orientací své bohaté zkušenosti. Ivanku Zajáčkovou ovlivnilo zkoušení natolik, že se rozhodla v Mostě založit Ligu žen - „Násilím proti násilí “, kde bude vyučovat techniku svého speciálního bojového umění. Nevím, s jakými výsledky počítá, ale fakt je, že už teď se jí mnozí kolegové obloukem vyhýbají. Stejně tak jako Veronice Týcové, která poslední dobou taky nejde pro facku daleko… No prostě - Bilbo je vážně skvělý klaun, je také herec a spisovatel. Osobně ho podezírám i z toho, že je hypnotizér.

Na co konkrétně byste pozvala diváky Vy?

Na dobrou bláznivou komedii.

Kterému druhu komedií Vy osobně dáváte přednost? 

Nedělím komedie na druhy. Nebo - lépe řečeno - nedělím divadlo podle žánrů. Divadlo je buď dobré, nebo špatné, bez ohledu na to, ve které jeho oblasti se pohybujete. Práce s herci je asi to nejpodstatnější, co mě při inscenování textu zajímá. Mám ráda hry, které mají příběh, smysl, humor a spád.

Co je podle Vás divadlo?

Divadlo je pro mě něco jako muzika. Když je bohatá duší, není třeba velkých gest.

Hromadný portrét režisérky se svými Lháři: zleva - Veronika Týcová, Ivana Zajčková, Jan Beneš, Jarmila Vychodilová, Stanislav Oubram, Věra Herajtová, Michal Pešek a Jiří Kraus